Malá zahrada poskytuje velké soukromí

„My jsme bazén nechtěli, tenkrát nebyla ani tak horká léta. Původní návrh jsme proto rovnou zavrhli, ovšem nastal problém, jak zavézt tři metry hlubokou díru připravenou pro bazén. To se nakonec podařilo, ale začali jsme přemýšlet o úpravě zahrady. Báli jsme se, že už se na ni po dostavbě domu nedostaneme. Pozemek kolem zahrady patřil totiž několika majitelům,“ vysvětluje paní domu.

Neměli takové znalosti ani zkušenosti, aby se sami takového úkolu zhostili. Zahrada je navíc ve tvaru nudle a ještě ke všemu ve stínu. Oslovili proto zahradní architektku Ing. arch. Barboru Trojanovou z Ateliéru Trojani, která si se zadáním skvěle poradila.

Přáním hostitelů bylo zajistit soukromí ze strany sousedních pozemků a pohodlný přechod z domu do zahrady. Nikoli přímý výstup z domu na terasu s posezením, která by fungovala jako další místnost. Nechtěli ztratit pohled do zahrady.

„Dnes, když už je zahrada vzrostlá, vypadá, jako kdybychom se dívali na krásný přírodní obraz. A při procházce zahradou se odkrývá z každého místa jiný pohled a mění se podle toho, kde zrovna stojíte. Vzácně jsme se s architektkou shodli, že nemusíme vidět z přízemí celou zahradu, ale chceme postupně odkrývat jednotlivá zákoutí. K naší spokojenosti nám vyřešila hodně věcí,“ říká hostitelka.

Poprvé architektka majitele překvapila, když do takto utopené zahrádky ještě více zapustila posezení.

„Tenkrát jsem o tom trochu pochybovala, jenže dnes vidím, že to byl geniální nápad z několika důvodů. Je fakt, že na zahrádce je stín a tím, jak sezení zapustila, vyřešila absolutní pocit soukromí. Další místa k sezení vznikla tak, že využila pergolu, jejíž kraje jsou pod úrovní trávníku akorát na výšku sedu. A když se sejde celá naše rodina, všichni si mají kam sednout. Díky pergole a rostlinám se architektce podařilo zakrýt i boudičky na sousedních zahradách. Pohled na ně působil dřív dost nesourodě a nyní je vše schované.“

Paní domu má vztah k Itálii, proto si přála vysadit k pergole vistárii. Ta se dnes rozrůstá do všech stran a nádherně kvete. Příjemné osvětlení pergoly poskytují světla nasměrovaná na strop, která nikoho v okolí neruší.

Samozřejmě že chtěli bezúdržbovou zahradu, ale brzy pochopili, že tak zahrady nefungují. Zatím údržbu zvládají sami.

„V minulosti jsem se sice pokoušela o odbornou péči zahradních firem, ale zahradníci pomalu měnili koncept zahrady, rostliny vystříhávali a izolovali. Mně je bližší kompaktnost a přírodní vzhled zahrady tak, jak ji navrhla architektka a založila zahradnická firma Simbel, s níž dodnes spolupracujeme a jsme s ní stále spokojeni,“ vzpomíná paní domu a dodává: „Na začátku jsem bojovala třeba proti podražci, ale dnes jí musím dát za pravdu, že mezi ostatními popínavkami na vysoké zdi vyniknou právě jeho velké listy.“

Zahrada se koncipovala jako okrasná. Základní, tedy kosterní rostliny se sázely už trochu vzrostlejší. Naproti pergole u vysoké zdi je blok stínomilných rostlin, sasanky, udatna, modřín, kapradí a další.

Ve druhé části dominuje javor a trsovitý bambus, který se hodně rozrůstá. Za patnáct let nemuseli téměř nic měnit.

Nyní majitelé trochu pozměnili názor na funkci zahrady. O trochu víc už jí rozumějí, takže jsou ve fázi malých změn. Chtějí zasadit pár angreštů, rybízů, jahod a rajčat, aby tu byl i kousek jedlé zahrady.

Vzadu vysadili ananasovou meruňku, kterou si přivezli z Rakouska a které se v minulosti údajně na našem území výborně dařilo. Stejně tak se budou měnit růže u domu. Majitelka je má moc ráda i ve váze.

„Od té doby, co jsme udělali zahradu, pod pergolou nejen trávíme volný čas, ale často tu i pracujeme,“ přiznává hostitelka na závěr.