Luxusní i rafinovaná Semlerova rezidence v Plzni patří mezi přední evropské památky moderní architektury

Dům na Klatovské třídě byl dokončen v roce 1923. Tehdy sloužil jako obytný dům pro vysoké úředníky plzeňských Škodových závodů. V roce 1932 zakoupil objekt Oskar Semler a začala se psát historie jednoho nevídaného architektonického počinu.

V témže roce začalo plánování vestavby interiéru. To ale bylo původně plánováno v nedalekém domě č. p. 19, kde měla sídlo firma Semlerových - a také tam žil Oskarův bratr Hugo s rodinou. Ukázalo se ale, že realizace zmíněného záměru by přinášela velké technické i administrativní problémy, a bylo tedy třeba hledat jiné řešení.

Rodina tedy zakoupila dům s číslem popisným 110 a koncepce architektonického plánu se nechala upravit s ohledem na tento dům.

Vestavba se začala realizovat v květnu roku 1933. „Projektovou dokumentaci tehdy připravil Loosův žák a spolupracovník architekt Heinrich Kulka. Adolf Loos byl už tehdy velice nemocen, a když v srpnu roku 1933 zemřel, stavbu dokončil právě Kulka. Proto Semlerovu rezidenci uvádíme jako společné dílo obou architektů,“ vysvětlila Novinkám programová manažerka Semlerovy rezidence a tisková mluvčí Západočeské galerie v Plzni Gabriela Darebná.

Právě proto se dnešní expozice ve vile nazývá Trojrozměrný příběh Adolfa Loose a Heinricha Kulky.

Vestavba byla dokončena v roce 1934, v témže roce se do domu rodina nastěhovala. O pět let později ale musela kvůli svému židovskému původu odejít do exilu.

„Rodina byla nucena objekt převést na Velkoněmeckou říši; za to jim bylo umožněno emigrovat – někteří její členové zamířili do USA nebo Británie, Oskar Semler se ženou a nejmladším synem Vilémem se uchýlili do Austrálie,“ doplnila Darebná.

Ačkoli se rodina po válce pokoušela svůj majetek získat zpět, nová čs. vláda dům prakticky zkonfiskovala a majetek byl do devadesátých let ve vlastnictví státu.

„Velká obytná hala sloužila jako nebytový prostor postupně různým účelům – probíhala zde například výuka lékařské fakulty UK, po revoluci tu byl fotografický ateliér; ostatní části domu byly rozděleny do čtyř bytových jednotek. Není třeba připomínat, že těmito úpravami došlo k postupné devastaci celého konceptu a také mnohé zařizovací prvky vzaly za své,“ vysvětlila mluvčí galerie.

Po revoluci v roce 1989 převedl stát vlastnictví domu na město Plzeň a klíčovým pro následné osudy se stal rok 2012, kdy na základě iniciativy Západočeské galerie v Plzni město převedlo objekt na Plzeňský kraj (který je zřizovatelem galerie) a Západočeská galerie převzala správu objektu.

Tehdy začaly práce na celkové renovaci a rekonstrukci nejen historického Loosova a Kulkova interiéru, ale celého domu - rozděleny byly do tří etap. Poslední z nich byla dokončena v roce 2022.

„V prvních dvou etapách rekonstrukce šlo především o rehabilitaci původního prostorového řešení celého bytu a restaurování nejvíce poškozených částí domu tak, aby se část Semlerovy rezidence mohla představit veřejnosti v roce 2015, kdy byla Plzeň evropským hlavním městem kultury,“ doplnila Gabriela Darebná.

Hlavní a nejnáročnější část rekonstrukce a restaurování probíhala od roku 2019 až do léta loňského roku.

Objekt dnes patří mezi významné evropské památky moderní architektury. Interiér je vyvrcholením práce Adolfa Loose.

Má mnoho společného s Müllerovou vilou v Praze, což je dáno také tím, že na sebe stavby navazovaly a prováděla je stejná stavební firma Müller & Kapsa. Do Semlerovy rezidence se propsala třeba Loosova fascinace přírodními materiály, inspirace anglosaskými zeměmi či japonskými chrámy, a také láska k cestování vlaky i zámořskými parníky.

Ústředním prostorem celého bytu je obytná hala. V té je krásně viditelný Loosův architektonický princip, který se nazývá Raumplan.

„Raumplan je založen na myšlence, že výška jednotlivých místností by měla reflektovat jejich účel a význam. Tím dochází k tomu, že dům nebo byt vystavěný na tomto principu prakticky postrádá klasická podlaží, ale kolem centrálního hlavního prostoru (obytné haly) koncentruje v různých úrovních další obytné i obslužné prostory, navzájem propojené tak, aby přechody mezi nimi byly efektní i efektivní.“

V Semlerově rezidenci je tak namísto původních tří podlaží na centrální halu navázáno až šest úrovní.

Semlerova rezidence je jediným loosovským interiérem v Plzni, který vznikl uplatněním tohoto principu, i když jinak je západočeská metropole hned po Vídni druhým městem s největším počtem loosovských realizací.

„Bytový prostor Loos řešil tak, aby byl maximálně využitelný a pohodlný pro majitele, často jsou v různých částech například odpočivné kouty. Původní odpočivný kout v obytné hale byl ale poničen, proto byly při rekonstrukci použity původní plány bytu Heinricha Kulky, které jsou uchovány ve vídeňské Albertině. Při rekonstrukci se tedy pracovalo tak, aby vše odpovídalo původnímu uspořádání z roku 1934,“ vysvětlila Darebná.

Návštěvníci mohou v jednotlivých místnostech obdivovat obklady a podlahy z různých přírodních materiálů; v obytné hale je například obklad stěn ze severské břízy a podlaha z tzv. makasaru.

Prostoru haly dominuje krb, který dokládá Loosovu náklonnost k anglosaskému způsobu bydlení. Protiváhou krbu na protější stěně je kopie obrazu s výjevy ze života tibetského budhistického světce Tsongkhapy. Originál se podařilo Semlerovým vyvézt před válkou do Austrálie a je nyní umístěn v Národní galerii v Melbourne.

Podařilo se vytvořit také kopii zimní květinové zahrady, která je umístěna v jednom z oken obytné haly. Inspirací byla dobová fotografie; dnes jsou z důvodu ochrany materiálů použity umělé květiny, ale uspořádány jsou přesně tak, jako ve třicátých letech minulého století byly ty živé.

Další nepřehlédnutelnou dominantou obytné hlavní haly je lustr. „Je to kopie lustru, jehož originál od Heinricha Kulky visí v jablonecké Kantorově vile; pro potřeby tohoto prostoru byla ale kopie trojnásobně zvětšena,“ uvádí Darebná.

Největší perlou celého domu je osmiboká jídelna s mahagonovým obložením. Nábytek v místnosti je kopií, protože původní vybavení se ztratilo.

„Zajímavým prvkem v této místnosti je použití hedvábím potažených panelů k zastínění oken; ty připomínají japonské paravány, zvané šódži. Jejich funkcí bylo vytvoření určité intimity vnitřního interiéru. Rodina tak nebyla rušena okolním prostředím a pozornost se soustředila dovnitř. To je ostatně také jedním z principů, který Adolf Loos razil (‚gentleman se z okna nedívá‘),“ popsala Darebná.

Velkou vzácností je také podlaha z dřeva citronu. Celkově jídelna byla při rekonstrukci jednou z nejnáročnějších místností, všechny obklady byly promáčené vodou z horní kuchyně. Dnes je jídelna podle zástupkyně galerie ve stejně skvělé kondici, jako když se budova realizovala.

Unikátní podívanou poskytne návštěvníkům bezpochyby i společná koupelna manželů Semlerových mezi jejich oddělenými ložnicemi. Dá se říci, že si rozhodně zaslouží přívlastek „luxusní“, a to nejen s ohledem na dobu svého vzniku, ale i podle dnešních standardů.

„Máme tady některé původní armatury, původní vanu, dobový bidet i třeba sušič na ručníky, kterým se zároveň vyhřívala vana,“ vysvětlila programová manažerka rezidence.

K vidění je tu také původní ohřívač vody i topení včetně radiátoru. „Některé prvky, jako třeba umyvadla, se nedochovaly, ale naštěstí se nám podařilo objevit výrobce se sortimentem, který zahrnuje i repliky historických modelů,“ doplnila.

„O záchranu památky a vybudování expozice se živě zajímali potomci původních majitelů – jen v roce 2023 nás navštívily vnučky nejstaršího ze synů Semlerových, Hannah a Anita Semler, které se přijely podívat na domov svých praprarodičů až z Austrálie, a mohli jsme také přivítat paní Janet Beck Wilson ze Spojeného království, neteř třetí Loosovy manželky Kláry Beckové,“ vypočítává Darebná.

Semlerova rezidence se navíc stala součástí sítě Iconic Houses, která sdružuje pozoruhodné stavby moderní architektury po celém světě, a začlenila se tak například po bok pražské Müllerovy vily nebo brněnské vily Tugendhat jako další český zástupce v této organizaci.

„O tom, že se nám záměr představit tuto jedinečnou památku v nejlepší možné kondici podařil, svědčí i udělení Ceny poroty v soutěži Stavba roku Plzeňského kraje v září letošního roku,“ uzavírá Darebná.

Do vily se můžete podívat i vy. Od listopadu do března se prohlídky konají pouze v pátek a sobotu. Můžete si vybrat ze dvou prohlídkových okruhů: kratší trvá 75 minut, delší varianta pak zabere bezmála dvě hodiny.

Vstupenky doporučuje galerie kupovat s předstihem – veškeré informace najdete na webových stránkách Semlerovy rezidence.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Architekti, Návrhy bytových interiérů