Článek
Kranzův rodinný dům navrhl architekt Josef Kranz mezi lety 1933 až 1935. Dům byl původně projektován pro Karlu Ošťádalovou, budoucí manželku architekta Josefa Kranze.
Na straně obrácené do ulice je stavba výrazná velkoplošnými okny se svislým členěním. Vodorovnost stavby je zvýrazněna průběžnou úzkou terasou, částečně krytou plochou stříškou, nad hlavním vstupem plynule přecházející v dřevěnou konstrukci pergoly na konzolách.
Hlavním dekorativním prvkem jinak minimalisticky řešené vily se stalo zdivo zdobící spodní část stavby.
Ve zvýšeném přízemí je umístěna obytná hala se schodištěm, které se stalo prostorovou i výtvarnou dominantou interiéru.
Intimitu a odlišnost jednotlivých funkčních částí interiéru vily (vstupní se šatnou, knihovní s pracovním koutem, jídelní) zajišťovaly závěsy, objekt kachlových kamen a drobná dělicí příčka.
Interiér byl zařízen vkusně, nadčasově a jednoduše.
Nad výškově sjednocenou sestavu skříněk a vitrín v jídelně projektant umístil zabudované prosklené zasunovací „okénko“ pro podávání pokrmů ze sousedící kuchyně.
V přízemí byl i skromný prostor pro služku.
Soukromá část domu, umístěná klasicky v patře, byla rozumně využita. Byla v ní hala a ložnice (se skládací zástěnou, umožňující vytvořit dvě samostatně oddělené spací zóny), kterou osvětlovalo jen úzké okno, zabírající celou šířku boční strany vily.
Patro ukrývalo i velkorysý pokoj určený pro návštěvy majitele.
V horním patře nechyběla ani koupelna spojená s WC a hostinský pokoj s oddělitelným spacím koutem.
Střídmostí vnitřního zařízení stavby a jeho omezením jen na základní prvky se Kranz téměř přiblížil k minimalistickému řešení mnoha současných interiérů.
