Liberecký hotel Imperial je galerií českého designu

Budova má za sebou pohnutou historii, v 80. letech byla velmi necitlivě rekonstruována, hotelový provoz fungoval ještě během lyžařského mistrovství světa.

V roce 2009 byl Imperial uzavřen a rychle chátral. Znovu otevřít se ho povedlo libereckému hoteliérovi Lukáši Pytlounovi v roce 2015.

„Spolupracovali jsme na obnově se studiem Vrtiška-Žák, neměli jsme žádné přesné plány, vše vznikalo v náčrtech, hodně se za pochodu improvizovalo,“ říká Pytloun, Živnostník roku 2009, který svoje podnikání rozjel s miliónovým úvěrem, kdy si půjčil na vybydlený liberecký činžák.

Razantní proměnou prošla v Imperialu už vstupní hala, lobby s recepcí se otevřelo, vydechlo. Horní část původních oken za komunismu právě tady začernili, místnost snížili.

„Bourali jsme a bourali. Chtěli jsme sice zachovat co nejvíc historických prvků, nakonec se nám to v lobby povedlo pouze se zábradlím a povrchem schodiště,“ dodává majitel s tím, že původní podobu hotelu si hosté mohou připomenout alespoň na fotografiích zdobících stěny nad schodištěm.

Nepřehlédnutelný je v lobby laděném do zlata lustr od firmy Lasvit, jejímž designérem a uměleckým ředitelem je Maxim Velčovský. Vychází z lustru původního Imperialu - pěti koulí umístěných na jediné tyči.

Plastika nazvaná The Cloud má opálových koulí 98, ale jen 36 z nich svítí, přesto to díky různé intenzitě osvětlení vypadá, že jsou rozsvícené všechny. Nechybí tu ani knihovna s kousky, které si může každý zapůjčit, a plápolající krb, o němž původní majitelé Imperialu řekli, že po něm vždy toužili.

Prvních 67 standardních pokojů bylo po rekonstrukci otevřeno v roce 2015, hned následující rok na jaře se mohli hosté ubytovat i v devatenácti designových pokojích, kdy jednotlivé místnosti vytvořil vždy jiný architekt. V současnosti už je takových pokojů šestatřicet.

Myšlenku vytvořit designový hotel dostal prý Lukáš Pytloun na večírku ateliéru Radka Leskovjana. Dnes říká, že chtěl udělat něco netradičního, co si lidé budou pamatovat.

Pobyt plný zážitků tak nabízejí pokoje s názvy Linie světla, (Gl)amour, Kráska severu, 50 Shades of Grey či Ještědský pokoj, jehož autorem je David Vávra.

Vávra se při zařizování nechal inspirovat libereckou ikonou - Ještědem. V koupelně je tak obklad, jenž je volnou parafrází ještědských obkládaček.

„Musely se nařezat z čtvercových formátů, neboť se nevyrábějí. Nadchla mě obětavost a kvalita spolupracujících firem. Takové atypické pokoje vznikají formou hledání, a firmy na to hledání přistoupily,“ ocenil spolupráci na webových stránkách Imperialu Vávra, o němž je známo, že ho projekty, kde je hlavní jen komerční hledisko, nezajímají.

V libereckém hotelu má ještě jeden pokoj - Jizerský, který evokuje horskou chalupu, a to díky použitému dřevu. Televizi je v něm třeba hledat, ukrývá se totiž za obrazem.

„Podmínkou spolupráce s jednotlivými architekty bylo, že každý rok musí pokoj obnovit. V Jizerském pokoji Davida Vávry je rám, v němž se budou měnit architektova startovní čísla z Jizerské padesátky,“ popisuje Lukáš Pytloun s tím, že architekti si mohou na webových stránkách jednoduše ověřit, jak je jejich pokoj obsazený, jaký je o něj zájem.

O některé je zájem opravdu velký - mnoho hostů se prý denně stěhuje, aby si atmosféru designových pokojů vychutnali.

Poté, co ulehnou v pokoji s názvem 50 Shades of Grey od Petra Stolína, zamíří třeba do jediného pokoje s otočnou postelí, jehož autorkou je Barbora Sachera a který se jmenuje Gallery Room.

Milovníci hollywoodských filmů ocení Backstage pokoj od Barbory Mluvkové ze Studia Konceptual, kde je režisérské křesílko a na stěnách grafiky odkazující ke snímkům Vlasy či Psycho.

Pro lovce je určen Hunting Room s mnoha trofejemi, nechybí ani pokoj pro romantické duše, kde z vany vstupujete přímo do postele (Vádí Markéty Šafferové).

V pokoji od Ondřeje Kamenického se pak nocležníci mohou sklouznout z postele na zem na vlně. Pokoj Naruby s číslem 403, kde je vchod tam, kde by měla být koupelna a naopak, začal vytvářet Bořek Šípek, po jeho smrti ho podle Šípkových návrhů dokončila Tereza Šašková.

Asi největší vášně budí pokoj č. 118 s názvem Analepse od Skubb Creative Studia, kde si autoři položili otázku, jak by asi hotel vypadal, pokud by nezačala jeho rekonstrukce. Ze zdí místnosti tak vyrůstají větve stromů, lampa je jen torzem, železné postele mají různě vysoké pelesti, v rohu je přilepené prapodivné hnízdo.

Minulost se opakuje i v koupelně. Obklad je z dvaceti různých druhů dlaždiček, smaltová vana má i rezavá místa, umyvadlo je modré, toaleta umístěná na stupínku je zelená. Jednoduše co dům a doby dřívější daly, co se dalo sehnat.

„Někteří hosté jsou z pokoje nadšení, jiní jsou rozladění, že si nemají ani kam pohodlně sednout, chybí i pořádná skříň,“ směje se Lukáš Pytloun a hned dodává, že i tento „zastaralý“ pokoj se bude v budoucnu otevírat QR kódem.

Přes všechno kouzlení s designem ani v Imperialu nezapomněli na nejmodernější technologie. Začali zateplením, protože je ale fasáda hotelu historicky cenná, zateplovalo se uvnitř objektu.

Funguje tu i systém rekuperace, kdy teplá voda z van a umyvadel odevzdává teplo studené vodě, která se dohřívá pouze 20KW tepelným čerpadlem, aby získala potřebnou teplotu.

„Jsme asi jediný hotel, který nutí své hosty, aby se nesprchovali, ale využívali vanu. Ztráta tepla během sprchování, než se voda dostane od hlavy ke kotníkům, je pro naše další využití příliš velká,“ říká majitel.

Šetření s vodou pokračuje i na záchodě - ke splachování se používá zbytková voda z mytí.

Další úspora, a to až osmdesátiprocentní, vznikla změnou osvětlení. Na pokojích i na chodbách jsou LED svítidla. S energií se bude v Imperialu kouzlit i v budoucnu, majitel uvažuje o nákupu tří elektromobilů, které by v době, kdy nebudou v provozu, fungovaly jako dodavatelé proudu.

„Když je můžeme nabíjet, můžeme si z nich i energii vzít,“ tvrdí Pytloun.