Článek
Nejvíce používané jsou lesklé pochromované pákové baterie, které se navzájem liší tvarem. Vybíráme je v souladu s ostatní sanitou.
Preferujeme-li ostřejší tvary, pořídíme hranaté baterie, oblé tvary na umyvadle, vaně a toaletě si žádají zakulacené baterie. Podobně dodržujeme i velikost: velká umyvadla snesou nápadnější baterie, malé umývátko pouze subtilní provedení.
Typy baterií
Nejběžnější jsou stojánkové baterie, které se umisťují na lemech van, umyvadel či bidetů. Dále jsou to baterie nástěnné, které se montují na stěnu u sanity. Při koupi takové baterie dáváme pozor na tzv. rozteč (vzdálenost trubek k přívodu teplé a studené vody). Ta je v novostavbách 150 mm, ale u rekonstrukce staré koupelny může být i 100 mm, a tomu je třeba přizpůsobit typ baterie.
Další možností jsou podomítkové baterie, které mají tělo zabudováno ve stěně, vystupuje pouze vrchní chromová pohledová část. Standardní podomítkové baterie jsou levnější a hůře se instalují. Je třeba přesně podle návodu znát hloubku podomítkové baterie a celkovou tloušťku zdi.
Mnohem lépe se naopak pracuje s podomítkovou baterií, jejíž součástí je instalační těleso. Taková baterie má plastový box, který chrání vnitřní část těla baterie při zapouštění do zdi, lépe se měří rovinnost a přizpůsobuje hloubka zapuštění. Vrchní chromová část se montuje zvlášť, až nakonec, a nehrozí tak riziko poškrábání pohledové části.
Co všechno umějí
Kohoutkové baterie se používaly dříve, ale nejsou příliš praktické. Dnes jsou pouze v retro provedení a vyžadují obě ruce k tomu, abychom namíchali poměr teplé a studené vody. Naprostou převahu mají armatury pákové, které mají lehký a plynulý chod páky.
Průtok nastavíme tak, jak potřebujeme, není problém si v tomto provedení pořídit tzv. eco baterii, která má omezovač, jenž zmenší průtok vody, např. pro běžné mytí rukou.
Bezpečné a vhodné pro děti jsou baterie termostatické, které mají promyšlený systém manipulace s vodou a nestane se, že si omylem pustíme horkou přímo na záda.
Baterie se používá ve sprše a včas sama upraví průtok horké a studené vody do takové teploty, jakou jsme sami nastavili. Na pravé straně je hlavice s viditelným označením teploty vody a blokačním tlačítkem (základní poloha je 38 °C).
Když chceme jinou teplotu, zmáčkneme lehce zarážku a pootočíme (k přenastavení vody potřebujeme udělat dva pohyby, což malé děti koordinačně nezvládnou, proto jsou bezpečné).
Co tvoří vodovodní baterii?
Dlouhá životnost a kvalita baterie se spojuje hlavně s materiálem, z něhož je vyrobena, typem kartuše a dokonalým pochromováním. Tělo baterie tvoří mosaz, která má mít silné stěny, pak je kvalitní. Kvalitní kartuše je složená ze dvou keramických destiček s otvory. Kartuše má být dokonale hladká, a když destičky k sobě přiléhají, tak se díky nim dobře ovlivňuje velikost průtoku a poměr studené a teplé vody.
Méně kvalitní kartuše jsou plastové nebo s menší tloušťkou destiček, nemusí odolat tlaku vody, případně vodnímu kameni, mohou se rozlomit. Často se nerovnoměrný pohyb destiček projevuje ztíženým ovládáním baterie.
Rady a tipy
- Kvalitní baterie nemůže být levná, proto cena nad 600 Kč a výše je správná.
- Vybíráme baterie s dostatečně dlouhým ramínkem, protože spád vody nemá dopadat na hranu či bok vany, umyvadla, ale měl by směrovat do středu zařízení nebo na jeho odpad.
- Preferujeme baterie s montážním návodem uvedeným přímo na obalu, ze kterého zjistíme, jak hluboká je např. podomítková baterie a zda ji lze použít na konkrétní tloušťku zdí.
- Tělo baterie musí být z kvalitní mosazi. Takové výrobky mají silnější stěny než levnější typy a jsou mnohem těžší, což můžeme vyzkoušet přímo v obchodě (nabízí i delší životnost).
- Nezapomeneme si ověřit technickou a hygienickou certifikaci baterií pro použití na pitnou vodu. Levné stojánkové baterie mohou mít na přívod vody použité hadičky z plastu, který obsahuje ftaláty a jiné škodlivé látky, které se mohou uvolňovat do pitné vody.
Vzhled vodovodní baterie závisí na pochromování. U levných typů je vrstva minimální, často dojde k poškrábání, opotřebení každodenním používáním.