Kuriózní toalety - od porcelánu až po fotbalové hřiště v mušli

Ona potřeba je bez rozdílu národnosti, kultury, rasy, vzdělání, věku nebo sociální třídy pro všechny stejná. Ona místnost se ale naopak svým provedením – ze dřeva, z porcelánu, ze zlata osázeného drahokamy, nebo naopak jen prostým vyhrabáním páchnoucí hlíny v zemi – liší.

Přestože se termín „toaletologie“ zatím neujal, poznatky z této oblasti mohou přispět ke kulturním a sociálním analýzám. Toalety totiž docela dobře reflektují vyspělost té které společnosti, její znalosti technologií a designu nebo uspořádání obydlí.

FOTO: Repro foto Argo

Jak známo, toaleta neslouží jen potřebám tělesného charakteru. Řada z nás ji považuje, pakliže podmínky dovolují, za relaxační oázu ideální pro meditaci, čtení nebo filozofování. Schválně, zkuste si třeba vzpomenout, kolikrát vás na toaletě napadly geniální myšlenky?

Toto zařízení se samozřejmě liší země od země, kontinent od kontinentu. A právě jeho rozmanitost objevíte ve fotograficky dobře vybavené knize nazvané Záchodky celého světa (vydal Slovart 2009). Kanaďanky Morna E. Gregoryová a Sian Jamesová mapují záchodky napříč zeměkoulí a nezapomínají ani na historické okénko. Zmiňují, že historie toalety se zabývá zejména vývojem splachovacího záchodu, jenž představuje luxus, který si většina obyvatel naší planety nemůže dopřát ani dnes.

První splachovací toaletu měli v paláci Knóssos na Krétě, v sídle krále Mínóa. Psal se rok 1700 př. n. l. Poté se na stovky let splachování vytratilo, až v roce 1596 n. l. postavil v Anglii sir John Harington první raně novověký splachovací záchod. A tak se z Velké Británie, i když pomalu, šířilo splachování do koloniálních zemí. Nakonec bylo přijato takřka po celém světě. Dnes se navíc můžete setkat s mísou s drtičem, s lisem nebo samočisticím záchodem s vytápěným sedátkem a zabudovanými tryskami a vysoušeči.

Třeba v USA milují lidé vše nadrozměrné, typické je umístění toalety ve společné místnosti s koupelnou, proto se Američané dostávají v zahraničí často do trapných situací, neboť v restauraci hledají bathroom (koupelnu) nebo restroom (odpočívárnu). Kromě toho je WC často i důkazem jejich kreativity – třeba v podobě zabudované obrazovky v podlaze.

Naproti tomu jihoamerický indiánský kmen Kuna žijící v Panamě využívá k vypořádání se s výkaly odlivu a přílivu Karibiku. Evropa je zase neuvěřitelná směska roztodivných zařízení. Autorky narazily na toalety ukryté ve vaječné skořápce nebo se zlatou rybkou.

Evropskou klasikou jsou pánové běžně močící v ulicích a WC společné pro ženy i muže. Afrika je pestrobarevná země i v tomto ohledu – od děr v zemi přes kamenná sedátka až po moderní nablýskanost. Afričané také přišli na důmyslný způsob ventilace venkovských toalet s využitím slunečního záření.

V Austrálii mají interaktivní webové stránky ukazující všechny veřejné toalety v zemi. To aby si turisti mohli pohodlně naplánovat cestu. A v Japonsku jsou zase ultramoderní toalety ve znamení vychytávek s mnoha čudlíky.

V Číně veřejné záchodky vypadají tak, že pod otvorem v zemi proudí voda. Asijci mají i rozporuplný vztah k toaletnímu papíru a libují si v prapodivných splachovadlech. A ještě zajímavost: věděli jste, že každý z nás TAM stráví v průměru tři roky života?

Proto stojí za to vybavit si svou "nejmilejší místnost" v domě podle vlastního vkusu. Hudebníci si mohou posedět na svém milovaném nástroji, fotbalisté zase při vykonávání potřeby sehrají krátký mač. Lidé z vyšší společnosti zase mohou mít v koupelně mísu z uměleckého porcelánu. Ať budete močit na rybičku v míse, sedat na želvu nebo do mechu, nezapomínejte ale nikdy na kvalitní čtivo.