Ložnice by měla být rájem odpočinku a uvolnění

Ložnice by měla být v domě nebo bytě umístěna v té nejméně rušné zóně. Není-li tomu tak, vyplatí se investovat do odhlučnění stěn, kvalitních oken, okenic a žaluzií. Obvykle lidé směrují ložnici na sever. Kdo rád vstává se sluncem, uvítá orientaci na východ. V ložnici bychom se měli cítit především uvolněně, takže bez ohledu na trendy volíme zařízení a barvy, které nám vyhovují.

Obecně pro ložnice platí, že barva stěn a použitých textilií nemá být agresivní nebo depresivní, ať už je to křiklavě červená, žlutá, černá. Vhodnější jsou jemné pastelové odstíny, jedno, zda teplé nebo studené barvy.

Pokud trváme na výraznějších barvách, mohou je mít např. doplňky jako lampy, polštářky, dózy a podobně.

Osvětlení používáme klidové, nepřímé světlo, které rozdělí místnost do více zón. Vyhneme se bodovkám a ostrému světlu.

Pokojovými květinami v ložnici šetříme, hodí se sem rostliny uvolňující silice, jako např. araukárie.

Ruší-li nás příliš mnoho nábytku, investujeme do vestavěných skříní, díky nimž získáme nenápadný úložný prostor, a do paravánů, jež izolují postel od okolního světa.

Postel vždy při pohledu do ložnice upoutá pozornost. Její vzhled však není tak důležitý jako pohodlí, které tělu nabízí. Správný výběr postele se odvíjí od věku, výšky a váhy člověka a také od jeho případných problémů se zády.

Základem postele je kostra, do níž vložíme rošt a na něj matraci. Minimální délka postele by se měla rovnat výšce člověka plus nejméně 20 cm.

Standardní šíře postele pro jednu osobu je 90 cm a délka 200 cm. Optimální šíře dvojlůžka je 180 cm a délka 200 cm. Vyrábějí se i šířky 140 a 160 cm. Výrobci dělají postele na míru podle potřeby, např. s prodlouženou délkou 215 či 220 cm.

Důležitá je i výška tzv. lehu, tedy postele včetně matrace. Pohybuje se od 49 do 56 cm. Vyšší leh ocení vysocí lidé a senioři, kterým se z takového lůžka lépe vstává.

Lůžka s úložným prostorem oceníme v menších bytech. Na druhou stranu zásuvky pod postelí brání důkladnému odvětrání matrace. Proto je nezbytné prostor pod postelí častěji uklízet.

Kupujeme-li celočalouněnou postel nebo válendu, které už mají matraci v sobě, je cena výrobku konečná. U ostatních typů to tak být nemusí. Někdy totiž bývá uvedena cena jen za rám a nezahrnuje rošt ani matraci.

Ceny rámů na jednu postel mohou začínat již na tisíci korunách, podle materiálu se mohou vyšplhat výše. Mnohem více než jednolůžkové postele se ale prodávají dvojlůžka.

Kvalitní postele bývají z masivu. Cenově dostupnější jsou z měkčího dřeva, ze smrku a borovice. Dvojlůžko bez roštů a matrací vyjde zhruba do 12 000 Kč.

Dražší jsou postele z tvrdších dřev, z buku, břízy nebo dubu. Za dvojlůžko z buku zaplatíme až 20 000 Kč.

Kovová dvojlůžka bez roštu a matrace stojí do 10 000 Kč. Kov může být ale zdrojem rušivých zón a negativně tak ovlivňovat spánek. Kovové či kované postele se často zjemňují použitím dřevěných prvků.

V celočalouněných postelích je matrace pevně spojena s lůžkem. Drží se v nich však prach a roztoči, zato mívají pod sebou velký úložný prostor. Čalouněné dvojlůžko pořídíme od 8000 do 20 000 Kč.

Čalouněné bývají i masážní postele s vibračními motůrky (s pomocí vzduchového kompresoru vytvářejí vibrace, masírují a prokrvují celé tělo). Ty však stojí kolem 70 000 Kč.

Na sebelepší posteli se nevyspíme dobře, jestliže nemá vhodný rošt a matraci. Každý by je měl mít vlastní, protože tělo je velmi individuální záležitost. Proto i pro dvojlůžka doporučují odborníci pořizovat dvoje rošty a matrace. Při výběru matrace musíme vědět, na jaký typ roštu ji položíme, protože ne každá se hodí na každý.

Rošty na trhu jsou pevné laťové a pružné lamelové. Pevné laťové mají čistě podpůrnou funkci, u pružných roštů jsou lamely flexibilně uložené, reagují na jednotlivé tlaky a tím umožňují optimální polohu pánve, ramen a šíje během spánku.

Při výběru roštů dbáme, aby mezery mezi latěmi nebyly příliš velké, jinak dochází k deformaci matrace, protože se mezi rošty propadá. Maximální vzdálenost mezi latěmi je okolo 6 cm.

Rošt s pohyblivými lamelami je pohodlnější. Lamely bývají uchycené v pohyblivých plastových nebo kaučukových kloubech. Podle toho, jak je zatížíme, se lamely v kloubech pohybují a natáčejí, čímž se přizpůsobují tvaru těla.

Kvalita roštu závisí na počtu lamel, na způsobu jejich uchycení k rámu, zda je možné nastavit pružnost lamel podle váhy a přání jedince, pro jakou váhu ležícího člověka je rošt určen a podobně. Tyto rošty vyžadují měkčí, pružnější matrace, které se přizpůsobí pohybu lamel – tedy z latexové, polyuretanové a studené pěny.

Naše pohodlí umožňuje polohování roštů. Nastavit je můžeme ručním nebo elektrickým pohonem. Jednodušší rošt má polohování pouze pro hlavu nebo nohy, složitější umožňuje víc poloh pro hlavu, záda i nohy. Polohovací rošty vyžadují pružnější matrace, které budou dobře kopírovat pohyb celého roštu.

Matrace nesmí být moc měkká, ani tvrdá. U příliš měkké matrace se páteř při ležení prohýbá do oblouku a nemůže se správně uvolnit. Hodně tvrdá matrace ji naopak přetěžuje, protože je v nepřirozené křivce.

U dobré matrace je páteř při ležení na boku ve tvaru přímky. I v tomto případě platí, že matraci potřebuje každý svoji i na dvojlůžku. Výběr matrace je tak citlivou záležitostí, že někteří výrobci umožňují její vyzkoušení po dobu tří dnů. Jestliže nevyhovuje, může ji zákazník vrátit.

Na výběr máme pružinové matrace. Čím více pružin, tím jsou kvalitnější. Takzvané taštičkové matrace mají větší množství pružin než pružinové, každá pružina je uložena v látkovém pouzdru – taštičce, díky níž matrace nevrže. Oba typy matrací mají povrch zpevněný ještě vrstvami různých materiálů, např. kokosovým vláknem, ovčím rounem, latexem, polyuretanem, atd.

Dále jsou na trhu polyuretanové matrace s různými stupni tvrdosti. Často jsou tvořeny jako sendvič se zpevněným středem nebo se středem z různých profilů, za účelem jejich provzdušnění.

Oblíbené jsou matrace se zimní a letní stranou. Tu první tvoří hřejivá ovčí vlna a letní stranu naopak chladivá a prodyšná vrstva kokosového vlákna (gumožíně). Kvalitní matrace mají navíc změkčenou část v oblasti ramen, tzv. ramenní kolébku.

Matrace ze studené pěny vynikají elasticitou, tvarovou stálostí a dlouhou životností. Pěna je tvořena buňkami se silnější stěnou. Díky velkým pórům je dokonale provzdušněna a lépe odvádí teplo.

Latexové matrace jsou pružné, mívají odlehčující otvory. Dodávají se tří, pěti i sedmizónové. Výborně se přizpůsobují tvaru těla, jsou ideální pro polohovací rošty, mají až desetiletou životnost. Zatímco pod rameny a patami oceníme měkčí zóny, pod bedry je potřeba mít pevnější podklad. Tyto matrace jsou ideální v kombinaci s tzv. línou pěnou. Její tvrdost se mění podle teploty, proto při kontaktu s tělem měkne a díky efektu tzv. pomalého vracení omezuje protitlak a zabraňuje proleženinám.

U mladších lidí zhruba do 40 let je kůže dostatečně pružná a dobře reaguje na místní stlačení těla při styku s matrací. Z toho důvodu jim více vyhovují matrace spíše pružnější, vyrobené z latexových nebo HR pěn (High Resilience). Jde o polyuretanovou pěnu vyrobenou bez použití formaldehydů a jiných škodlivých látek. Vysoce pružný materiál se plně přizpůsobuje lidskému tělu a navíc se vyznačuje otevřenou strukturou, díky níž odvádí teplo a vzniklou vlhkost, čímž omezuje výskyt roztočů.

Lidé po čtyřicítce už nemají kůži tak odolnou, dochází u ní k obtížnějšímu prokrvování, a proto se ve spánku více otáčejí a budí. Proto jim vyhovují matrace s visco-latexovými nebo termoreaktivními pěnami, které daleko lépe reagují na tlak lidského těla při styku s matrací.