K vytvoření výjimečné atmosféry v domě architekti použili výrazné dřevěné obklady

Dvoupatrový dům byl původně určen pro společný život šesti rodin. Ty se dělily o čtyři malé koupelny a dvě kuchyně. Noví majitelé si ovšem přáli, aby v budově sídlila jejich firma, v přízemí aby vznikla malá galerie a k vlastnímu bydlení aby mohli využívat pouze jedno podlaží.

Stavební úřad nedovolil měnit nebo odstranit fasádu, obvodové a nosné zdi, funkci místností, staré mozaiky, dřevěné podlahy a stromy. Architekti tedy příliš prostoru pro nové návrhy neměli.

Aby jednotlivé prostory interiéru rozloženého dohromady na 543 m² od sebe výrazněji odlišili, rozhodli se spoléhat na práci s různými barvami, materiály a povrchy. Hlavními barvami se staly černá a bílá, ovšem použité v různých odstínech. Architekti je využili na různých materiálech, a tak pokaždé vyznívají nově.

Jednou z mála změn, k nimž mohli architekti přistoupit, byla redukce počtu dveří. Ty, které nebyly nezbytně nutné, proto zmizely. Už tím se podařilo interiér prosvětlit, protože jednotlivé místnosti zůstaly sice oddělené, ale na druhé straně jimi může nyní volněji proudit světlo.

Kombinaci černé a bílé barvy a jejich odstínů využili architekti i na malé zahradě před domem. Zatímco zdi ponechali bílé, na zemi je dlažba z černošedého mramoru a temně šedý štěrk. Oživením je čtveřice stromků a také zlatavé mříže, které jsou prakticky jedinou dekorací v minimalisticky pojatém prostoru.

Za srdce domu architekti považují galerii v přízemí, která je rozdělena do tří na sebe navazujících oddílů. Všechny spojuje „sukénka” z výrazných obkladů z černě natřeného dřeva, každá z nich má ale jinou funkci.

Uprostřed je místnost blížící se svým charakterem obývacímu pokoji, po pravici má návštěvník možnost posezení s přáteli ve větším počtu u dlouhého stolu a po levici může navštívit vlastní výstavní sálek. Všechny tři části galerie jsou v kontaktu se zahradou, na niž mají výhled.

Zajímavě naložili autoři projektu s původním, nepříliš povedeně řešeným vnitřním dvorkem. Nevelký prostor čtvercového půdorysu byl rozdělen na ještě menší čtverce příčkami a v nich zasazenými dveřmi. Architekti je odstranili a vytvořili na jejich místě labyrint. Ten je pro návštěvníka velikým překvapením, protože se zcela vymyká stylu zbytku domu.

Na zdech jsou zde tmavě modré skleněné obklady a všechny příčky jsou otevřené obloukovými otvory, ať již dveřními, či okenními. Dohromady jich je osm. Díky skleněným plochám a modré barvě se zde světlo rozbíjí a je odráženo do dalších částí interiéru, tj. do jídelny, kuchyně a chodby.

Zatímco v přízemí je většina zdí obložena dva metry vysokými dřevěnými panely, které mají celkem tři typy profilů, v prvním patře, kde jsou kanceláře, návštěvník narazí na obklady provedené již jen do metru výšky a v lesklé podobě. Kanceláře jsou řešeny velice puristickým způsobem tak, aby zaměstnance nic nerozptylovalo od jejich práce.

Pokud v přízemí kromě černé přibývala ještě šedá, krémová anebo dokonce béžová, v kancelářích je paleta osekaná na maximálně kontrastní kombinaci černé a bílé.

Jako místo k odpočinku slouží schodiště propojující tři podlaží domu, jehož jednotlivé části jsou odlišeny různou sytostí šedé barvy. Na jeho samém vršku je pak místnost vyhrazená jako meditační. K ní je to nejblíže ze soukromého bytu, jenž je ve druhém patře.

Samotný byt tvoří dvojice pracoven majitelů, společná ložnice a pokoj pro hosty. Kvůli nutnosti zachování někdejšího rozmístění místností zůstala koupelna se šatnou poněkud neprakticky po diagonále proti hlavní ložnici.