Článek
Jiří Fischer se narodil v Nové Pace, po studiu na lékařské fakultě působil nejdřív v Roztokách u Jilemnice a teprve později v Jilemnici. Datum jeho příchodu do Jilemnice není známé, ale může souviset s dostavbou jeho vily. Stavba vznikla před rokem 1934.
Po obsazení pohraničí nacistickým Německem se Fischer vzhledem ke svému židovskému původu rozhodl emigrovat. Prakticky bez prostředků přesídlil do jihoamerické Paraguaye. Už začátkem ledna 1946 se ale vrátil zpátky do Jilemnice.
Stavbu navrhl specialista na bazény
Architektem Fischerova domu byl Václav Kolátor, specialista na stavbu lázní a bazénů. Proslavila ho předně stavba plaveckého bazénu v Praze pod Barrandovem.
Z uliční strany stavba působí celkem strohým dojmem.
Na projektu Fischerova domu s lékařskou ordinací se podíleli i architekti Vladimír Frýda a Alois Vavrouš. Bohužel z dochovaných dokumentů není možné zjistit, jak moc se na návrhu podíleli. Je možné, že Frýda a Vavrouš se na stavbě podíleli jen jako stavitelé.
Chloubou stavby je soustava velkorysých balkonů.
Budova na přibližně čtvercovém půdorysu má směrem do Valdštejnské ulice celkem strohou vizáž s několika málo okny, z nichž vyniká vertikální pás oken osvětlující schodiště. Strohý a uzavřený výraz domu je přesným opakem části obrácené do zahrady.
Na střeše garáže v suterénu je umístěna velká terasa, ze které se dá po schodišti vystoupat na balkon v prvním patře a vstoupit do obytných pokojů. Lehkost a vzdušnost zahradní strany vily tak kontrastuje s přísností a odměřeností uliční strany. Kolátor dokázal využít svažující se pozemek a pokoje na východ tak těží z mimořádného výhledu do údolí a na protější svahy.
Stavbu dekorují pásová okna ve dvou směrech.
Václav Kolátor uplatnil typické znaky funkcionalistické architektury, jako jsou subtilní terasa, vřetenové schodiště, trubkové zábradlí, pásová a velká okna nebo terasy.
Suterén vily obsahoval kromě technického vybavení také místnost pro vodoléčbu a z východu připojenou garáž pro dvě auta. Horní patro, které se nachází na úrovni Valdštejnské ulice, bylo vyhrazeno pro ordinace.
Uprostřed mezi oběma ordinacemi byla společná čekárna, ze které mohli pacienti vystoupit na velkou terasu nad garáží. Na tomto patře byl umístěn i pokoj pro hosty a ložnice s kuchyňkou, pravděpodobně pro personál ordinací. Obytné patro sloužilo jen pro Fischera a jeho rodinu.
Obývací pokoj byl propojen s působivou zimní zahradou.
Ve vile později vznikla mateřská školka a také základní umělecká škola. Pro návštěvníka podhorského kraje, který spíš očekává tradiční lidovou architekturu, představuje funkcionalistická vila velké překvapení.
