Když se z domu stane umělecké dílo

Ulice na okraji Brna ani nenaznačuje, že by se za tzv. Zdí nářků, zdobenou výtvory absolventů nedalekého VUT, mohla skrývat tak kvalitní architektura...

Nenápadná šedá vrata přitom fungují jako ono pověstné zrcadlo, za kterým se ukrývá nový svět. V hlavní roli kouzelné hry světla exceluje bílý beton, kterému zdařile sekundují odlesky velkých skleněných ploch a průzračné vodní hladiny.

Všechny tyto dokonalé efekty, ze kterých oči přecházejí, jsou přitom vysoce funkční a pětičlenné rodině umožňují především komfortní bydlení na míru jejím potřebám.

Před téměř dvanácti lety jsme zde koupili pozemek o výměře 3000 m2 od developera, který chtěl zabránit vzniku hustější zástavby v této lokalitě a menší pozemky proto nenabízel.

Postavili jsme tehdy větší rodinný dům s velkorysými dispozicemi, vysokými stropy a výhledy na všechny strany.

První roky zde byly opravdu velmi klidné, užívali jsme si blízkost přírody i dostatek soukromí. V nedávné době však začalo přibývat staveb v okolí a tato proměna měla zásadní vliv na kvalitu našeho bydlení. Dům byl také v některých parametrech zbytečně velký a už nebyl ani tak komfortní a moderní, jak bychom si vzhledem k současným možnostem představovali.

Měli jsme navíc spoustu zájemců o jeho koupi, a tak jsme začali přemýšlet o tom, že bychom pozemek rozdělili a zde, v části, kde jsme měli tenisový kurt, postavili dům nový.

Zásadním impulzem pak byla skutečnost, že se mi při rekonstrukci horní příjezdové komunikace podařilo přesvědčit realizační firmu, aby nám sem udělala sjezd. To značně usnadnilo jednání ohledně dalšího nakládání s pozemkem z hlediska legislativy a otevřelo další možnosti.

Zůstalo zde torzo opěrných zdí, které kdysi umožnily do původně svažitého terénu zasadit tenisový dvorec a při projektování nové jednopodlažní stavby v podstatě určily koncepci obdélníkového objektu krytého z obou stran.

Využil jsem délky pozemku, která činí 35 metrů, a obytnou část navrhl co nejužší, aby zde mohlo vzniknout atrium na zahradu a bazén. Důležitý pro nás byl dostatek soukromí.

Zeď domu, která zároveň tvoří hranici pozemku, proto nemá žádná okna a protější objekt jsem navýšil ještě o jedno patro, takže teď dobře cloní od poměrně rušné komunikace.

Získal jsem navíc prostor pro svůj koníček. Sbírám a renovuji historická auta a díky prosklení části objektu mám své výtvory každý den na očích. Na garáž navazuje dílna a další úložné prostory.

Ve druhé části plánuji tento rok vybudovat studio pro svou ženu, která je kosmetička, a malé wellness centrum s přístupem z ulice, ve kterém nám budou pomáhat i děti.

Na samotnou stavbu jsem využil bílý beton, který doslova září dokonce i večer a opticky přináší do celého prostoru mnoho světla. Navíc je velmi praktický – na rozdíl od běžných fasád mu nehrozí opadávání a zůstává čistě bílý, i když zmokne.

Zkombinoval jsem ho s velkými skleněnými plochami, které tvoří celou jednu stěnu domu a příjemně tak propojují interiér s exteriérem. Použil jsem přitom systém bezrámového zasklení i v rozích.

Okenní tabule od podlahy až ke stropu jsou z fixního trojskla a rámem jsou osazeny pouze v místech, kde jsou velké posuvné dveře. Dispozičně je prostor mnohem jednodušší, a proto i praktičtější. Není tady žádná místnost navíc.

Střed domu, kde se všichni potkáváme, tvoří kuchyň a jídelní kout, na které přirozeně navazuje obývací pokoj.

Zároveň má každý možnost vlastního soukromí – ústí sem chodby z rodičovské části s ložnicí, pracovnou a šatnou na jedné straně, i z té s dětskými pokoji na straně druhé. Toto řešení má také tu výhodu, že až se děti rozprchnou do světa, můžeme podstatnou část domu uzavřít a pouze temperovat.

Dalším zásadním rozdílem je výrazně jednodušší a efektivnější energetické řešení domu. Dříve jsme využívali různé systémy tepelných čerpadel a další prvky, které se mi moc neosvědčily, na protější objekt jsem proto umístil fotovoltaické panely. Ty zajišťují dostatek elektrické energie a především v létě pak absolutní soběstačnost celého domu.

To je velká změna oproti domu, ve kterém jsme donedávna bydleli a který měl halu a obývací pokoj s galerií vysoké přes dvě patra. Vytápět prostor se šestimetrovými stropy mi dnes už připadá zbytečné.

Vše jsme řešili společně. Už když jsme stavěli první dům, na všem podstatném jsme se shodli. Oba preferujeme čistý, funkční až minimalistický styl. Také všechny byty, které jsme dosud vystřídali, byly zařízeny podobně, kromě chalup a podobných rekreačních prostor, kde ctíme jiný kontext.

Tento dům jsme chtěli mít ještě o něco jednodušší, žádné kompromisy však nebyly nutné, líbí se nám to samé.

Světlé dřevo jsme si dostatečně užili v předchozím domě, kde znatelně převažovalo na nábytku i podlahách, a tak jsme chtěli změnu. Zvolili jsme palisandrovou dýhu, z ní jsou všechny obklady stěn, dveře, úložné prostory nebo celý box v ložnici s integrovanou pracovnou a sprchou.

Kontrast tvoří světlé koberce a převážně lité podlahy z polyuretanové stěrky, která je měkká, pružná a vhodná v kombinaci s elektrickým podlahovým vytápěním, které zde využíváme.

Oba rádi cestujeme a z každé země si chceme přivézt něco, co nám bude připomínat zážitky a čas strávený poznáváním odlišných kultur i přírodních podmínek.

Často však nekupujeme to, co je pro danou zemi nejtypičtější, ale vybíráme podle toho, co sem lépe zapadne.

Fotografie jsou od cestovatele Jirky Kolbaby a odstíny modré, které se na nich objevují, nás inspirovaly i při nákupu pufů ve stejné barvě. Právě tyto prvky do jinak neutrálního a především funkčního interiéru otiskují náš život a vše, co máme rádi.

To ke svému životu vedle jednoduchých praktických řešení, která na sebe nepoutají zbytečnou pozornost, potřebuji i navzdory skutečnosti, že jsem architekt.

Jana Polomová, www.modernibyt.cz