Článek
Zastavili jsme před funkcionalistickým činžovním domem, který si uchoval svého ducha zvenku i uvnitř. Údajně tu žil i dodavatel rolet do vily Tugendhat.
Vystoupali jsme do posledního patra, kde dle našeho názoru původně ani nebyl byt. Vypadá to, že v komunistických časech někdo v těchto prostorách vybudoval byt 1+1, ale záznamy o tom bohužel nikde nejsou.
Každopádně, když Linda byt koupila, byl v naprosto zuboženém stavu, což nejspíš odradilo i další zájemce. Nová majitelka se ale nezalekla a s pomocí kamarádky architektky se do toho pustila.
Nejprve bylo potřeba promyslet novou dispozici. Původně byla hned za dveřmi kuchyň, v prostoru dnešní kuchyně se nacházela koupelna s toaletou a pak už byl v bytě jen jeden velký pokoj. Terasa byla spíše pochozí střechou a vcházelo se na ni starými plechovými dveřmi tam, kde je dnes okno z koupelny.
Překopat a postavit
Linda chtěla vytěžit nejvíc z toho, že byt s rozlohou 42 metrů sousedí s téměř jednou tak velkou pochozí střechou, která k bytu náležela.
Chtěla střechu proměnit v terasu a propojit ji s bytem tak, aby se stala jeho součástí a užitný prostor se tím aspoň v sezoně zvětšil na dvojnásobek.
Dále bylo potřeba pozměnit dispozici tak, aby dávala větší smysl. To obnášelo z bytu udělat na čas totální staveniště. Bouraly se příčky, předělávaly se rozvody elektriky, voda i odpady.
Dělicí panel a vestavěné skříně jsou z borovicové překližky, která dostala po nanesení laku a vlivem slunce krásnou medovou barvu.
Jednou z nejkomplikovanějších akcí bylo posuvné okno na terasu. Musela se vybourat zeď, udělat okenní překlad a okno usadit jeřábem.
Nově v bytě vznikla koupelna, která našla místo vpravo za vchodovými dveřmi. Chodba vyúsťuje do prostoru s kuchyní, naproti níž jsou dva široké překližkové schody se vstupem na terasu.
Schody kryjí topení a slouží také jako místo k posezení. Z původního velkého pokoje vznikl díky panelu z překližky obývák a částečně oddělená ložnice.
Samo domo
Linda vystudovala uměleckou školu, a ač ji to odválo k jiné profesi, o design a bydlení se zajímá. Proto se i těšila, že si byt zařídí sama jen s pomocí kamarádky architektky.
Rafinované podkroví v secesním domě nabízí hravý design
V bytě chtěla aspoň částečně zachovat charakter funkcionalistického domu, ale kvůli razantní rekonstrukci už nebylo na čem stavět. Tak se to aspoň snažila dohnat použitými prvky, jako je bílý mramor, trubkový ohýbaný retro nábytek, měď, dřevo, otevřený světlý prostor a minimum předmětů.
Na spoustě věcí si trvala a hodně si toho i vyrobila sama. Truhláři se třeba vůbec nechtělo tahat těžké překližkové panely do třetího patra bez výtahu, ale zvládl to.
V dělicí příčce je ukrytá i elektroinstalace k zásuvkám a lampičkám, které majitelka sama vyráběla. Obraz malovala kamarádka architektka.
Linda totiž nechtěla žádný kompromis z lamina. Také nechápal smysl měděných trubek, které byly použité jako držáky na police v kuchyni.
Podivoval se i elektrikář, a to když drobná paní domu řezala topenářské trubky, aby z nich a z komponentů z Hornbachu vyrobila svítidla do ložnice.
Historie domu
Činžovní dům, v němž se byt nachází, byl v roce 1929 původně postaven pro jednu rodinu jako věno pro Paulu Weiss. Její manžel Karel Bílek byl dědicem továrny na rolety, která vybavila i slavnou vilu Tugendhat.
V pozdější době došlo k rozdělení domu na několik menších bytových jednotek.
Autor: Lucie Martínková, www.modernibyt.cz
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.