Článek
Město Ústí nad Orlicí bylo od 19. století neodmyslitelně spjato s textilním průmyslem. Jednou z firem, které se spolupodílely na jeho prosperitě, byla i přádelna a mechanická tkalcovna Antonína Brožka.
V roce 1937 se vzhledem k napjatým vztahům mezi českou a německou populací začaly projevovat první problémy. Vedení podniku bylo proto nuceno zastavit provoz přádelny v Teplicích-Šanově a došlo i k uzavření mateřské tkalcovny.
V roce 1943 pak byla v důsledku nesmlouvavého postoje Antonína Brožka vůči protektorátním úřadům správa podniku svěřena jeho synům.
Stavba vily byla předně investicí
Vznik tak náročně pojatého domu je možné samozřejmě považovat za bezpečné uložení finančních prostředků. Za pozornost rozhodně stojí použití velmi nákladného pláště budovy, sestaveného z krásně prokreslených travertinových desek.
Vila má působivé jednoduché tvary a kvalitní fasádu.
Projektu vily, vzniklého v roce 1940, se ujal architekt Stanislav Tošovský. Dům, zasazený do prudkého svahu na samém konci vilové čtvrti rozprostírající se kolem okresní nemocnice, navrhl jako funkcionalistický. Byl skrytý v rozlehlé zahradě, do které o rok později architekt navrhl ještě skleník.
Na první pohled je zřejmé, jak architekt jednotlivé místnosti ve vile rozprostřel. Směrem k ulici, jak napovídá pevná a jen menšími okny členěná strana, orientoval sociální a technické zázemí domu.
Naopak obytné místnosti, přístupné v obou podlažích z menších hal, umístil směrem do zahrady.
Architektura vily je rozhodně nadčasová.
Obytný a prostorový komfort vily architekt znásobil pomocí dvojice zimních zahrad, lodžie a rozlehlé terasy, ze které jsou úžasné pohledy do daleké podorlické krajiny.
Funkcionalistickou vilu Antonína Brožka, jak už tomu po únoru 1948 u podobných staveb bylo, negativně poznamenala změna její funkce. V padesátých a šedesátých letech v ní sídlil pionýrský dům a pak byla, až do restituce, využívána jako jesle.
