Jak bychom jednou mohli žít a bydlet na Marsu

Jak by mohl jednou vypadat život lidí na Marsu, to je otázka, kterou si kladou nejenom vědci, ale velmi často také umělci. A právě nejnovější expozice v anglickém Bristolu je uměleckým dílem, na němž ovšem spolupracovali se vší vážností vědci, architekti, inženýři, designéři, a dokonce i školáci.

Umělkyně Ella Goodová a Nicki Kentová strávily sedm let přípravami projektu, který v minulých dnech představily veřejnosti. „Toto je místo, kde lidé mohou přemýšlet o životě v budoucnosti a o tom, jak scénáře života na Marsu souvisejí s jejich stylem života na Zemi,“ řekla Ella Goodová v rozhovoru pro agenturu Reuters.

A hned uvádí příklad, co by život a bydlení na rudé planetě obnášel: „Na Marsu byste museli žít v opravdu malé, vynalézavé komunitě. Museli byste si umět vše opravit, když se to rozbije, museli byste skutečně zvážit každý aspekt svého každodenního života. Tohle je místo, kde můžete o všech podobných otázkách přemýšlet.“

Design nafukovací stavby pomohl vyvinout tým odborníků na vytváření budov pro extrémní prostředí, včetně Antarktidy. Důležitým aspektem jejich návrhu byla samozřejmě nutnost přepravit veškeré materiály na Mars, ale zároveň vzali také v potaz, které tam už jsou a bylo by je možné využít na místě.

„Klíčovou věcí na Marsu je, že vaše budovy musí být zcela vzduchotěsné, protože venkovní atmosféra je v podstatě jedovatá,“ vysvětluje Hugh Broughton, hlavní architekt projektu a návrhář výzkumné stanice Halley VI britského centra pro výzkum Antarktidy.

Základem návrhu stavby se tak stala nadzemní nafukovací konstrukce vyplněná sutinami nebo regolitem, v podzemí by pak mohla využívat lávové tunely, které se v kůře planety vyskytují.

Nad zemí je zlatá nafukovací část. Nafukovací kostra by ovšem ve skutečnosti sloužila jako bednění pro na místě v podstatě podomácku vytvořenou „mazaninu“ z vody a místní, marťanské půdy. Po jejím vytvrdnutí by příbytek získal pevnou krustu chránící obyvatele před všudypřítomným zářením.

„Obálku a systémy podpory života navrhují specialisté v oblasti průzkumu vesmíru, extrémních prostředí a udržitelnosti - interiéry navrhuje veřejnost,“ řekl architekt Broughton pro stanici BBC.

„Je to alternativní přístup k vesmírnému designu, který zastupuje zájmy všech, nejen vlád a superbohatých.“

Dvoupodlažní dům o rozloze 53 metrů čtverečních je poháněn solárními panely a je navržen tak, aby se vyrovnal s průměrnou teplotou -63 stupňů Celsia.

V obývacím pokoji má hydroponický systém, takže jsou jeho obyvatelé obklopeni rostlinami, které jednak vytvářejí v nehostinném prostředí cizí planety alespoň trochu pocit něčeho povědomého, domáckého, navíc mohou být zdrojem potravin.

Myšlenku projektu shrnul vcelku jednoduše i Bob Myhill, expert na vědy o Zemi a planetách z Bristolské univerzity, který pracoval na misi NASA InSight.

Podle něj, pokud budeme chtít jednoho dne využívat vzácné zdroje, které na Marsu jsou, budeme tam muset vytvořit prostředí, ve kterém se lidem bude příjemně žít.

„Abychom tam skutečně mohli nejen existovat, ale také žít šťastný a produktivní život. Myslím, že existuje velký potenciál k tomu, aby se náš život na Marsu podobal životu na Zemi více, než si dokážeme představit,“ je přesvědčen Myhill.

Spodní patro prototypu umístěného v Bristolu je obklopeno hromadou podrobností o projektu a ilustracemi.

Na Marsu by se v podzemním podlaží nacházela kontrolní místnost pro životní prostředí se všemi systémy podpory života napájejícími dům, dvěma kompaktními „pody“ coby ložnicemi doplněnými sprchou a „marťanským záchodem“, což je ve skutečnosti vítězný návrh vzešlý ze soutěže, kterou NASA vyhlásila před dvěma lety na návrh WC použitelného na Měsíci.

Projekt v Bristolu se veřejnosti otevře na konci srpna a bude možné jej navštívit až do konce října.