Jak z trosek vzniklo komfortní bydlení

V Šumperku sice obýval velký byt, ale od té doby, co objevil v historickém centru dvůr s rohovým domem na prodej, neměl klid. Dva roky chodil kolem prázdného a neudržovaného domu, dokud jeho cena klesla na hodnotu, kterou byl ochoten zaplatit.

„Koupil jsem si v podstatě trosky a pozemek kolem domu,“ vzpomíná hostitel, ale ničeho nelituje. Naopak – už tři a půl roku tu spokojeně bydlí. Ve dvou podlažích má k dispozici 200 m2 obytné plochy a 80 m2 velkou terasu. Říká, že o budoucím uspořádání interiéru měl úplně jasnou představu. Tu prý sdělil dost komplikovaně projektantovi, který udělal dokumentaci pro stavební úřad.

„Dům stavěla jesenická firma dobrého známého, takže další projekční práce a vymýšlení detailů už probíhalo za pochodu. Kdysi dávno zde byly stáje, a když se bouralo, našly se tu ještě zbytky hrázděného zdiva a žlaby. Proto není divu, že už po zahájení stavby přišly první překážky v podobě vlhkosti.

Z jedné strany, až na úroveň druhého podlaží, je terén, kde nebyla žádná přístupová cesta. Vjezd ke garáži se budoval až dodatečně. Přestože z původního domu zůstaly pouze obvodové zdi a uvnitř se vše zbouralo, přestavba trvala jen dva roky.“

Nejdůležitější bylo vyřešit v domě jednou pro vždy problémy s vlhkostí. Naštěstí realizační firma spolupracuje s odborníkem na slovo vzatým, Ing. Balíkem, CSc. z Prahy, který se odvlhčováním zdiva zabývá. „Způsob sanace zdiva, který zde navrhl, spočívá ve dvojitých obvodových zdech, mezi nimiž je vzduchová mezera. Také celá podlaha v přízemí je sendvičová. Její střed tvoří plastové rošty propojené s mezerou v obvodových zdech. Dole jsou nasávací otvory a nahoře dva komíny odvedené do atmosféry.

To vše je propojené tak, aby zde cirkuloval vzduch a vlhkost se odváděla pryč. Kolem baráku je zhruba ve třech metrech zakopaná velká roura, která zase odvádí vlhkost ze země. To vše je odizolované plastovou rohoží a kupodivu to funguje! Vlhkost ovšem zvedla plánované náklady o 30 %, což už tak příjemné není,“ konstatuje majitel a s odstupem času připouští, že by se možná vyplatilo zbourat celý dům kompletně a postavit nový. Ale není jisté, co by na to říkali památkáři.

V průběhu stavebních prací se také zjistilo, že dům kdysi vyhořel. Nasvědčovaly tomu ohořelé trámy ve zdech a nezbývalo než vnitřní příčky zbourat a postavit je znovu. Dalším vážným nedostatkem byly stropy.

„Do poslední chvíle se nevědělo, jak stropy zajistit, aby nespadly. V domě totiž není skoro jediný pravý úhel, o to byly veškeré práce složitější. V přízemí byly klenuté stropy a hrozilo, že v prvním podlaží vzniknou různé úrovně podlah, což pro mě bylo nepřijatelné.

Ale i z hlediska statiky bylo jasné, že klenba nevydrží a zhroutí se. Proto se na stropy v obou podlažích použily trapézové plechy, nahoře zalité betonem s armovacími sítěmi a vespod sádrokarton. Složitá je i konstrukce střechy a stejně náročné bylo zastřešení terasy. Aby zastřešení na terase nepodfoukl vítr, je více než masivní,“ ukazuje majitel, který chtěl původně kolem terasy vybudovat zábradlí, ale nakonec se rozhodl kvůli větru a sněhu terasu obezdít.

Původní rozpočet na rekonstrukci domu byl 2,5 miliónu Kč, ale proinvestovalo se mnohem víc. Majitele, který v životě zrekonstruoval tři domy včetně chaty, tato přestavba překvapila nejvíc. Skryté nedostatky neviděl, více se zajímal o místo, které ho doslova nadchlo. „Dům je v centru, přitom je tu úžasný klid a do parku je to kousek. Tentokrát jsem věděl, co chci, a pozdější vícenáklady jsem bral jako daň za prostředí, v němž se dům nachází.“

V domě se ke spokojenosti vyřešil také způsob vytápění. V souvislosti se vzrůstajícími cenami energií majitel uvažoval současně o ekonomickém i ekologickém řešení. Rozhodoval se mezi plynem a elektřinou. Zatímco náklady na vytápění byly podle předběžných propočtů podobné při využívání nízké sazby elektřiny, pořizovací cena vycházela příznivěji pro elektřinu. Centrální vytápění je tedy napojeno na elektrokotel.

Jelikož nechtěl zůstat pouze u jednoho zdroje vytápění, pozval si místního krbaře a kamnáře, který navrhl kachlová kamna. A od podzimu do jara se dům vytápí dřevem. Kamna jsou zasazena do rohu v přízemí, odkud proudí teplý vzduch po celém domě. V praxi se ukázalo, že se teplý vzduch dostane do horního patra přirozenou cestou. Když je venku větší zima, pustí se večer na hodinu elektrický kotel. Protože rozloha obytné plochy domu je vskutku ohromná, v kuchyni, kolem sedačky v horním podlaží a v koupelnách je nainstalováno ještě podlahové elektrické vytápění, které se zapíná podle potřeby.

Majitel hodně přemýšlel i nad osvětlením domu. „Když se stavělo, měl jsem pocit, že místnosti jsou tmavé, že je tu málo oken a že bude nutné nedostatek světla nahradit vhodnými svítidly. Proto jsem šel, z dnešního pohledu možná zbytečně, do velké světelné kapacity.“ O osvětlení domu se postarala česká firma, Václav totiž podporuje nejen české výrobce, ale má slabost i pro jednoduchý a elegantní design. Proto zvolil v obou podlažích jako centrální osvětlení vsazená svítidla.

V přízemí to jsou čtvercové a v prvním patře obdélníkové halogenové zářivky, určené spíš pro dlouhodobé svícení. V kuchyni pak jako doplňková fungují zavěšená svítidla nad jídelním stolem a nad pracovní plochou je doplňují stropní přisazená světla. V ostatních částech domu to jsou různé lampy a svítidla, která se spíš starají o přívětivou atmosféru v interiéru.

A protože se pan Václav neustále zajímá o moderní technologie, uvažuje o výměně halogenových zářivek za širokospektrální, které poskytují osvětlení podobající se přirozenému dennímu světlu.

V přízemí se nachází kromě technické místnosti a pokoje pro hosty rozlehlý prostor, který slouží nejen pro přijímání návštěv, ale také jako pracovna. Je zde i klidová zóna s ložnicí, pracovním koutem a koupelnou, kterou využívá dcera hostitele.

Do soukromé zóny ve druhém podlaží se přichází po pohodlném schodišti s 14cm stupnicemi, které nahradilo strmé schody s krkolomným výstupem. Vzniklé místo pod schodištěm se využívá jako úložné prostory.

Také ve druhém podlaží je oddělena ložnice s koupelnou od propojené obytné části. Tu tvoří kuchyň, jídelní kout a obývák. Jak říká majitel, v kuchyni se nehrnul do žádných extrémů. Není příznivcem kuchyňských studií, proto kuchyňskou linku, ale i všechny další stolařské práce jako postele, skříně i veškerá obložení včetně ocelových rámů na stropě, svěřil místní stolařské firmě pana Horňáka, která odvedla dokonalou práci.

V kuchyni mu šlo hlavně o kvalitu a účelnost. Z toho důvodu zvolil vyšší spodní skříňky, kvalitní kování s výsuvy a vyklápěcími horními skříňkami. Na kuchyň navazuje pohodlný barový pult, který nahrazuje jídelní stůl. Veškeré doplňky vlastně podřídil kožené sedačce, které se nechtěl vzdát. Barevná kombinace dřeva v dezénu třešně a zelené kůže sedačky se v prostoru vkusně doplňují.

Václav je přesvědčen o tom, že interiér domu dělá detail, tedy podlaha, omítky a okenní parapety. Proto podlahy v celém domě kromě koupelen sjednocuje keramická dlažba imitující přírodní pálenou cihlu s jednoduchým vzorem, jenž barevně ladí s vybavením interiéru. Naproti tomu v obou koupelnách je černá dlažba a obklady tvoří kontrastní černo-červená mozaika, od níž se odráží bílá sanita. Černá mozaika je i v pozadí kuchyňské linky.

Hostitel také trval na tom, aby se všechny stěny v domě vybrousily a byly tak hladké jako sádrokarton na stropech. Pro výmalbu totiž zvolil řecké barvy vyžadující dokonalý podklad. V přízemí se použila bílá barva, ale druhému podlaží již vévodí syté barvy v kontrastu s bílými stropy. V obytné zóně je to oranžová a v ložnici uklidňující modrá.

Hostitel si dal záležet také na výběru okenních parapetů. I tady zvolil kvalitu. Parapety jsou mimořádně odolné, funkčně dokonalé, téměř nezničitelné a hlavně příjemné na pohled.