Knoblochova vila představuje originální pojetí tradičních venkovských staveb

Vila stojí v nevelké vsi Sýrovice jako součást rozlehlé zemědělské usedlosti bohaté statkářské rodiny Knoblochů. Dvoupodlažní objekt se rozkládá na jednoduchém čtvercovém plánu.

Hlavnímu průčelí vévodí mohutná sedlová střecha. Vstup do domu vede k centrální hale vysoké přes dvě podlaží, která je komunikačním uzlem celé vily.

Při stěně hlavní haly stoupá jednoramenné dřevěné schodiště. Druhému podlaží dominuje působivý ochoz s arkádami (řadou oblouků oddělených sloupy) otevřenými do haly. Ve vile se z větší části dochovala původní okna, dveře i dřevěné a keramické podlahové krytiny. Vnitřní výzdoba, na rozdíl od výtvarně výrazné fasády, byla velmi skromná.

Výzdoba má nekomplikované tvary, to platí jednak pro zábradlí a také pro pilíře arkád. Stylové zařazení Knoblochovy vily spadá do sféry dekorativismu. Ve stavbě můžeme rozeznat řadu vlivů tehdy moderních stylů – francouzské art deco, německý expresionismus i eklektismus. Přes moderní pojetí vnějšího pláště nezapíral architekt ani selský původ stavby.

Architekt tak respektoval tradiční podobu vesnického domu, byť ve značně zvětšené verzi. Najdeme v něm také ukázky lidové řezbářské výzdoby.

Kdo byl architektem pozoruhodné selské vily, se bohužel neví - stavební dokumentace se ztratila v poválečném chaosu. Vzhledem k tomu, kdo byl stavebníkem, ale můžeme počítat s nadprůměrným tvůrcem.

Bohatství majitele vily Viléma (německy Williho) Knoblocha pocházelo ze zemědělské výroby, zejména chovu dobytka a pěstování chmele. Už jeho otec Edmund vystavěl na konci devatenáctého století v Sýrovicích neorenesanční vilu, která patřila k nejkrásnějším domům v širokém regionu. Stojí přímo naproti Williho statku.

Dnes je už ruinou, ale je stále zřetelné, že šlo o kvalitní architekturu. Knoblochovi museli opustit Sýrovice v rámci odsunu německého obyvatelstva. Osud Williho byl ještě dramatičtější, byl zastřelen pro údajnou spolupráci s nacisty. Knoblochova vila sloužila po únoru 1948 státnímu statku.

Po revoluci 1989 pak byla po určitou dobu opuštěná a volně přístupná. Nezvaní hosté a děravá střecha napáchali na stavbě nemalé škody, ale ne zásadního rázu.