Loftové byty jsou svěží a zajímavou variantou hlavně pro mladé

Loftem je obvykle míněn byt vytvořený proměnou původně průmyslového prostoru, nejčastěji továrny či skladiště. Tyto prostory mají mnohem vyšší stropy než standardní byty, a tak jsou do nich vložena patra či galerie. Horní úroveň přitom zůstává otevřena směrem do zbytku bytu, protože nezakrývá celé spodní podlaží.

Vzniká tak interiér s větším množstvím obytné plochy, ovšem s tím, že horní část nenabízí úplné soukromí. K tvorbě loftů přistupují často města a městské části proto, aby oživily původní historické a nevyužívané průmyslové budovy.

Právě průmyslový účel dává loftům velice specifickou atmosféru, protože některé stavební prvky nelze v nově vytvořeném bytě nijak zamaskovat. Jsou to zejména části ocelových konstrukcí, nosníky, trámy, profily a sloupy, které v prostředí továrny či skladiště nikterak nevadily, ovšem v běžném bytě působí spíše nepatřičně.

Loftové byty tak bývají velmi často zařízeny v tzv. industriálním stylu, jenž využívá a podtrhuje to, co jejich původní charakter nabízí - přiznané stavební konstrukce a materiály (beton, cihly, kov, sklo), klade se v něm důraz na funkčnost daného prostoru, jako interiérový doplněk nezřídka slouží i přiznané rozvody instalací. Obecným rysem pro tento styl je jistá vzhledová strohost.

Nejčastějším způsobem rozvržení místnosti je využití horního otevřeného podlaží coby ložnice, k níž bývá přidružena toaleta a koupelna. Někdy i šatna.

Koupelna pak může být v samostatném boxu, nezřídka však bývá začleněna jako součást ložnice.

Spodní úroveň bytu pak bývá organizovaná jako více či méně otevřený prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. V některých bytech bývá na této úrovni ještě jeden samostatný pokoj, jenž slouží jako pracovna, dětský či hostinský pokoj, případně opět jako šatna.

Uspořádání loftu ale vždy závisí na jeho konkrétním obyvateli. Často bývaly lofty vyhledávaným obydlím umělců, hlavně malířů, kteří na nich oceňovali nadstandardní množství denního světla. (Zejména, byla-li třeba část stropu zkosena a prosklena.) Ti pak část bytu využívali jako ateliér a část k soukromým účelům.

Někteří developeři nabízejí také tzv. byty loftového typu. V praxi to znamená, že se nabízené obytné prostory loftům nějakým způsobem podobají, nesplňují ovšem jejich charakteristiku do puntíku.

Rozdílem může být například výška stropu v horní úrovni. To znamená, že může být oproti standardu poněkud snížena.

To, co činí loft loftem, je patro. „Jako materiál pro vytvoření patra se využívá nejčastěji dřevo. Nosnými prvky jsou pak hranoly o rozměru nejméně 10 x 10 cm. Použít lze také svařené kovové či sešroubované profily. Vzhledem k tomu, že estetika těchto materiálů není příliš vysoká, je možné je následně skrýt pomocí sádrokartonu,” říká Barbora Hantonová, specialistka pro marketing a komunikaci ve společnosti Skanska, jež připravuje prodej bytů loftového typu ve Čtvrti Emila Kolbena v pražských Vysočanech na leden roku 2019.

Přístup na patro zajišťují v drtivé většině případů schody. Nejčastěji bývají umístěny při jedné ze stěn bytu, méně časté, ovšem velice efektně působící, bývají schody točité. Výjimečně vede na patro cesta přes žebřík. Tuto variantu nejčastěji volí majitelé bytů, kde je loft pouze v jedné místnosti a jeho uživateli budou děti.

V souvislosti se schodištěm je třeba zvážit také jeho osazení zábradlím. Ne všechna schodiště vyhlížejí se zábradlím ideálně. Na druhé straně, pokud jsou v bytě děti, je varianta bez zábradlí nesmyslným riskem.

Právě na schodišti a zábradlí lze dobře uplatnit zvolený styl zařízení celého loftu. Schodiště může mít industriální rysy, stupně mohou být i z klasické kovové mříže, anebo může interiér naopak „proteplovat”. V takovém případě se nejčastěji volí schody dřevěné. Zábradlí pak může být kovové, skleněné, případně dřevěné. Jeho základním kritériem musí být bezpečnost.

Dalším prvkem určujícím styl loftu jsou stropy a zdi, na nichž, jak již bylo řečeno, lze ponechat maximum přiznaného stavebního materiálu (cihly, beton) a prvků (nosníky, sloupy atd.). Kdo touží po útulnější variantě, může volit tradiční postupy ať již v podobě omítek, obkladů, tapet, výmalby, nebo v současnosti velmi oblíbených stěrek.

I druh zvolené podlahy jasně napovídá o zamýšleném stylu zařízení loftu. Kdo se chce industriálnímu stylu hodně přiblížit, může ponechat syrovou betonovou, vhodná je rovněž dřevěná. Kdo se chce přece jenom posunout blíže standardnímu bydlení, může volit například plovoucí.

Správná volba osvětlení a jeho umístění hrají v loftech stejně důležitou roli jako v každém bytě. Budoucí majitelé by si měli dobře promyslet, kde všude budou chtít mít svítidlo a jaké, a podle toho by měli volit také například umístění vypínačů.

Opět, kdo se chce přiblížit industriálnímu stylu, může ponechat rozvody na povrchu, dokonce je lze doplnit i stylovými retro nebo přímo industriálními vypínači.

Developeři s nabídkou loftových bytů nejčastěji míří především na mladé lidi, případně bezdětné páry, které se obvykle více zajímají o moderní design a vzhled domácnosti nemusejí přizpůsobovat přítomnosti malých dětí.

Na druhé straně dobře promyšlený loftový byt může ve skutečnosti dobře využívat i rodina s dětmi. Záleží jen na dostatku místa zejména ve spodní části a rozvržení jednotlivých funkčních zón.

„Loftový byt s klienty 'roste'. Prvotně si jej pořídí dvě osoby, jimž nabídne kromě obývací a kuchyňské části i samostatnou ložnici na prvním podlaží o velikosti cca 60 m2. Později jej mohou díky galeriím dostavět o místa pro spaní i hraní či přípravu do školy až pro dvě děti. Takový byt může být tedy z pohledu investice velice ceněný, protože klient není nucen v průběhu života kupovat jedenkrát až dvakrát znovu nový byt,” vyzdvihuje Dana Bartoňová, obchodní ředitelka společnosti YIT Stavo, která připravuje kompletní rekonstrukci původně industriální budovy s vytvořením loftů v pražských Košířích.

Velkou předností loftových bytů je obytný prostor navíc vytvořený patrem. Také velké množství denního světla bývá výhodou. Pro mnohé je bonusem i historie konkrétní stavby a styl takového bytu.

Na druhé straně je třeba u loftů počítat s vyššími teplotami, které se budou držet zejména v horním podlaží, kde se obvykle spí. Tento nedostatek lze ale úspěšně řešit jednak instalací stínicích prvků, jednak také samozřejmě klimatizací. Obyvatelé si pak musí osvojit nutnost pravidelného větrání v denní době, kdy do oken nesvítí přímé slunce.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: