Jak vybrat ten nejlepší zahradní gril

Vybírat gril bychom měli i podle toho, pro kolik lidí a jak často chceme grilovat a zda hodláme gril přenášet, nebo mu určíme stabilní místo.

Nejrozšířenější jsou grily na dřevěné uhlí, ale když upřednostníme čistotu, lépe nám vyhoví elektrické nebo plynové grily. Relativní novinkou je pak zahradní vodní gril.

Grily na dřevěné uhlí jsou zárukou, že propečené maso bude mít svou charakteristickou chuť. Zato jejich úklid je složitější.

Elektrický gril naproti tomu nepořádek neudělá, ale rozdíl mezi takto grilovaným masem a masem upraveným doma v kuchyni takřka nepoznáme.

Při výběru grilů na dřevěné uhlí věnujeme pozornost tomu, zda je možné gril snadno zapálit (funkce Quick Start) a uhasit (funkce Quick Stop).

Správné uhašení žhavých uhlíků by mělo být především rychlé a bezpečné – některé z grilů na dřevěné uhlí mají proto ve spodní části komínu nádobku s vodou. Ta žhnoucí uhlíky uhasí hned po skončení grilování, a tak se nemusíme obávat popálení tehdy, kdy už grilování skončilo. Tento způsob uhašení grilu oceňují hlavně rodiny s dětmi.

Grily na dřevěné uhlí s kovovou nohou umožňují stoupání vzduchu nohou grilu. Dosáhneme tak nejlepší teploty uhlíků pro grilování (600-800 °C). Maso skutečně grilujeme a nedusíme ho v nezdravém kouři.

Problémem při grilování na dřevě je odkapávající tuk. V žáru se přepaluje a uvolňuje nezdravé látky.

Z cenového hlediska představují grily na dřevěné uhlí nejdostupnější variantu. Alternativou ke klasickým grilům může být zahradní krb s grilem.

Mají tzv. piezo zapalování, což znamená, že gril snadno zažehneme jediným stisknutím tlačítka. Nejčastěji se používají propanbutanové láhve.

U plynového grilu odpadá dlouhé čekání na rozžhavené dřevěné uhlí. Zapálíme prostě oheň a můžeme grilovat. U plynových grilů se dá regulovat síla plamene, nemusíme se bát vyhasnutí jako u dřevěného uhlí a briket.

Díky kovovému poklopu vzduch pod ním rovnoměrně cirkuluje jako v horkovzdušné troubě. Vysoká teplota uzavírá póry v mase, které si tak ponechává všechnu šťávu uvnitř. Potraviny mají výrazně lepší chuť, jsou rovnoměrně propečené, šťavnatější a voňavější.

Plynový gril bývá doplněn tzv. aroma systémem. Tvoří ho misky, které naplníme např. vínem, pivem nebo vodou s kořením. Z této směsi se pak uvolňuje aroma a dodává všemu, co připravujeme, lepší chuť.

Lávový gril je speciálním druhem plynového grilu. Ke grilování v tomto případě slouží lávové kameny, ohřívané sadou plynových hořáků.

Na rozdíl od klasických grilů na dřevěné uhlí u lávového grilu není tolik přepalován odkapávající tuk. Lávové kameny mají porézní povrch, který velmi dobře tuk vstřebává. Zmenšuje se tím také riziko vzplanutí a znehodnocení připravovaného pokrmu.

Lávový gril se velice rychle rozžhaví. Balení lávových kamenů stojí okolo 300 Kč a při běžném využití vydrží prakticky na celou grilovací sezonu. Místo kamenů je možné u lávového grilu použít i keramické brikety. Kameny by se měly po každém grilování čistit. Při menším znečištění stačí pustit plyn na plný výkon a ponechat kameny ve velkém žáru. Tím se většina nečistot spálí.

Takzvaný RBS je dalším druhem plynových grilů. Tento má dva keramické hořáky na okrajích grilovací vany.

Díky rovnoměrnému ohřevu se hodí hlavně pro úpravu větších kusů masa. Tuk z masa neodkapává přímo na ohřevnou plochu grilu, takže dochází k menšímu přepalování a tvorbě škodlivých látek. Nevýhodou RBS grilů je jejich vyšší cena.

Elektrické grily můžeme používat na balkonu i v interiéru, ovšem odchází s nimi i kouzlo grilování na ohni. Vyrábějí se ve dvou základních variantách: stolní a zahradní.

Stolní grily jsou menších rozměrů. Grilování zajišťuje buď topné těleso pod roštem grilu, anebo teflonová deska se zabudovanými topnými spirálami. V případě roštu je gril zpravidla doplněn o nádobu s vodou, do které je zachycován odkapávající olej.

Podobně jako v případě plynových grilů existují varianty elektrického grilu v podobě lávových grilů.

Zapojení grilu do zásuvky může být na zahradě problém, počítejme s nutností pořídit si prodlužovací šňůru.

Vodní gril, respektive gril s vodní lázní funguje na principu horkovzdušné trouby. Mezi roštem a ohništěm je cosi jako lavor s vodou. Nad něj položíme rošt s masem a přikryjeme ho poklicí. Plamen ohřívá vodu, která ve formě vodní páry stoupá a snižuje teplotu pod poklicí.

Výhodou vodní lázně je to, že zachytává odkapávající olej. Nedochází tudíž k jeho spalování a vzniku karcinogenních látek.

Maso se tak připravuje ve směsi vodní páry, tepla a dýmu. Výhodou vodního grilu je to, že se maso upeče velmi rychle a zůstane v něm všechna šťáva. Navíc ho nemusíme obracet.

Jako palivo je nejvhodnější suché dřevo z listnatých stromů (nejlépe ovocných). Není nutné kupovat dřevěné uhlí.