Majitelé se vyhnuli rutině, byt v panelovém domě proměnili ve venkovské bydlení

Ač mají oba naši hostitelé k designu a vůbec výtvarnému umění profesně hodně daleko, jejich domov je zařízen s velkým citem pro hru materiálů, barev a nečekaných řešení. Ale popořádku.

Když přišli Kateřina a Karel do svého bytu poprvé, byl ve vybydleném stavu. Měl hezkých 87 čtverečních metrů plochy uspořádané do tradiční dispozice 3+kk.

Byt nechali tedy rekonstruovat, přičemž největší stavební změnou, kterou budoucímu domovu dopřáli, bylo rozdělení koupelny a toalety do dvou samostatných místností. Ani jedna na tom netratila, protože bylo možné k prostoru původní koupelny přidat ještě chodbičku, která původně vedla z předsíně mezi koupelnou a obývacím pokojem rovnou do kuchyně. Nyní se jde do kuchyně přes obývací pokoj.

Důležitou změnou v rámci rekonstrukce byla výměna všech dveří. Tradiční panelákové nahradily masivní dřevěné, které jsou u toalety a koupelny navíc posuvné, zavěšené na kolejnici, jako je to například u stájových vrat. Roztomilým detailem u dveří na toaletu je pak vyříznuté srdíčko, které je vtipnou připomínkou dveří u venkovských kadibudek.

Samotná toaleta je vybavena dřevěným pultíkem, na němž je uloženo malé kamenné umyvadlo. Hosty zaujmou i starožitně vyhlížející závěsné hodiny, které spočívají opřené vzadu za toaletou.

Hodiny jsou ostatně jedním z nejoblíbenějších dekoračních předmětů paní domu. „Musím neustále vědět, kolik je hodin. Máme je proto v každé místnosti,” směje se a dodává, že druhý designový prvek, na který nedá dopustit, jsou svítidla. I těch je v jejím dřevěném království habaděj. Ta navíc do převážně rustikálně až dobrodružně zařízeného interiéru vnášejí ozvláštňující, mírně industriální šmrnc.

„Tuhle lampu jsme si našla v době, kdy je nikdo ještě moc nepoužíval. Je proto taková těžká, pevná. Teď je prodávají skoro všude, ale mají tenké nohy a vůbec jsou takové mnohem lehčí. My máme ještě tu poctivou. To se mi ale občas stává, že jsem s věcmi napřed,” poznamenává, když nám ukazuje velkou stojací lampu v obývacím pokoji.

Hezkým nápadem v obývacím pokoji je nejenom využití konferenčního stolku z masivního dřeva, ale i jeho doplnění bednou coby úložným prostorem. Místo obvyklých velkých skříní je v této místnosti vyhrazen volný prostor rostlinám všech druhů a typů, které tak tvoří příjemné zákoutí.

Masivní stůl je rovněž v kuchyni, jeho centrální část je vylita epoxidovou pryskyřicí. Na jeho vyhotovení museli mladí majitelé čekat půl roku, než dobře proschl.

„Mám ráda řemeslně udělané výrobky, ne ty průmyslově vyrobené. Mám strašně ráda staré věci. Ty si vozíme třeba z cest po Čechách, ale také jsem leccos získala u babičky na půdě,” říká Kateřina, která díky svému koníčku neustále prohledává všechny možné obchody se starým nábytkem a dalším zařízením.

Jinou zajímavostí jsou dvě kovové skulptury, které zdobí ložnici. Zatímco roztomilý psík má pouze dekorační účel, robot nejenom posvítí, ale zároveň ve svém stříbřitém těle ukrývá hned dva úložné prostory. Obě díla navíc hezky ladí s kovanou postelí, kterou vyrobil Kateřinin známý kovář na míru.

Milovníky nábytku z masivu potěší pohled na dvojici velkých skříní, jež truhlář vyrobil na zakázku společně s interiérovými dveřmi. Obojí je natřeno v palisandrovém odstínu. Ten ostatně hezky ladí i s barvou stropních trámů, které jsou snad nejvýraznějším přihlášením se k venkovskému stylu.

Svou zajímavost pak skrývá i poslední místnost, sloužící jako pracovna a volný pokojík. V ní se skrývá velké nástěnné zrcadlo, jehož rám je seskládán z koleček z březových větví. „To jsem vyráběla sama,” přiznává naše hostitelka.

Nám se pak při pohledu zpět na lustr v obývacím pokoji vybavuje, odkud je nám motiv spojených kruhů povědomý.

„Místnosti nejsou živé. Je jim jedno, jak je zařídíme. A mně se to líbí takhle. I když vím, že ne každému právě takový styl sedne. I mezi našimi známými jsou lidé, kteří nám říkají, že tohle už je moc. Nám ale právě tohle vyhovuje,” uzavírá Kateřina.