Článek
Reportéři agentury Reuters navštívili restauratérku nábytku Alexandru Argunovou z Moskvy, k níž klienti přinášejí nábytek poděděný po předcích. A jak si restaurátorka všímá, je jich čím dál více, což znamená, že mladí Rusové začínají měnit svůj pohled na sovětský design.
Jedním z nich je Michail, jenž donesl stůl po dědečkovi. Byl to akademický vědec, který prý právě u tohoto stolu učinil mnoho ze svých objevů. „Je to prakticky jediná fyzická památka na mého dědu,” vysvětlil Michail. Restaurování stolu bude ovšem trvat několik měsíců. A ani náklady na tuto práci nejsou malé, 60-80 tisíc rublů, tedy 21-27,5 tisíce korun. Mladý muž je ovšem přesvědčen, že se mu to vyplatí.
Nejenom prosté restaurování nábytku si ovšem po Alexandře Argunové zákazníci žádají. Někdy se jim sice daný kus líbí, chtějí jej ovšem upravit a pozměnit jeho původní funkci na jinou. Příkladem může být případ jednoho z peřiňáků, které prošly jejíma rukama. Zatímco jeden zůstal u své původní funkce, druhý si majitel přál upravit tak, aby se z něj stal domácí bar.
Restaurátorka zároveň upřesňuje, že spousta kusů nábytku z doby socialismu pochází i z dalších zemí bývalé Varšavské smlouvy, například z Maďarska, nebo tehdejšího Československa.
Postřeh Argunové ohledně stoupajícího zájmu o restaurování starého nábytku potvrzuje i historik a autor knihy Sovětský nábytkový design Artěm Děžurko. Ten říká, že by se lidé za nábytek po babičkách neměli stydět, ale že by uchovávání těchto vintage kusů měli vnímat jako „symbol pokroku”.
Současným trendem je přitom mobiliář z 50. a 60. let minulého století. Dle Děžurka se ale blíží doba, kdy budou v módě více avantgardnější kusy ze 70. a 80. let minulého století.
Může se vám hodit na Seznamu:
