Mladý pár zrekonstruoval dům na skále. Vložil do něj elegantní lávku

Když Martin a jeho přítelkyně Karolína před třemi lety hledali společné bydlení na Semilsku, padl jim do oka domek stojící v malém městečku na skalní vyvýšenině u železniční trati.

„Dům z roku 1906 splňoval všechno, co jsme si mohli přát. Nacházel se blízko centra města, ale zároveň poskytoval dostatek soukromí a pyšnil se rozsáhlou zahradou,“ vysvětluje Martin. Stavení do té doby sloužilo pouze k rekreaci, a tak bylo zřejmé, že jej bude třeba nejenom kompletně rekonstruovat, ale také upravit k trvalému bydlení.

V době, kdy Martin promýšlel, jak k rekonstrukci přistoupit, narazil na Rekonstrukční výzvu pořádanou výrobcem sádrokartonu a izolačních materiálů.

„Možnost vyhrát sádrokartonové desky a izolační materiály mě zaujala, a tak jsem se rozhodl do soutěže přihlásit. Účast v ní mi pomohla, abych se s rekonstrukcí konečně odvážil začít, a zároveň mě přiměla k tomu, abych víc experimentoval a udělal tak návrh rekonstrukce atraktivnější pro porotu,“ vypráví Martin. Jeho přístup se vyplatil – z dvaačtyřiceti přihlášených projektů zvítězil právě ten jejich, nazvaný Dům nad skalou.

Rekonstrukce nakonec trvala dva roky. „Dům jsme předělávali v podstatě celý. Odstranili jsme původní střešní krytinu, krov i dřevěný trámový strop s hliněným záklopem. Z původní stavby zůstalo pouze obvodové zdivo,“ vyjmenovává Martin.

Z půdy vzniklo obytné patro se dvěma místnostmi – ložnicí a nahrávacím studiem. „Dřív jsem hodně hrál s kapelou a věnoval se i nahrávání. Teď se k tomu díky vlastnímu studiu budu moci vrátit,“ říká Martin. Pro konstrukci příček byly zvoleny modré sádrokartonové desky spolu s minerální izolační vatou, jež tlumí hluk.

Dvojici místností v patře původně propojovala tmavá chodba, kterou se mladý pár rozhodl zlikvidovat. Tím vznikl volný prostor otevírající se z přízemí až pod střechu. Nahrávací studio se schodištěm pak propojuje kovová lávka. „Lávka je sice trochu netradiční řešení, ale umožnilo nám celý dům prosvětlit,“ vysvětluje zajímavý nápad Martin. Šikminy střechy jsou až k hřebeni zateplené minerální vatou.

Nově vytvořený volný prostor zalévá spousta světla dopadajícího střešními okny orientovanými na jižní stranu. Majitelé si přáli, aby byl jejich dům všude plný světla. Proto zvolili bílou výmalbu doplněnou prvky ze světlého dřeva a interiér zařídili v minimalistickém stylu. Tímto způsobem efektivně kompenzovali malé rozměry oken v obvodovém zdivu a menší užitnou plochu jednotlivých místností. „V každém pokoji máme také nějaký zelený prvek, protože zelená je naše oblíbená barva,“ dodává Karolína. Inspiraci pro zařízení interiéru hledali partneři na internetu.

Podlaha v podkroví vznikla procesem takzvané suché výstavby s využitím sádrovláknitých desek. Plovoucí podlaha by byla příliš těžká, instalace lehčí suché podlahy je navíc rychlá, trvala zhruba týden. Její skladba byla doplněna minerální kročejovou izolací.

Proměnou prošlo rovněž přízemí domu. V obývacím pokoji zachovali Martin a Karolína původní krb s komínem. „Zatímco v minulosti byl v domě pouze krb, nyní jsme si pořídili i moderní tepelné čerpadlo,“ říká Martin. Čerpadlo ohřívá vodu také pro podlahové topení.

Nově zařízená a vybavená je samozřejmě koupelna. I zde majitelé uplatnili sádrokartonové desky, tentokrát ovšem v zelené barvě značící impregnovaný materiál určený do vlhkého prostředí a zabraňující vzniku plísní.

Spoustu prací na rekonstrukci zvládli majitelé svépomocí. Jen vyloženě odbornou práci svěřili řemeslníkům. A jak se ukázalo, ani oni někdy nepatřili k odborníkům. Největší soužení jim připravili sádrokartonáři.

„Překvapilo nás, jak problematická spolupráce s nimi byla. Vše dělali nadvakrát, protože v první verzi se pokaždé něco pokazilo. Sám jsem jim pak musel vytisknout manuály od výrobce s přesnými postupy, aby věděli, jak na to,“ dodnes žasne Martin.

„Po rekonstrukci fasády se chceme pustit do zkrášlení zahrady. Do budoucna bychom chtěli také vybudovat další terasu v přízemí,“ svěřuje se závěrem s plány Karolína.