Článek
Nad areálem továrních staveb firmy Johann Liebieg & Co. vyrůstal od poloviny devadesátých let 19. století soubor obytných sídel pro potřebu vlastníků a pak i pro zaměstnance firmy. Nejprestižnějším stavebním podnikem byla výstavba rodinné vily pro Theodora Liebiega mladšího, který postupně přebíral vedení firmy od svého strýce Heinricha.
Základ reprezentativního sídla vznikl přestavbou dvou domů, postavených v průběhu 19. století v ohybu dnešní Jablonecké ulice v Liberci.
Stavba nezapře historizující prvky
Plány hlavní budovy vznikly v ateliéru vídeňského architekta Humberta Walchera von Moltheina. Navrhl velmi členitou stavbu historizujícího charakteru, vycházející převážně z neogotických a neorenesančních forem, připomínající středověký hrad.
Podoba hospodářského křídla vycházela z neorenesančního přístupu k architektuře. Autorem této části byl liberecký architekt a stavitel Adolf Bürger.
Celý prostor doplňovaly stavební detaily převzaté z jiných staveb, originály dveří nebo části interiérové výzdoby. Od roku 1904 pak Theodor Liebieg víc spolupracoval s norimberským architektem Jacobem Schmeissnerem. Jeho přičiněním se na severní část stavby dostavěla menší přístavba prostoru pro děti, navazující na romantizující charakter starší budovy.
Zásadnější změnou pak bylo prodloužení jihovýchodního křídla, realizované v posecesním duchu klasicizujícího baroka. I v něm interiéry vycházely slohově z pozdně secesních forem. Napojení nové části sjednotila vysoká hala, probíhající ve středu nově řešené budovy, spojující dvojitým schodištěm obě podlaží.
Došlo i k uzavření přízemní terasy, která byla zasklena do jakési zimní zahrady. V této podobě pak vila zůstala do roku 1939. Po druhé světové válce sloužila novému vedení závodu Textilana a v padesátých letech v ní byla umístěna mateřská škola.
Poté v interiérech znovu působilo vedení závodu a roku 2005 získalo vilu město Liberec, které do stavby přeneslo některá svá zařízení, kdy hospodářský a dětský trakt sloužily k pronájmu.