Kvalitní okna dobře izolují a šetří cenné teplo

Nejrozšířenější jsou okna plastová. Mezi renomované výrobce patří např. Vekra, Otherm či Rehau.

Jak rozpoznat, jak si naše okna stojí? Jednoduše: únik tepla rámy se dá změřit. K výpočtu se používá tzv. součinitel prostupu tepla. Nová okna se pohybují běžně na hodnotách kolem 1,1 až 1,4 W/m2K. Na trhu jsou ale k dostání i výrobky ještě s mnohem příznivějšími hodnotami, např. 0,9 W/m2k (vhodná pro nízkoenergetické domy), nebo dokonce 0,71 W/m2K (splňují požadavky pro výstavbu pasivních domů). U starých oken tento údaj mnohdy dosahuje i čísla 5.

Za únik tepla ale může i sklo. V současné době se standardně používá dvojsklo s meziskelním prostorem vyplněným plynem argonem. Kdo chce ušetřit ještě více, může si pořídit o něco dražší izolační trojskla s ještě lepšími izolačními vlastnostmi.

Vždy je třeba vyhodnotit tepelnou prostupnost celým oknem (Uw), tedy nejen odděleně sklem (Ug) či rámem (Uf). Někteří výrobci uvádějí pouze tyto jednotlivé parametry, které mohou být zavádějící. Svou roli tu hraje i okrajový distanční rámeček mezi skly, který by měl být plastový. Standardně ho v celém svém portfoliu nabízí např. Vekra. Pozor na hliníkové a nerezové rámečky, ty neplní bezpečně svou izolační funkci, danou státními normami. Pro laika mohou být naměřené hodnoty těžko srozumitelné, proto při výběru dodavatele také zohledníme ochotu vysvětlit nám veškeré detaily.

Součinitel prostupu tepla celého okna (Uw) by měl být vždy alespoň 1,2 W/m2K, což je doporučení normy ČSN 73 0540-2.

Vybrat si musíme také profil okna. Často se řeší počet komor: hodně lidí má za to, že čím více jich je, tím lépe. Dnes už to ale není tak úplně pravda. Je známo, že stupeň zlepšení izolačních vlastností klesá úměrně k použitému počtu komor - čím je jich více, tím se jejich vliv méně projeví.

Prakticky tak mohou např. systémy s menším počtem komor díky konstrukční úpravě nebo díky použití speciálního materiálu dosáhnout stejných nebo i lepších výsledků v energetické bilanci, než dosahují systémy s mnoha komorami. K dostání tak jsou např. 4komorové systémy, které díky izolačním vložkám přinášejí stejný tepelně izolační efekt jako 6komorové konstrukce.

Obdobně to platí i pro stavební hloubku profilových systémů. Od určitého okamžiku zkrátka přestane mít význam ještě větší prostorová hloubka, protože nepřináší žádné rentabilní zlepšení tepelně izolačních vlastností a hlavně - současný cenově citlivý trh neakceptuje nutné navýšení ceny, které zvětšení stavební hloubky provází.

A co víc. Velká stavební hloubka dokáže způsobit takřka neřešitelné problémy ve spojení s některými tvary a velikostmi oken. Např. okna se šikminami, trojúhelníkové prvky nebo výklopná okna s malou výškou nemusí být v některých případech vůbec vyrobitelná a funkční. Prakticky platí, že čím je stavební hloubka profilů větší, tím jsou okenní konstrukce více omezeny směrem k malým rozměrům (úzká okna) a ostrým úhlům. Nastává tedy „konflikt“ s představou projektu a s technickými možnostmi požadovaných systémů.

Často diskutovaný je také počet těsnění. Z tohoto pohledu lze doporučit okna se středovým těsněním (obvykle tři těsnění), které dosahují vyšší těsnosti a oddělují díly kování a vnitřní povrch od vnější chladného vzduchu. V případě dorazových systémů se dvěma těsněními dochází k nasávání chladného vzduchu odvodňovacími a přivětrávajícími otvory do prostoru mezi křídlem a rámem, který poté ochlazuje nejenom kování, ale i vnitřní povrch, kde následně může kondenzovat vlhkost. A to představuje riziko vzniku plísní.

Na místě je proto pravidelné větrání. Vyplatí se tedy pořídit si okna s tzv. mikroventilací. Jedná se o polohu kliky, kdy se okno odkloní od rámu zhruba na tři milimetry. Čerstvý vzduch tak může proudit dovnitř, vlhkost zase ven, aniž bychom to na teplotě v místnosti nějak pocítili.

Nosná konstrukce v rámu je u plastových oken standardně ocelová. Právě ta drží křídlo v požadovaném tvaru. Plastové okno s výjimečnou tuhostí, které se obejde bez ocelové výztuhy, bylo dlouho jenom vizí.

V podobě okenního profilu REHAU GENEO se ale proměnila v realitu. Mechanické vlastnosti nového, průmyslově chráněného materiálu RAU-FIPRO, umožňují okennímu rámu úplně převzít se zasklívací jednotkou všechny ztužující funkce oceli.

Konečná cena okna se vždy liší podle složení (typ skla, těsnění, kování), barvy (bílé nebo barevné), služeb, které k oknu přiobjednáme a také velikosti zakázky. Orientačně např. Vekra Premium s trojsklem 1200x1500 mm stojí 8558 Kč.

Seriózní výrobci sestavují okna a dveře jen ze značkových komponentů. Zvláště u výroby plastových oken jsou technologické postupy pod přísným licenčním dohledem renomovaných producentů plastových profilů. Tím chrání jak renomé, tak i kvalitu a životnost okna. Ta může být 1 až více jak 100 let.

Číslovka 1 je zarážející, ale může být realitou. Na našem trhu se totiž setkáme i s výrobky, které neodpovídají našim normám. Často jde o levná okna z polské produkce. Problémy se objevují především po montáži.

Nejčastější vady: netěsnost, zatékání, svěšování křídel, deformace profilů, praskání rohových spojů rámů a křídel, nadměrná vibrace při zavírání, nízká životnost povrchových úprav, vyšší tepelné ztráty, vysoká průvzdušnost (průvan), nekvalitní kování s nízkou životností, problematická záruka, nekvalitní či žádný servis a celkově omezená funkčnost okna.

Může se Vám hodit na službě Firmy.cz: