Majitelé převzali dům na dokončení, finišovali svépomocí

Jak se staví dřevostavba a jak se dokončuje svépomocí nebo jak vypadá prototyp funkčního bungalovu za rozumnou cenu, na to jsme se ptali při naší návštěvě.

Jsem rodilý Pražák ze sídliště, a možná právě proto bylo vždycky mým velkým snem mít vlastní dům, zahrádku a realizovat se na vnitřních a venkovních věcech. Moje žena žila 10 let v domě ve vedlejší vesnici a pak v bytě 2+kk v Praze, ale bydlení v domě jí chybělo.

Hlavním důvodem byla rychlost stavby i relativně nižší cena. Hlavní roli ale hrála především rychlost, protože jsme chtěli plynule přejít z nájmu do vlastního. Dům se navíc stavěl přes zimu, takže návaznost byla klíčová, abychom nežili v napůl rozestavěné budově, což jsme nechtěli.

Základová deska se začala stavět v polovině října 2016, od 1. listopadu se montovalo a už 2. prosince nám byl dům předán k dokončení. Celková doba výstavby byla tři týdny, vše se nakonec stihlo do Vánoc i se zaizolováním a podlahami.

Postavit jsme si nechali tzv. „dům na dokončení + technický paket“, to znamená, že už byly provedeny elektroinstalace, voda, kanalizace, vytápění, hrubé podlahy, zaizolování a zaklopení stropů SDK. Na nás zbyly vnitřní povrchy.

Byly tu holé stěny, nezabroušený sádrokarton se šrouby a sponkami. Nebyly tu ani vnitřní dveře. Dále jsme dokončovali dlažbu, plovoucí podlahu, kompletně sanitu, toaletu a kuchyni.

S velkou pomocí rodiny jsme si dům dokončili sami.

Šli bychom do toho určitě znovu, protože to byla obrovská zkušenost a možnost vyzkoušet si spoustu věcí. V podstatě od 2. prosince, kdy nám byl dům předán, až do posledního lednového týdne tu probíhaly intenzivní práce během víkendů a od Vánoc pak prakticky každý den. Na začátku ledna jsem si vzal dovolenou na tři týdny a trávili jsme tu i deset hodin denně. Nakonec se vše podařilo.

Nastěhovali jsme se v situaci, kdy tu ještě nebyly vnitřní dveře, krb a chyběly detaily, jako např. obložení stěny umělým kamenem, soklové lišty atp. Vše ostatní ale bylo hotové.

Primárně kvůli úspoře financí, sekundárně kvůli radosti z práce na domě.

Měli jsme štěstí na pozemek. Byla tu podmínka, že pokud si koupíme tento pozemek, tak na něm postavíme dům od firmy, která pozemek vlastní, tak jsme se dostali k firmě Wolf System.

Dostali jsme katalog a věděli jsme, že chceme bungalov, a ne patrový dům. Vybrali jsme menší přízemní dům a pak jsme jej upravovali, aby nám to vyhovovalo. Z katalogu jsme vycházeli, ale dům katalogový není. Půdorysem je stejný, nicméně v návrhu jsme pozměnili koupelnu, kde jsme chtěli sprchový kout i vanu, a také jsme prohodili toaletu a technickou místnost.

Jedná se o difúzně uzavřenou konstrukci. Stěny jsou z panelů tvořené dřevěnou rámovou konstrukcí obloženou OSB deskami, sádrokartonem a izolací.

Druhého listopadu, když se dům montoval, jsem si chtěl pořídit pár fotografií. Než jsem si vyčistil a připravil objektiv, tak už stály dvě stěny domu. V tu chvíli ve mně hrklo, že začíná jít do tuhého, že musím přidat, abych si vůbec něco vyfotil.

Náš dojem byl maximálně pozitivní. Byli jsme překvapeni, jak rychle všechno probíhá. Už druhý den byly hotové obvodové stěny, začal se montovat krov, a třetí den už byl dům kompletně pod střechou i s taškami.

Dokončovací práce. Začali jsme pracovat v zimě, v době, kdy tu ještě nebyla elektřina – prvních 14 dnů v prosinci jsme tady fungovali při 8 °C a pracovali jsme, dokud bylo světlo. Pak jednou přišel švagr s baterkou, připnul si ji na hrudník a brousil sádrokarton ještě za tmy…

Jakmile jsme se připojili na elektřinu, mohli jsme spustit topení v podlaze, a pak už byla teplota pro práci ideální.

Nejhorší bylo tmelit a brousit sádrokartony. V rozích dům ještě trochu pracuje – zatím to necháváme být s tím, že je to první malba, která navíc probíhala v zimním období, a až bude příští rok čas, tak se budou opravovat detaily.

Jsme nadšeni z toho, že i když se venku ochladí, tak uvnitř klesá teplota postupně, a ještě několik dní se dá fungovat bez topení. Rodiče ženy mají cihlový dům a tam i když se večer zatopí, tak druhý den ráno je cítit chlad.

Taky nám vyhovuje, že v každé stěně je z obou stran OSB deska, takže nemusíme například při vrtání řešit, jestli je tam příčka nebo ne, a víme, že vždy narazíme na dřevo, a ne jen na sádrokarton.

Ložnice by snesla větší šířku, ale o tom jsme věděli předem. Vestavěná skříň i manželská postel se tam nakonec vešly. Problém to ale není.

Musíme, tady to jinak nejde. U novostaveb se to dnes vyžaduje, je předepsáno likvidovat dešťovou vodu na daném pozemku.

Vodu ohříváme elektrickým bojlerem, z něhož používáme vodu v koupelně i kuchyni. Všimli jsme si, že tlak vody v ulici není nejvyšší, takže když někdo z nás pustí sprchu, poznáme to.

Zatím jsme na žádná negativa nenarazili. Jediné, co nás k tomu napadá, jsou předsudky vůči novým trendům. Přátelé a známí budují domy s odkazem, že dům zdědí ještě děti jejich dětí, protože je zděný a pak se podívají na nás: „Jo, vy máte tu dřevostavbu...“.

Člověk přesně neví, jak dlouho dřevo vydrží oproti pevnému materiálu, nicméně predikce jsou vysoké, takže se toho nebojíme. Z tohoto hlediska jsme rádi, že firma, kterou jsme zvolili, staví z panelů, které se montují v továrně, takže se do nich nedostane na stavbě vlhkost a tím se životnost zvyšuje.

Energetická náročnost je B, ale nebylo cílem postavit vyloženě nízkoenergetický dům.

Máme kamna a plošné elektrické podlahové vytápění. Teplotu reguluje termostat v každé místnosti, který je nastavený v určité hodiny na konkrétní teplotu. Dokonce i když se netopí, tak je podlaha teplá, protože je zaizolovaná.

V koupelně necháváme podlahu navečer vytápět více. Je to moc příjemný pocit mít teplo od nohou.

Po nastěhování na začátku února, kdy tu nebyly vnitřní dveře, jsme všude museli pustit topení naplno. Maximální povolenou mez tu máme 27 °C kvůli plovoucí podlaze. Několik dní trvalo, než se prostor vytopil a místnosti se teplotně srovnaly.

Podlahu jsme dlouho vybírali, protože kvůli elektrickému vytápění tady nemůže být jakákoli. Nakonec jsme vybrali klasickou plovoučku, ačkoli nás od ní všichni odrazovali. Teplota podlahy se dá nastavit maximálně na 27 stupňů, ale ve výsledku to stačí.

Jedni specialisté na podlahy nám tvrdili, že musíme mít 100% vinyl, že plovoučka s podlahovým topením vůbec nebude fungovat. Jiní specialisté tvrdili, že plovoucí podlaha je naopak to jediné nejlepší řešení, když pomineme dlažbu. Další názor byl, že nejlepší je lino...

Člověk dostane naprosto rozdílné informace, tak jsme si nakonec udělali vlastní závěr a pořídili jsme si plovoucí podlahu s vědomím, že nesmíme překročit 27 °C. Zatím se nikde nic nekroutí.

Jediná nevýhoda je zvuk spínače v technické místnosti. Když jsme se nastěhovali, byly to pro nás neznámé zvuky v novém domě. Vešli jsme do ložnice a najednou se někde ozvalo cvak – tak jsme si říkali, že něco spadlo, prasklo nebo nás někdo jde vykrást… Ale byl to jen spínač topení.

V každém pokoji je krabička, která funguje jako pokojový termostat, který snímá buď prostorovou teplotu, nebo teplotu podlahy, a lze tam nastavit i konkrétní teplotu v danou hodinu a den. Nemusíme se tak o nic starat. Žije si to vlastním životem.

V obýváku nemáme stropní svítidlo. Máme tu místo něj běžné lampy do zásuvky, které ovládá vypínač na stěně. Stropní svítidlo jsme v obýváku nechtěli, protože jsme ho dřív nikdy nevyužili.

Z našeho pohledu je to velmi praktické: člověk vejde do místnosti, šáhne na vypínač a rozsvítí se lampičky. Za to jsme dostali pochvalu od pana elektrikáře. Dokonce i vánoční stromeček už je vymyšlený tak, že bude zapojený do zásuvky místo jedné z lamp a bude osvětlovat místnost místo ní.

Za nás dřevostavbu určitě doporučujeme „všemi deseti“. Doporučujeme udělat si průzkum trhu, možností a technologií, potažmo firem, a hlavně řídit se selským rozumem.

Setkali jsme se vícekrát se situací, kdy dva různí odborníci tvrdili naprosto opačnou věc. Je to běh na dlouhou trať a člověk si nakonec musí dohledávat hodně odborných věcí sám a snažit se na ně udělat nějaký názor. Určitě se to ale vyplatí.

Autor: Jana Stará, www.drevostavitel.cz