Koupili renesanční dům v Jáchymově, v jehož sklepení objevili stříbrnou štolu

Dům z roku 1516 se jim podařilo přes různá úskalí zrenovovat, přičemž při těchto záchranářských pracích našli ve sklepních prostorách vstup do stříbrné štoly, která byla jednou z prvních, jež v Jáchymově vznikla. Teď mají památkově chráněný dům s více než pět set let dlouhou historií, na kterou si mohou například díky pozůstatkům stříbrných žil ve štole doopravdy sáhnout. Stejně jako jejich deset dětí a devět vnoučat.

„Jako první na existenci štoly přišli naši známí speleologové, kteří zkoumali v té době sklepení a štoly pod jáchymovským muzeem. Ti si při návštěvě dům prošli a za zdí slyšeli téct vodu,“ popisovala Pincová. „Říkali, že za tou zdí musí něco být, tak do ní klepli a nám se objevily sklepy,“ pokračovala. „Ta stěna byla olezlá, plesnivá a nás by to asi nenapadlo, protože tomu z našeho pohledu nic nenasvědčovalo. Vypadalo to jako nika. Bylo to velké překvapení,“ dodala Pincová.

Sklepy ale byly podle paní domácí v hrozném stavu. „Byly totiž zavalené odpadky, protože tu v minulosti bydlela spousta asociálních rodin, které místo toho, aby odpadky vyhazovaly do popelnic, tak je nosily do sklepa. To bylo smetiště,“ popisovala Pincová s tím, že s vynesenými odpadky naplnili zhruba deset kontejnerů. „Doteď je na podlaze vrstva sedimentu, asi popel a nějaké pravděpodobně organické zbytky, které bychom chtěli ještě vyčistit, protože sklepy mají krásnou kamennou podlahu,“ dodala paní domu.

Nalezená historická štola se zbytky žil se stříbrnou rudou je zhruba šedesát metrů dlouhá. Začátek štoly byl v 16. století rozšířen tehdejšími vlastníky na sklepy. „Štola se po dotěžení využívala pouze k získávání pitné vody, která na konci štoly pramení,“ ukazovala Pincová na současnou repliku soustavy dřevěných žlabů, které nyní svádějí vodu do sklepa do původního kamenného koryta.

To bylo nalezeno ale v místě zúžení štoly, což naznačuje, že je chtěl pravděpodobně někdo ze sklepení odtáhnout, ale nedokázal se s ním vytočit. S pomocí odborníků se je podařilo vrátit na původní místo, i když přes dva metry dlouhé a devadesát centimetrů široké koryto váží zhruba jednu a půl tuny.

Celá záchrana historické štoly probíhá díky státním a krajským dotacím. Nejstarší část domu rodiny Pincových pochází z počátku osidlování Jáchymova, tedy z doby stříbrné horečky. „Je to vlastně malá tvrz, kde se shromažďovala vytěžená stříbrná ruda a kde je zachovaný historický detail - střílnové okno. Tam pravděpodobně někdo tehdy stál a hlídal vytěženou stříbrnou rudu,“ doplnila paní Pincová, která nabízí zájemcům po předchozí domluvě prohlídku stříbrné štoly.

Podle zjištění historiků ještě v létě roku 1516 nebylo v Jáchymově ani jedno stavení, ale v prosinci tam již stálo kolem čtyř set dřevěných domků stříbrokopů, kteří přišli hledat štěstí.

„Domníváme se, že ze zisků z vytěženého stříbrného kamene si pak postavili tento klasický kamenný dům, který bude tedy mladší,“ upřesnila Pincová s tím, že přesný rok vzniku domu není znám. „První zmínka o tomto domě je v historických archivech v roce 1539, kdy byl dům prodán,“ doplnila s tím, že z těchto archívů vyplývá, že do druhé světové války byl dům na hraně své fyzické existence hned čtyřikrát. „Pak byl prodán, jak se psalo, za nedůstojné částky,“ dodala. „Popáté byl dům ruinou, když jsme jej koupili my,“ vrátila se paní Pincová do nedávné minulosti.

Začátky nebyly vůbec lehké. „Byt v Praze jsme prodali příbuzným a museli jsme se odstěhovat do domu s děravou střechou, kde nebyla okna ani topení,“ vzpomínala. „Když jsme sem přišli, nebylo tu ani jedno prkno v podlaze, žádná okna ani dveře. Dokonce byly vyrvané i dráty ze zdí. To mě tehdy zaujalo, že si dali práci i s tím,“ kroutila při vzpomínce Pincová hlavou. „Snad jediné, co tu zbylo, tak jedna prasklá záchodová mísa,“ dodala s tím, že první, co chtěli po pořízení domu zajistit, bylo jeho zastřešení.

„Od začátku to ale bylo spojeno s překážkami, protože jsme neznali tehdejší zdejší poměry. Obrátili jsme se na místní firmu, která nás následně okradla. Vzala si zálohu na střechu a už jsme je neviděli,“ podivovala se Pincová při špatné vzpomínce. „Obrátili jsme se na soud. Oni ani nepopřeli, že naše peníze použili jinde, ale po dvou letech nám soud napsal, že se mu nepodařilo z dotyčného peníze vymoci. Takže to bylo asi tak, jako když chudák k ještě větší bídě přišel, protože nás stály navíc ještě soudní výlohy. Ani korunu jsme neviděli. Ačkoliv máme soudní rozsudek, ať zaplatí tři sta tisíc,“ vzpomínala.

První týdny byly opravdu jak ze smutného filmu. „Spali jsme všichni na matracích v jedné místnosti, všude hromady sutě. Střecha nebyla hotová, takže když pršelo, tak nám to vždy sfouklo plachtu, která vytvořila žlab, kterým tekla voda na schodiště. Přestalo nám hrát piano, protože tu bylo tak vlhko, že klapky natolik nabobtnaly, že nešly zmáčknout,“ konstatovala.

„Když mrzlo a sněžilo, tak jsme měli v oknech jen igelity. My nezkušení jsme dali zálohu truhláři na okna, který je propil a okna neudělal,“ poznamenala. „Dokonce nám tehdy asi tři měsíce nechodila pošta, protože si pošťačka myslela, že v tom domě nemůže nikdo bydlet,“ krčila rameny.

„Zažila jsem také někdy po půlnoci, kdy přišli do bytu s baterkami policisté - tehdy tu nebyly ani vstupní dveře - kteří si mysleli, že tu přespává nějaký bezdomovec nebo zloděj,“ usmívala se s odstupem matka deseti dětí, které jsou úspěšné ve svých profesích a i ve studiu vysokých škol. „Od začátku to bylo docela vzrušující,“ zdůraznila.

Situace se ale následně začala obracet v dobro, když se rodině podařilo nalézt v Jáchymově šikovné tesaře. „Byli to úžasní mistři, kteří nám v třeskutých mrazech minus dvaceti stupňů udělali krov domu na dluh, protože my jsme už žádné peníze tehdy neměli,“ doplnila pozitivní zkušenost Pincová. „Pak jsme si najímali už jen řemeslníky na jednotlivé nedodělané části,“ dodala.

„Děti to nějak vzaly. Bylo to dobrodružství. Teď jsou odolné. Prostě to tehdy daly,“ pochvalovala si. „A to bylo ještě jedno kritické období. Neměli jsme totiž jeden rok čím topit. Původně se topilo na plyn, ale přišel nám strašný nedoplatek za spotřebu z celého domu, který jsme nebyli schopní zaplatit. Oni nás proto v listopadu odpojili od plynu a tím od topení. Tak na to děti rády nevzpomínají,“ poznamenala už vážněji.

„Fakt nám tehdy mrzlo v bytě - to bylo opravdu náročné. Led byl na stěnách, na schodech a ze stropů rampouchy. Na schodiště jsme museli dát prostěradla, aby se po nich dalo chodit, protože jinak to klouzalo. Zpětně ale na to člověk vzpomíná už spíše s úsměvem, ale tehdy to tak úsměvné nebylo,“ uvedla.

Jenže pak rodina v měšťanském domě číslo popisné 33 objevila sklepy s vývodem do zachované stříbrné štoly z 16. století. Dům majitelé koupili původně bez památkové ochrany, ale brzy po nabytí o zápis renesančního domu na seznam památek požádali. „Velice rychle to pak jako památku označili,“ poznamenala Pincová.

Díky tomu dosáhla rodina na dotace a podporu státu a kraje se záchranou historického objektu. „My bychom nebyli - ještě navíc jak nám děti přibývaly i zde - schopni to sami opravit,“ konstatovala Pincová.

Zejména zpočátku, kdy byl dům v havarijním stavu, bylo do jeho oprav nutné investovat větší částky. „V poslední době žádáme ale už jen na drobnější věci, protože dům je vlastně zachráněn,“ prozradila s tím, že je to radost, když se v rozlehlém historickém domě sejde celá početná rodina.