Manželé si nechali postavit bungalov za Prahou. Milion za zahradu odmítli

Karel: Začali jsme hledat pozemek v době, kdy o ně byl velký zájem, zvedaly se ceny a sehnat něco u Prahy bylo téměř nemožné. Začal jsem jezdit po okolí a hledat nějaké volné parcely podle inzerátů a realitek.

Dozvěděl jsem se, že celý ten areál a nové pozemky tady připravila developerská firma, od které jsme shodou okolností kdysi kupovali i pozemek v Jesenici. Takže jsem tam zajel, paní mi řekla o třech až čtyřech volných parcelách a jednu z nich jsme si vybrali.

Naše kritéria byla taková, že jsme chtěli dobrou dostupnost vlaku i dálnice, aby se do Prahy dalo pohodlně a rychle dojet. A pak samozřejmě nějaká kvalita okolí.

Líbilo se nám, že je tady vytvořený park a že zdejší lokalita není přecpaná parcelami – obec trvala na tom, aby parcely byly velké (minimálně 1000 m²). Konkrétně tuto parcelu jsme vybrali i proto, že je rohová a máme jen jednoho souseda, vše ostatní je otevřené.

Marcela: Taky je pozemek relativně na rovině a jeho velikost, tvar i orientace na světové strany jsou naprosto ideální. Sluníčko nám celý den svítí na zahradu, parkování je na severu, takže super.

Karel: Co se týče sítí, vše bylo připravené naprosto bezchybně ze strany developerů. Máme vodu, tlakovou kanalizaci a elektřinu. Přípravy pro parcely včetně veškerých nájezdů a chodníků byly špičkově připravené.

Karel: Rozhodli jsme se pro bungalov, protože po zkušenostech s naším prvním patrovým domem jsme si řekli, že chodit do patra už je „na stáří“ trochu otravné.

Dál jsme se rozhodovali, jestli zděná stavba, nebo dřevostavba. Původní úvaha byla, že si necháme dům postavit od kamaráda zedníka. Od toho jsme časem ustoupili a začali hledat firmu. Měli jsme informace z internetu, navštívili jsme nějaké firmy, a nakonec jsme se přiklonili k dřevostavbě.

Marcela: Chtěli jsme prefabrikovanou dřevostavbu a začali hledat projekt domu – jaký typ, půdorys, tvar, střechu. V té době jsme už měli pozemek, takže se vše mohlo směřovat přímo na konkrétní parcelu. Jsme spíše konzervativní, takže jsme chtěli dům, který by nijak nevyčníval. Prostě normální domek.

Marcela: Hodně jsme hledali na internetu. Našli jsme si jeden typový dům, který se nám líbil, a podle toho pak vznikl prvotní projekt našeho bydlení. Půdorys jsme trošku změnili, ale rozmístění pokojů zůstalo podobné.

Karel: S původní firmou ale nebyla nakonec řeč, navštívili jsme je osobně a nebyli příliš komunikativní. Pak jsme ale dostali referenci od mojí kolegyně. Na veletrhu na nás hned na první pohled zapůsobili dobře. Pozvali nás do sídla firmy u Třebíče, kde nás provedli výrobou a ukázali nám konkrétní technické detaily. Celkově byl jejich přístup skvělý.

Takže jsme měli jasno. Nešli jsme po nejnižší ceně. Důležité byly standardy, které měli poměrně vysoké (např. difúzně otevřenou konstrukci). Už v ceně byly věci, které bychom si jinde museli připlatit.

Karel: Oznámili jsme záměr o stavbě a na obci nám doporučili paní, která se tímto zabývá. Měla zkušenosti a byla velice ochotná. Od předání stavební dokumentace jsme měli stavební povolení asi za 14 dnů. Komunikovala napřímo i s firmou a projektantem.

Marcela: Zařídila i studnu, kolem které bylo možná více papírování než kolem celého domu. Věděla, za kým jít. Díky ní bylo to stavění jednodušší.

Karel: Základy jsme si udělali sami, zúročili jsme naše dřívější zkušenosti. Bagrista nám to tady vykopal a my si připravili pasy, armaturu a kanalizaci detailně podle projektu.

Potom se dělaly dvě desky, protože tady musí být silná protiradonová izolace, v této lokalitě je v zemi hodně radonu. Dává se polyetylenová folie mezi desky. Je to trošku pracnější a dražší, ale musí to tak být. Dnes se to někdy řeší i tak, že se dělají odvětrané základy.

Vše dopadlo dobře. Přijel stavbyvedoucí, změřil, jestli sedí všechny rozměry a je to v rovině. Sepsali jsme předávací protokol a od té doby už to bylo jejich.

Karel: Ano, zdroj vody jsme řešili vrtem. Hlavně kvůli zalévání zahrady, ale máme ji i na pití, je výborná. Prakticky vždycky, když je dlouhodobě sucho, vám stejně dešťová voda dojde a potom zaléváte kohoutkovou. Vodu z řadu máme jako záložní, přípojku máme, ale nevyužíváme ji.

Karel: Na začátku října firma navezla na kamionu panely a my už na ně jen koukali. Do té doby bylo nádherně, teplo a sucho a měli jsme strach, že to bude všechno zaprášené. Nakonec bylo škaredě a pršelo, takže bylo naopak všechno zabahněné.

Marcela: Byl takový slejvák, že jsme byli všichni úplně mokří. Ale přesto jsme to zvládli. Byla jsem z toho nervózní, ale dopadlo to dobře.

Karel: První den postavili obvodové zdivo, druhý den dávali na střechu vazníky a do týdne dům stál a byl pod střechou. To šlo hodně rychle, pro nás až nezvykle rychle.

Karel: Od začátku jsme plánovali dům na dokončení. Sami jsme si dělali obklady koupelen, osazení sanity, dále podlahy, zárubně, interiérové dveře, kuchyni, výmalbu, bojler, saunu a montáž klimatizace. Mě tyhle věci baví.

Karel: Ano, je vyvedená jen do jedné místnosti (obývací pokoj). Máme zkušenost, že v létě, když je opravdu horko a člověk se chce lépe vyspat, pustí se klimatizace a celý dům to vychladí.

Marcela: Na chalupě jsme kdysi měli klimatizaci v ložnici, ale byly z toho jen hádky. Tady jsme to vyřešili tak, že jsme klimatizaci nechali jen v hlavní místnosti. Když přijdeme z práce, pustíme ji a udělá se tu nádherně příjemně. Večer ji vypneme a přes celou noc to krásně vydrží.

Karel: Za sebe bych klimatizaci doporučil, pokud není nějaký modernější systém chlazení. Navíc se tím dá v zimě i přitopit v přechodovém období, když je trochu chladno, ale nechce se vám ještě topit, stačí ji zapnout na 10 minut a je teplo.

Karel: Rozšířili jsme dům o dílnu a spíž. Měnily se rozměry oken – chtěli jsme je větší. A to z nás měl projektant radost, protože jsme zjistili, že to není jen tak.

S jiným rozměrem oken se mění i požární zpráva, přepočítávají se únikové cesty a podobně. A v ložnici jsme prohazovali dispozici i velikost velké šatny za malou koupelnu, protože jsme chtěli saunu.

Karel: Akustika je dobrá, stejně jako ve zděném domě. Hlučnost je trochu větší. Je to dané tím, že jsou tu příčky z lehké konstrukce. Ale to by bylo stejné i u zděného domu, pokud v něm uděláte sádrokartonové příčky. Není to vázané jen na dřevostavby.

I ve zděných stavbách jsou udělané příčky bez hlukové izolace, lidi na to moc nehledí. My máme u ložnice o 10 cm silnější zeď s izolací, tam je to lepší.

Marcela: Máme porovnání se zděným domem a tam jsme zase hodně bojovali s tím, když měla nahoře dcera pokoj a my dole puštěnou televizi, bylo to slyšet a rušilo ji to. Takže to slyšet bylo.

Ale přišli jsme na to, že jsme mezi chodbou a obývákem mohli udělat dveře. Dneska už bychom tam dali alespoň nějaké kazetové posuvné dveře.

Jednak aby do obýváku netáhlo z chodby, a také právě kvůli hluku. Když se manžel večer kouká na filmy a já už chci spát, trošku to ruší. Ale napsali jsme Ježíškovi a zatím jsme to vyřešili sluchátky.

Marcela: Nesledujeme nejmodernější trendy, není to u nás tedy jako z nějakého katalogu, ale udělali jsme si to podle svého, tak, jak se to líbí nám, protože my tady žijeme, ne nikdo jiný. Neděláme to pro sousedy, aby koukali, jak to máme doma hezké. Chceme to mít podle naší představy, pohodlné, praktické.

Karel: Nepomáhal nikdo, ale hodně jsme využívali internetový plánovač prodejce nábytku. Máme s tím už zkušenost a vyhovuje nám to.

Marcela: S kuchyní jsem moc spokojená, je prostorná. Minulou kuchyni jsem měla úplně malinkou a tady jsem chtěla, ať se tam vejdeme oba.

Karel: Docela jasně jsme se rozhodli pro podlahové topení a jsme s tím spokojení. Je to rychlé, řídí si to termostaty, které jsou v každé místnosti. Jsou tu podlahová čidla, takže se to řídí podle teploty podlahy a prostoru.

Marcela: A máme i krbová kamna na dřevo. Když jsem přes zimu bývala doma, hodně jsem topila dřevem. Je to takové živé a příjemné teplo.

Karel: Byla dlouhá zima, vytopilo se přes kubík a půl dřeva – to je pro představu asi tři polínka na den. Vytápění tady funguje dobře a tepelný komfort je naprosto v pořádku.

Zálohy na elektřinu jsme zatím platili 36 000 Kč ročně a počítám, že náklady budou tak 30 000 Kč. Na elektřinu máme úplně vše (vaření, topení, svícení, teplá voda). Stočné a kanalizaci platíme 2500 Kč ročně pro dva lidi a vodu máme svoji.

Karel: Okna jsou vybavená filtrem, díky kterému se tolik nepřehřívají. Větráme přirozeně podle potřeby, přes okna a dveře uděláme průvan a rychle se vyvětrá. Je to nejlepší způsob.

Dále máme i řízené větrání vzduchu. Je to taková krabička, která má průduch ven na fasádu. Není to nic jiného než klapka, která se dá na zimu zavřít. Je to pro nás lepší řešení než rekuperace. Ta může fungovat, ale člověk se o ni musí starat, měnit filtry, jednou ročně ji rozebrat a podobně.

Tohle je vlastně obyčejný větrák, takže to jednou za dva roky sundám, štětečkem vyčistím – a hotovo.

Karel: V podstatě ano. Měli jsme tady sice zahradního architekta, který na to šel hodně důmyslně a vědecky, a nakonec si řekl o milion korun. To jsme odmítli. Byl to návrh i s realizací, ale byla to pro nás naprosto nesmyslná částka.

Co se týče zahrady, dal bych větší důraz na důkladnou kontrolu podloží a naplánoval vše ještě ideálně před čistou stavbou – kde budou stromky, keře, záhonky, posezení, hrací zóna pro děti, vodící kabely pro robotickou sekačku a podobně.

Je totiž problém, když kolem jezdí bagr, který skládá hlínu a ocákne bahnem fasádu, nebo jezdí náklaďáky přes hotový trávník. A taky pamatovat na zadní vrátka!

Karel: Nevýhoda bungalovů je, že mají tmu uprostřed domu. Dnes už bych do chodby nechal nainstalovat světlovody, aby tam byl přívod denního světla. Dnes se to prý dělá standardně, kdysi to byla spíš vymoženost (i ceny jsou už přijatelnější).

To je věc, o které uvažujeme, že bychom dodělali. Musí se trochu sáhnout do stropní konstrukce, ale to by asi nebyl problém.

Do šatny bychom dali podlahové topení. Projektant říkal, že tam topení potřebovat nebudeme, ale zjistili jsme, že tam teplo není. Když ráno jdete rozespalí do šatny, vysvléknete se z pyžama a chcete se obléct, je vám zima.

Vyřešili jsme to malým přímotopem, který ráno zapneme, a je tam hned teplo. Ale příště bychom to vyřešili už ve fázi projektu.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz