Městský život jim nevyhovoval, rozhodli se pro bydlení v jurtě uprostřed pouště

Pro zásadní změnu ve svém životě se manželé Whitney a Trent rozhodli v srpnu 2020. Rok cestovali po národních parcích USA, přičemž bydleli v přívěsu. Když ale během pandemie Trent přišel o práci strojního konstruktéra, rozhodli se pro život mimo civilizaci na trvalo.

Zamilovali se do národního parku Joshua Tree, v němž lze objevit hned dvě pouště – Sonoran a Mojave. Proto si tam v březnu 2021 zakoupili pozemek o rozloze 9300 m2 v přepočtu za 181 000 Kč a na něm si postavili jurtu (v přepočtu za 452 000 Kč). Jako zdroj elektrické energie používají vlastnoručně zapojené solární panely. Původně k nim měli připojené běžné baterie, které později vyměnili za lithiové.

Manželé mají rovněž svou malou domácí bioplynku. V ní zpracovávají nejen zbytky jídel, ale i vlastní trus. Vzniklý plyn pak používají k vaření.

Problémem pro ně není ani voda. K jurtě si rovnou pořídili nádrž o objemu 9500 litrů, která udrží jejich domácnost v chodu čtyři měsíce. Poté si zažádají o její doplnění vodárenskou společností.

„Museli jsme se přizpůsobit životu s menším množstvím vody, ale stále jsme schopni se každý den sprchovat a mýt. Můžeme si umýt nádobí a máme dostatek vody k pití i pro naše mazlíčky. Plánujeme si vykopat studnu, ale to je dost drahé a docela nebezpečné na to, abychom se do toho pustili na vlastní pěst,“ uvažuje Whitney v rozhovoru pro agenturu SWNS.

V nadcházejících měsících plánují instalaci teplé vody, protože pouštní životní styl znamená, že ji přes léto nepotřebují.

Samotnou jurtu si nechali vyrobit na míru podle vlastního návrhu, na kterém pečlivě pracovali tři měsíce. Další tři týdny ji pak stavěli na pozemku. A následující rok ji různě přestavovali a upravovali tak, aby získali bydlení se samostatnou koupelnou a kuchyní.

„Nejlepší způsob, jak mohu popsat pocit, když jsme skončili, byl doslova jako bych stála na vrcholu Mount Everestu,“ vzpomíná Whitney.

Trent získal novou práci, které se může věnovat z domova, jeho žena vede účty na sociálních sítích, kde pár sdílí své zkušenosti s bydlením bez připojení k veřejným inženýrským sítím.

„Nikdy mi nechybí civilizace, miluji lidi, ale nemám ráda velké davy. Nyní se cítíme mnohem více finančně svobodní a blíž přírodě. Náš dosavadní styl života nám pomohl získat tolik znalostí a neuvěřitelně nás naplňuje. Stále musíme překonávat nejrůznější zkoušky a občas musíme čelit strastem, jak pokračujeme ve stavbě svého obydlí a snažíme se o návrat pouštního ekosystému. Ale nic mi nikdy nedělalo větší radost. Naše chvíle štěstí milionkrát převažují nad špatnými okamžiky,“ říká Whitney.

Za obzvláště těžké období považuje zejména začátky, kdy ještě nestála jurta a oblast zachvátila vlna obrovských veder, kterým jejich přívěs neměl šanci čelit. Tyto dny trávili pak zkrátka tím, že se denní čas snažili nějak přežít ve stínu a pracovali pouze v noci. Stejně nevraživé je na poušti i období zimy. V současnosti mají ale teplo i chlazení svého domova vyřešené, a tak se mohou zaměřit na zvelebování okolí jurty.

Plánují tak vybudovat skleník, aby si mohli pěstovat vlastní potraviny a nebyli odkázáni jen na farmářské trhy v nedalekém městečku. Důležitým milníkem jejich života nepochybně bude vybudování systému na zachycování dešťové vody. S ním by pak měli být schopni vydržet v pouštních podmínkách bez dodávek vody celý rok.