Článek
Ani ve snu by mě nenapadlo, že by tak skvěle mohl vypadat interiér domku z katalogu.
Michal: Zásluhou developera to ale rozhodně nebylo. Výsledný vzhled interiéru je dílem architektek Radky Valové a Petry Sotonové ze studia Oooox. Podle původního projektu byl domek dost nešťastně řešený (120 m2 bylo rozdrobených na malé místnosti ve dvou podlažích), ale dalo se ještě hodně zachránit.
Kupovali jsme ho totiž jako holobyt. Uvnitř stálo jen monolitické betonové schodiště. Prodejce dokonce souhlasil i s dílčími úpravami exteriéru domu.
Nikola: Na sociální síti jsme fanoušky studia a dobře známe jejich realizace. Architektkám jsme ponechali volné ruce, protože jsme jejich práci znali a plně jim důvěřovali. Kladli jsme důraz jen na oddělené šatny.
S nepříliš velkým prostorem jste se museli asi hodně potýkat…
Michal: Prvním kamenem úrazu byla návaznost kuchyně na jídelnu. Proti původně plánovanému uspořádání kuchyně do U ji nyní tvoří dvě rovnoběžné linie. Jedna vysoká se spotřebiči a úložným prostorem a ostrůvek z umělého kamene s varným a mycím centrem navazující na jídelní stůl.
V přízemí totiž bylo třeba zachovat WC místnost a kuchyň je úzká, proto pracovní ostrůvek plynule přechází v jídelní stůl, který sahá až pod schodiště. Přistoupili jsme na návrh architektů a souhlasili s tím, aby byl prostor původně plánovaný pro garáž využitý praktičtějším způsobem. Došlo k zvětšení obytného pokoje, který je od vstupu oddělen pouze prosklenou posuvnou příčkou a pohledově tak umocňuje dominantu schodiště.
Změna umožnila vytvořit vstupní prosklenou halu, šatnu hned vedle vstupu a technickou místnost, kde je kotel, pračka a výlevka na úklid a je zde i sklad pro zahradní nábytek a další nezbytnosti.
Bez garáže ale nezůstaneme, na pozemku jsme už pro ni vyhradili nové místo. Přestože výměra přízemí odpovídá s bídou dvoupokojovému bytu, celek působí prostorně a vzdušně.
Nikola: Hodně tomu pomohlo větší množství denního světla. V obývacím pokoji došlo ke spojení dvou francouzských oken orientovaných na zahradu k a celkovému zvětšení okenního prostoru, kam bylo osazeno posuvné okno v ocelovém rámu.
Doplněno bylo ještě pevné prosklení do štítové stěny. Kuchyň a jídelna se tak dočkaly rovněž většího prosvětlení.
Interiér má nápadně industriální charakter a do jisté míry je inspirován i skandinávským designem. Zřejmě je vám hodně blízký?
Nikola: Ano. Několik let jsme žili ve Švédsku a tamní způsob bydlení se nám líbí. Architekti sem vnesli jednoduchou monochromatickou barevnost a přiznali původní struktury materiálů. Díky tomu zde zůstaly nepohledové, nahrubo hoblované prvky krovu, které jsou natřeny na bílo.
V přízemí je původní keramický strop uložený do ocelových nosníků, také natřený bílou barvou, ale nejvýrazněji se tu projevují stěny v dětské koupelně s bíle natřenými cihlami Porotherm. Bílou barvu doplňují cementové stěrky a industriální svítidla. A nechybí ani drobný barevný akcent v použití dubového dřeva.
Michal: Všechny elektrické rozvody sem byly vedeny stropem přesně do konkrétních míst, ke každému jednotlivému svítidlu. Myslím, že zajímavá svítidla hodně pozvednou celkový výraz interiéru. Počítali jsme i s místem na projektor a plátno.
Horní patro jistě doznalo také změnu oproti plánu.
Michal: Zůstalo otevřené do krovu, což prostor velmi příjemně provzdušnilo. Hlavní koupelna se stala součástí ložnice a jeden z pokojů je zatím bez příček otevřený jako galerie. Tam by výhledově mohl být třeba další dětský pokoj nebo útočiště pro hosty.
Do šikminy jsou v části ložnice umístěny dvě oddělené malé šatny pro mě i Nikolu. Pohledu do šaten brání praktická knihovna v prostoru, jejíž hloubka umožňuje zaplnění knihami z obou stran.
Nikola: Koupel ve vaně si mohu dopřávat v druhé koupelně, která je krásně otevřená do krovu a je v ní i velké francouzské okno. Myslím, že jsme z daných možností vytěžili maximum. Jsme spokojení a užíváme si to tu.
Slovo architektů
Ing. arch. Radka Valová a Jakub Vala - Interiéry navrhujeme už víc než 10 let. Neděláme v podstatě nic jiného, takže jsme v tom opravdu dobří. Samozřejmě máme svůj vkus. A je potřeba říct, že poněkud vyhraněný.
Trochu jako náš oblíbený beton. Drsný a s ostrými rohy. Ale zároveň se schopností dát o to víc vyniknout měkkosti jiných materiálů. A taky jedinečnosti, křehkosti a nenahraditelnosti toho, čemu říkáme doma.
Lenka Saulichová, www.modernibyt.cz