Mladá rodina bydlí ve vzorovém domě 5+kk, jeho dispozice jí učarovala

Když jsme se rozhodli se ženou založit rodinu, zvažovali jsme, kde a v čem budeme bydlet. Přemýšleli jsme, jestli se přestěhovat do Prahy do bytu nebo si najít někde v okolí pozemek a postavit si dům. Nakonec jsme se rozhodli postavit dům, hlavně kvůli dětem, aby mohly běhat po zahradě.

Kolem roku 2015 jsme se začali poohlížet po pozemku a ještě za relativně rozumnou cenu jsme koupili parcelu nedaleko od Prahy. Začali jsme plánovat, že výhledově postavíme dům.

Takto jsme o tom asi ani nepřemýšleli, protože tady v okolí bylo hodně složité sehnat jakýkoli pozemek. Věděli jsme, že chceme bydlet přímo tady v obci, protože nám to maximálně vyhovuje po všech stránkách, do Prahy za prací i za rodiči to máme opravdu kousek.

Samozřejmě bych chtěl velký pozemek ve velmi mírném svahu s výhledem daleko do kraje, ale takový tady podle mě ani není. V rámci nabídky tento pozemek splňuje vše, co jsme si přáli.

Bylo to tady kompletně zasíťované, přípojky byly na hraně pozemku, takže stačilo v podstatě posekat trávu a začít stavět. Plyn nemáme, je tu zavedený, ale nevyužíváme ho. Topíme elektřinou. Kanalizace je tlaková, takže jsme museli zakoupit tlakové čerpadlo a nádrž, ale funguje to bez problémů.

Stavbu jsme začali řešit na podzim roku 2017, tedy 2,5 roku po tom, co jsme koupili pozemek. Chtěli jsme původně úplně jiný dům podle individuálního návrhu a z jiného materiálu, ale dopadlo to jinak.

Chtěl jsem, aby nám dům postavila kvalitní firma, která zařídí vše od začátku až do konce. A zjistil jsem, že stavební společnosti v České republice ve mně nebudí moc důvěry. Nejdřív nějaký projektant nakreslí dům, potom ho nějaká jiná stavební firma začne realizovat, ale vlastně spolu od začátku vůbec nespolupracují.

Postupně jsme se pak dopracovali k tomu, že bychom chtěli dřevostavbu, protože tyto domy jsou technologicky na vysoké úrovni a jde u nás najít firmy, na které je opravdu spoleh. My jsme se rozhodovali mezi dvěma firmami, jedna byla původem rakouská a druhá německá.

Popravdě jsem o jiných firmách ani moc neuvažoval, protože jsem chtěl společnost, která má spíš zahraniční zázemí, historii, know-how a zkušenosti. Aby to nebyl někdo, kdo firmu založil před třemi lety a za pět let už stavět nebude.

Chtěl jsem někoho, u koho bude garance, že když bude člověk za deset let chtít něco dostavět, bude se na ně moct obrátit a oni budou vědět, jakým způsobem byl dům postavený.

Vyloženě jsme se zhlédli v jejich vzorovém domě, který jsme navštívili, a ten jsme si také nechali postavit. Firma nám říkala, že je to neskutečné, že kopii vzorového domu si ještě nikdo nepostavil. Ale nám se ta dispozice prostě zalíbila.

Dům je asi o půl metru prodloužený, abychom mohli vytvořit oddělenou koupelnu a technickou místnost. A v horním patře jsme přidali šatnu a ubrali kousek prostoru z koupelny, která je ale i tak dostatečně prostorná. Takže jsme získali dvě místnosti navíc.

A samozřejmě jsme trošku jinak rozmístili zařízení. Zašli jsme do vzorového domu na návštěvu a půl dne jsme tam stěhovali nábytek, abychom zjistili, jak bychom to ideálně chtěli.

Ano, stavěli kompletně na klíč celý dům, což bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme během stavby udělali. Všechno jsme řešili s jedním člověkem přímo z firmy a fungovalo to velmi dobře. Společně jsme vymysleli dispozici, předali nákresy projektantovi a pak projekt několikrát připomínkovali.

Pak jsme řešili stavební povolení s úřady, což nám zpozdilo stavbu asi o tři čtvrtě roku, protože jsme museli počkat na územní rozhodnutí. Stavbu jsme začali plánovat v roce 2017 a v roce 2018 jsme chtěli začít stavět, ale z legislativních důvodů se to zpozdilo, takže základová deska se realizovala až na jaře 2019.

Všechno řešila firma. Stavěli jsme zrovna v období, kdy začal platit nový stavební zákon. Náš příslušný úřad měl tou dobou stovky nebo tisíce žádostí, které musel vyřídit, a byli na to asi jen tři nebo čtyři lidi. Zkrátka to kapacitně nezvládli a čekací doby byly pět až šest měsíců.

Nám to naštěstí až tolik nevadilo, i když už jsme měli druhé dítě na cestě. Spoustu věcí jsme si díky tomu ujasnili a rozhodli. Využili jsme ten čas zkrátka pro plánování.

Je to tu hodně striktně regulované. Museli jsme dodržet přesně 5,5 metru uliční čáru a minimálně 3,5 metru odstup od pozemku souseda. Také tady všechny domy můžou být maximálně dvoupodlažní a mají výškový limit. A stavět se smějí jen domy s plochou a sedlovou střechou.

Ano, ten je sestavený přesně podle požadavků, aby to vyhovovalo ve všech bodech a přesně odpovídalo regulím.

Na tento pozemek by se přízemní dům nevešel. Ale kdybych někdy stavěl znovu a měl větší pozemek, myslím si, že bychom bungalov klidně postavili. Je to uživatelsky přívětivé, když člověk nemusí chodit do schodů. S malými dětmi musíte do schodů několikrát za den. Na patrových domech je dobré rozdělení osobní a společenské zóny, ale myslím si, že bungalov to umí taky.

Chtěli jsme se vyhnout situaci, že bychom se ocitli mezi dvěma dodavateli, kteří se dohadují, že někdo něco udělal špatně. Takže i s ohledem na záruky jsem chtěl, aby desku dodala realizační firma.

Samozřejmě, jako na každé stavbě. Ale nebyly to žádné zásadní věci. Například jsme měnili zásuvky oproti původnímu návrhu. Protože když jsme chodili po domě už před samým finále, věděli jsme, že by bylo dobré mít někde o nějakou zásuvku víc.

A v průběhu realizace jsme změnili kuchyň. Měla být původně jiná, se středovým ostrůvkem, takže nám tu zůstala dvě světla, protože jsme ostrůvek zrušili. Ale to jsou opravdu všechno spíš drobnosti.

Tím, že byla stavba na klíč, jsme nebyli nijak zasaženi řešením problémů v průběhu. Primárně si řešili stres oni. Byla nějaká prodleva, kdy dodavatelské firmy nestíhaly termíny (např. u schodů nebo podlah), ale nebyl to problém. Znamenalo to pouze to, že se stavba o pár týdnů prodloužila, ale vše si koordinovala realizační firma sama.

V průběhu výstavby jsme se s nimi dohodli i na další věci, a to že nám kompletně udělají i exteriér. Udělali nám okapové chodníky, chodníčky, terasy, parkovací stání a plot. Vyšli nám vstříc a koordinačně to vzali pod sebe. Mají dobrou montážní partu, tak jsme toho využili. Bylo to perfektní, protože jsme s tím neměli žádné starosti.

Montáž domu trvala asi dva dny. V 7 hodin ráno přijel první náklaďák s panely a začalo se montovat. Ve 13 hodin přijel druhý, smontovaly se části stropu a druhé patro. Druhý den v 7 hodin ráno přivezli třetí náklaďák se zbývajícími panely druhého patra a střechou. Bylo to fantastické načasování.

Výstavba byla zahájena na konci března 2019 a stěhovali jsme se 1. listopadu 2019. Takže to bylo relativně rychlé, trvalo to sedm osm měsíců od položení základové desky až po nastěhování. S tím, že jsme asi dva měsíce čekali na odstranění drobných nedodělků (např. poškrábaná výmalba).

Dům byl už sice připraven k nastěhování, ale my jsme se rozhodli, že si raději ještě chvilku počkáme a nastěhujeme se do kompletně hotového domu. Když to shrnu, dům byl připraven zhruba do půl roku.

Po celém domě máme radiátory, vyloženě jsme nechtěli podlahové topení. V obýváku jsme zvolili podlahové konvektory, které se mi líbí i esteticky, přijdou mi v prostoru pěkné a zároveň skvěle vyhřívají. Asi to není moc standard. Prý se používaly dřív, ale dneska už je jiná móda. Jinak vodu ohříváme klasicky elektrokotlem a máme kamna jako záložní zdroj tepla.

Další netypická věc – protože jsem velký sportovní a filmový fanda, chtěl jsem projektor přímo ve stropě doplněný o reprosoustavu, takže je kabeláž zabudovaná ve stropě i za gaučem ve stěně. A všude je rozvedený internet, což si myslím, že je dneska důležité.

Co se týče ostatních materiálů, volili jsme nabízený standard firmy. Protože jejich standard je podle mě dost nadstandard. Například okna i dveře jsou od kvalitních německých výrobců a jsou opravdu perfektní. Obklady v koupelnách jsme použili taky ze standardní nabídky a podařilo se nám je nakombinovat tak, že se nám to moc líbí.

Za koupelny jsme navíc utratili asi 10 tisíc Kč za držáky na ručníky a takové drobnosti. Normálně lidi dají za nadstandardy v koupelně prý kolem 200 tisíc Kč.

Co se nám taky hodně osvědčilo, je osvětlení na schodišti. Máme na stěně podél schodiště LED panely a jsou opravdu super. To bych určitě doporučil.

Vůbec se v domě vzájemně nerušíme. Připadá mi, že je to akusticky udělané lépe než ve zděných domech. Jen když někdo nahoře chodí, jde to trochu slyšet, ale to podle mě v rodinném domě není takový problém. Když někdo mluví ve druhé místnosti, tak to není vůbec slyšet. Podlahy i stropy jsou betonové, což je velká výhoda.

Úložné prostory moc nevedeme, například v obýváku ani skříně mít nechceme. Máme šatnu, do které se vejde většina věcí, v pracovně jsme udělali velkou vestavěnou skříň.

Děti mají své věci v pokoji, máme komoru pod schody a postavili jsme zahradní domek na běžné věci potřebné kolem domu. Hodně praktický je ten prostor pod schody.

Věci, které už nepoužíváme, buď vyhodíme, prodáme nebo někomu dáme a máme jen ty věci, které používáme. Jinak by to ani nešlo. Předtím jsme bydleli v menším bytě, nějak jsme si na to zvykli a pokračujeme v tom dál. Ale chce to velkou disciplínu.

Navrhla ji kamarádka od ženy, která je bytová designérka, a nám se to moc líbí. Navrhla nám ji z IKEA modulů, které jsou využité tak, že to esteticky vypadá dobře. Chtěl jsem původně barový pult, ale ten mi žena s kamarádkou zrušily, protože prý zabírá moc místa a prostor by byl stísněný, což jim tedy dnes musím dát za pravdu.

Tím, že se to otevřelo, vznikl krásný prostor. Myslím si, že to má výhodu, když si člověk nechá kuchyň navrhnout a koupí ji v nějakém řetězci, protože má jistotu, že budou mít stejnou skříňku i za pět let a budou to nižší náklady, než když je dělaná na míru.

Chtěli jsme to rozdělit tak, abychom měli koutek na kafe, což nám vyšlo – máme tam kávovar, hrnečky na espresso nebo cappuccino. Dále je tady zóna na přípravu potravin a na vaření. Od začátku jsem chtěl dobíjecí stanici na telefony a elektroniku, což je taky po ruce.

Největší pozitivum vidím v tom, že standardně jsou dvířka otevírací do strany, ale naše se otevírají nahoru a ve spojení s madly to dělá krásný design. Máme od kamarádky perfektně vymyšlené i osvětlení, dole svítí panely, nasvícené jsou i poličky a večer to vykouzlí příjemnou atmosféru v celém obýváku.

Informace jsme získávali, jak se dalo. Hlavně přes internet a osobně přímo u realizační firmy jsme se hodně ptali a oni nám vysvětlovali, jak co funguje.

Ještě předtím než jsme začali stavět, jsem si obešel pár domů, u kterých jsem věděl, že je realizovala stejná firma. Zaklepal jsem a ptal se na reference. Poprosil jsem, aby mi řekli, jak se jim stavělo, a všichni byli spokojení.

Je tu krásně teplo, dokonce bych řekl, že stačí, když člověk vaří. Dům je hodně dobře zaizolovaný. V létě se nepřehřívá, ale je nutné vždy vyvětrat. Zejména ve druhém patře, když jsou velká vedra, je potřeba udělat večer průvan a vyvětrat.

Roční vyúčtování bylo asi 49 000 Kč a v rámci toho jsou započítány všechny spotřebiče. Poslední rok jsem pracoval většinu času domova, všichni jsme byli pořád doma, takže ty náklady jsou trošku vyšší, normálně to bude určitě míň.

Dělá nám tady radost hodně věcí. Mně asi nejvíc ze všeho obývák. Přijde mi, že je dobře vymyšlený, že když je někdo v kuchyni, někdo na gauči a zároveň si tu hrají i děti, nikdo se navzájem neruší. A uprostřed je ten velký jídelní stůl, který stmeluje.

Mám radost i z dětských pokojů, které jsou veliké. Záměrně jsme dali ložnici do menšího pokoje, kam chodíme jen přespat, aby měly děti co nejvíce prostoru.

Skvělá je i zahrada. Na terase máme vychytávku v podobě dřevěných schůdků, které se dají používat i jako lavice, je to skvělý benefit.

Velkou radost mi dělá i moje pracovna. Rád pracuji, mám tam soukromí a výstup přímo na zahradu, takže si můžu jít sednout ven nebo chodit v trávě.

Vlastně jsme tu spokojení úplně se vším. Byli jsme do plánování hodně intenzivně zapojení a všechno, co tady je, jsme si buď vymysleli, nebo se na tom podíleli. Například i kompozici oken jsem si nakreslil sám. Pojala mě múza, že by to mohla být sranda, a tak dům od zahrady vypadá jako smajlík – má dvě oči a zubatou pusu.

Možná bychom udělali dveře nad schodištěm, abychom prostor ještě lépe odhlučnili, protože ráno nebo večer je to trochu slyšet. Jinak ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak tady toho není moc, co bych změnil.

Možná bych přidal pár zásuvek k místu u televize, člověk dneska používá dost různých přístrojů, ale to jsou všechno řešitelné věci.

Uprostřed zahrady máme víko nádrže na dešťovou vodu. Kdybych věděl, že to bude takhle, tak bych do projektu zasáhl a tlačil bych na to, aby se nádrž umístila někam jinam, protože teď je uprostřed nejlepšího kusu trávníku a není to estetické. Vyřeším to umělou trávou nebo hezčím víkem, ale tohle bych si příště pohlídal.

Řeknou vám, ať si tam dáte květináč – ale to nechcete, květináč uprostřed zahrady. Dešťovou vodu využíváme na zalévání zahrady. Je to dobrá věc, možná bych ji udělal i větší. Máme ji teď na tři kubíky, udělal bych možná i pětikubíkovou.

Věcí, které mě překvapily, bylo hodně. Popravdě ani nevím, co bych z toho vyzdvihl. Já jsem nikdy předtím dům nestavěl a musím konstatovat, že mě překvapilo, jak je to náročné a taky mnohem dražší, než si myslíte na začátku.

I když nám hodně pomohlo stavět dům na klíč a naše firma má motto „Stavte bez starostí“. Ale úplně bez starostí to není nikdy. Obsahuje to spoustu věcí, které se řeší, člověk do toho dává v podstatě hodně svých peněz, kolikrát i všechny, které má, a ještě se zadlužuje. Je to velký nápor i na psychiku. Stavět je opravdu náročné.

Na druhou stranu jsme ve firmě měli takového partnera, opravdu hodně starostí vzali na sebe, a to mě taky překvapilo. Spoustu věcí jsem bral jako standard a když jsem se od kamarádů dozvěděl, jak stavěli oni, že jim dodavatelé něco nedodělali a podobně, musím říct, že jsem naprosto spokojený s firmou, která nám dům postavila.

Líbilo se mi to, že i když nějaké nedostatky byly, vždycky se k tomu postavili čelem a problém vyřešili. A to si myslím, že je hodně důležitá věc. Důvěra, kterou jsme jim dali, se projevila jako oprávněná.

Nejvíc mě třeba překvapilo to, kolik stojí plot s bránou, myslel jsem si, že to bude třeba za polovinu nebo třetinu. Překvapily mě ceny některých věcí, a to jsme stihli postavit ještě v dobré době.

Zaprvé bych doporučil, aby při plánování domu, pokud jim to finanční možnosti dovolují, co nejvíce věcí nechali postavit firmu, a to včetně dodělávek. Protože se často stane, že se při dokončovacích pracích objeví odřená výmalba nebo rýha ve zdi. A to jsou věci, které stavební firma sama vyřeší, protože je generálním dodavatelem stavby, který za vše ručí.

Doporučil bych, aby se lidi na věci koukali, vyzkoušeli si je na vlastní oči, aby hledali vzorový dům, aby si odkrokovali nebo odměřili vzdálenosti, aby viděli, jak to bude velké. Aby si vyzkoušeli dát si do prostoru nábytek. My jsme některý nábytek vraceli, protože jsme zjistili, že nám to do prostoru absolutně nevyhovuje.

Na papíře to vypadalo dobře a v realitě úplně jinak. Když vědí, jak velký chtějí dům, ať se do stejně velkého domu zajdou podívat, aby věděli, jestli to není moc velké nebo moc malé. Jsem zkrátka velký fanda názorných ukázek.

A také aby si lidé vybrali takovou firmu, se kterou budou mít pocit, že to s ní zvládnou dobře. Nemyslím si, že firma, která to dělá nejlevněji, to dělá i nejkvalitněji. Vždycky se to někde projeví.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz