Moderní dům s mostem a nádvořím snoubí klasiku s extravagancí

Velkoryse koncipovaný zděný dům vznikl v roce 2002 jako ideální spojení dvou původně protikladných představ. Paní domu přemýšlela o malé romantické stavbě, inspiraci našla v jednom z projektů architekta a scénografa Šimona Cabana. Její manžel, technicky založený, navíc obdivovatel i majitel několika vozů, si představoval spíše velký industriální dům, kam by se vešla nejen rodina, ale i jeho koně pod kapotou. Na čem se shodli, byla právě osoba architekta.

Přes rozdílné představy o svém budoucím domově byli ochotni k diskusi, a mezi nimi a architektem se proto mohl vytvořit ten potřebný rovnoprávný vztah, s prostorem pro názory obou stran i pro vzájemnou dohodu.

Tak vznikl nejen z architektonického hlediska zajímavý zděný dům, ale současně také útulný a příjemný domov, splňující představy majitelů.

„Investor do mé práce samozřejmě zasahoval, protože se to celé dělo z jeho vůle," říká Šimon Caban. „Právě proto však byla práce pro tyto klienty skvělá, protože věděli, co chtějí, důvěřovali mi a byli trpěliví. S tím se člověk nesetkává každý den." I proto vznikal dům zpočátku pomalu a postupně, nešlo o jeden konečný návrh, který by se jen mírně upravoval, finální podoba objektu se rodila dlouho a pomalu. Výsledkem je ovšem stavba dokonalá až do posledních detailů.

Ke spolupráci přizval architekt Caban ještě své dva kolegy - Radku Ciglerovou pro realizaci provozního řešení interiéru a Ondřeje Cutycha jako koordinátora a realizátora atypických řešení.

Pozemek se nachází na mírně vyvýšeném místě, v klidné, slunné lokalitě s dostatkem zeleně, ideální pro zděný obytný dům. Při dobré viditelnosti je z domu výhled na jedné straně na Orlické hory, na straně druhé se pak otevírají Krkonoše. Zděný dům je sice třípodlažní, je však zasazen ve svahu a díky terénním úpravám významně nepřevyšuje okolní zástavbu.

Jižní fasádou je obrácen k ulici, lemované vysokými topoly, které mu opticky poskytují soukromí, současně tvoří i pomyslné osy nosných zdí objektu. Na první pohled zaujme příchozí vstup do domu, který tvoří most s ocelovou konstrukcí a lávkou z neopracovaných smrkových trámů. Na něj navazuje prostorné nádvoří, z něhož se vstupuje do středního podlaží. Až na nádvoří se vjíždí auty.

Díky svažitému terénu je tento prostor současně také stropem přízemí.

Půdorys zděného domu se dělí na dvě křídla - soukromé a pro hosty. Vstupní podlaží je ložnicové, společné obytné centrum v podobě spojené kuchyně, jídelny a sezení se nachází v nejspodnějším podlaží. Nejvyšší patro, dokonale oddělené od společné denní zóny, užívá především pán domu, kromě jeho pracovny tu najdeme i knihovnu a domácí kino.

Hlavním znakem interiéru je použití materiálů v původní struktuře, jejich syrovost však nepůsobí studeně, celková kompozice vyznívá naopak překvapivě útulně.

„Dokonalé řemeslo v kontrastu se surovým, jakoby nehotovým vzhledem, drsnost a jemnost, klasika s extravagancí, to jsou antagonismy, z nichž jsme se snažili vytvořit příjemný soulad," vysvětluje Šimon Caban. Tyto znaky se objevují ve větší či menší míře ve všech místnostech.

Do celkové filozofie dobře zapadá jak pohledový beton, tak stěny z neomítnutého cihlového zdiva, podlahy z plochých oblázků zalitých do betonu i skleněné obklady v koupelnách.

 Dana D. Daňková, www.mujdum.cz