Krvavá historie pražské tržnice: areál jatek byl městem ve městě, zápach cítili až na Václavském náměstí

„Každá městská část mívala své masné krámy, byly zastřešené cechem řeznickým. Ten se pak zrušil a úkol převzalo město,“ vypráví nám Kristian Mejstřík, který v areálu pořádá komentované prohlídky a provedl jím i Novinky s kamerou.

„Jatky nevznikly hned, trvalo to nějakých patnáct až dvacet let, otevřeny byly roku 1895. Největší boom byl ve 20. a 30. letech, kdy zásobovaly celou Velkou Prahu. Byl to velký byznys,“ připomíná.

V jednu chvíli tu bylo možné ustájit tisíce kusů hovězího dobytka a vepřů. K dostání ale byly i kozy, ovce či koně. Areál byl téměř samostatným „městem ve městě“, fungoval až do roku 1983 a pak byl přebudován na tržnici.

Proč rozlehlý areál jatek vznikl právě tady, na Bubenském nábřeží kousek od Vltavy? Roli prý hrály hned čtyři předpoklady.

„První podmínkou byla železnice, vedla tu dráha směrem na Drážďany. Pak přístav, první byl v Karlíně, druhý se vybudoval tady. Třetí podmínkou byly volné pozemky a začtvrté – a o tom se moc nemluví – byly tady příznivé větry, které foukaly mimo město,“ vyjmenovává průvodce.

Vítr se ale občas otočil a nelibá vůně se dostávala i do centra města. „Jeden známý mi říkal, že v 70. letech býval na Václavském náměstí, kde bydlel, cítit smíchovský pivovar a párkrát do roka se stalo, že zavanul smrad i odsud, z jatek,“ vzpomíná. „Takže tady nikdo moc kvůli zápachu nechtěl bydlet, bylo tu relativně levné bydlení.“

Rozložení areálu bylo pečlivě promyšlené, členil se do tří částí. Do západní části byly z nádraží vedeny dvě koleje železniční vlečky. „Tam přijely vagony a zvířata se tu vyložila,“ popisuje Mejstřík. Ve chlévech ale většinou moc dlouho nepobyla.

„Musíme si uvědomit, že se tu nechovala, zákazníci si vybrali kusy, které chtěli, a ty se tu porazily. Někteří pamětníci vzpomínají, jak zvířata bučela, jako by tušila, co je asi čeká,“ říká průvodce.

Pokračujeme k jedné z hal, té s číslem 36, kde bývaly podzemní, etážové chlévy pro dobytek. Dodnes tu najdeme žlaby a úchyty na řetězy. Opuštěný prostor po zvířatech pak našel jiné využití, ještě donedávna se v něm provozoval třeba taneční a noční klub Underground 36.

V podzemí jsou i dva protiatomové kryty. V systému chodeb, ve kterém jsme si museli svítit mobilními telefony, je k vidění dekontaminační sprcha, márnice či trubky vzduchotechniky i s čerpadlem na ruční kliku pro případ, že by nefungovala elektřina.

„Tady světlo nezapínáme, není tu vedený proud, ale hlavně je ve světle voda. Lidi na prohlídkách přemýšlejí, jak se tam dostala, jestli tam kondenzovala. Ne, ta voda v něm je od povodní v roce 2002, je z Vltavy,“ ukazuje Mejstřík na jednu zdejší zajímavost v podzemí.

Vycházíme zpátky na povrch a pokračujeme k další hale, č. 22. Živo tu bývá hlavně ráno, kdy Pražané nakupují na zdejším trhu ovoce a zeleninu.

„Dřív tu bývala tržnice se zvířaty, aby měla hygienické podmínky a nebyla venku. Jatka vznikla v 19. století, většina areálu je tak v secesním stylu. Typické jsou pro ni litinové konstrukce, které můžete vidět vevnitř. Podobná tržnice je i ta Staroměstská, mezi Rytířskou ulicí a ulicí 28. října, teď je ale bohužel zavřená,“ dodává.

Střední částí se od hlavního vchodu se dvěma sousošími táhnou dvě široká korza a mezi nimi hlavní osa budov. Třeba č. 5, administrativní budova, kde kdysi sídlil veterinář či účetní, dnes vedení tržnice.

Ose vévodí nejhonosnější objekt jatek, bývalá jateční burza. Na rozdíl od ostatních secesních budov kolem je tato postavená ve stylu novorenesance, podobně jako třeba Národní muzeum, Rudolfinum nebo Národní divadlo. Od počátku roku je ale burza obehnaná plotem a je ve stavu rekonstrukce.

Někteří obyvatelé se prý báli, aby nešla dolů celá stavba, ve skutečnosti se její podoba jen vrací do té původní z roku 1895.

„Když se podíváte na tmavší plochy nahoře na budově, tam bývaly přístavky z 20. let 20. století, kdy tržnice zažívala ohromný boom. Novorenesance je ale pravidelný, symetrický sloh, takže se odstraňuje to, co na ni původně nepatřilo a rušilo tu pravidelnost budovy,“ upřesňuje průvodce.

Před rekonstrukcí byla v havarijním stavu. A k čemu původně sloužívala? „Býval tam telefon, telegraf, pošta, filiálka řeznicko-uzenářské banky, kanceláře dobytčí i masné pokladny, dobytčí pokladna i hospoda a byt hospodského. V hlavním sále jsou nádherné výmalby – znaky 14 měst, se kterými burza obchodovala,“ popisuje.

V budoucnu by se měl sál využívat jako multifunkční prostor s gastro zázemím. Plánuje to městská společnost Výstaviště Praha, pod kterou tržnice od poloviny minulého roku nově spadá.

S průvodcem obcházíme rozestavěnou budovu burzy a upozorňuje nás ještě na jeden detail. „Z boku je busta Merkura s okřídlenou helmou, to je bůh obchodu. A také nápis DAMP, to je zkratka pro Dobytčí a masnou pokladnu,“ ukazuje na pozůstatky starých časů.

V největší, východní části jatek pak byly haly na porážky, podzemní chladírny, tržnice masa, dršťkárny či střevárny.

Podle starých plánů se tu měly nacházet i boudy pro psy, kteří byli využíváni jako tažná síla. Ve 30. letech vyrostla vzadu také jedna funkcionalistická budova, která mezi ostatní vizuálně příliš nezapadala. Dnes zanedbaný dům sloužil jako sušírna a skladiště kůží.

„Největší zdejší budovou je č. 7, dnes je tam kulturní prostor Jatka 78. Nenechte se zmást, vypadá to jako tři budovy blízko vedle sebe, ale ve skutečnosti jde jen o jednu,“ upozorňuje Mejstřík.

V holešovických halách našla zázemí některá kulturní a zábavní zařízení, kromě cirkusu je to i galerie, divadlo nebo taneční klub. Je tu řada kaváren, obchod s potravinami, škola vaření nebo železářství.

Když si návštěvník prohlédne mapu areálu a bude se chtít v systému číslování objektů zorientovat, pravděpodobně narazí.

„Nehledejte v něm logiku, haly jsou očíslovány úplně náhodně, nikdo přesně neví proč a jak. Není to podle toho, jak se postupně stavěly,“ říká Mejstřík a my s ním zrovna míjíme čísla 17, 11 a pak hned 7.

Míříme kolem nich k naší dnešní poslední zastávce – druhé novorenesanční stavbě v areálu, vodárenské věži s velkými hodinami.

„Sloužila jako rezervoár vody, kam se vešlo 100 m3 vody třeba pro případ požáru. Zajímavé jsou na ní dva znaky, jeden je znak hlavního města Prahy, druhý je dvouocasý lev se sekerou, to je znak cechu řeznického. Věž je památkově chráněná, stejně jako celá tržnice, a to od roku 1993,“ uvádí průvodce.

Teď je ale zavřená a podobně jako řada dalších budov čeká na rekonstrukci. Vedle ní stával až do konce 2. světové války 45 metrů vysoký komín a kotelna. Na vizuálech nové podoby tržnice je „komín“ znovu navržený – tentokrát jako rozhledna. Zda bude nakonec postaven, či ne, uvidíme v příštích letech…

Může se vám hodit na Firmy.cz: Pražská tržnice