Interiérové schodiště ze dřeva, skla či betonu? Záleží na vkusu i prostoru

Schodiště je spojovacím prvkem mezi podlažími. Před jeho nákupem si v klidu promyslíme, jakou funkci bude schodiště plnit a zda povede do často používaných místností.

Hlavní schodiště domu i bytu má být široké optimálně 90 cm. To proto, aby se dvě osoby bez problému vzájemně vyhnuly a aby nenastal problém při stěhování nábytku.

Zato v ložnicích nebo v půdních prostorech může rozměrově malé schodiště působit útulně.

S prostorem souvisí i tvar schodiště. Pro centrální schodiště je výhodnější volit přímé či zalomené tvary.

Tam, kde potřebujeme šetřit místem, lze využít schodiště točité.

Další otázkou je prostor, který můžeme schodišti věnovat. Novostavby v tomto směru dávají schodišti více šancí a většinou nechají naplno vyniknout jeho krásu. Při rekonstrukci obvykle volíme kompromis.

Podstatnou roli při výběru schodiště hrají finance. Cena je vždy dána typem zvoleného schodiště, také materiálem schodů a detaily, které schodiště dotvářejí.

Tradiční celodřevěné schodiště dýchá přírodní atmosférou a každý, kdo jej zvolí, rozhodně s tímto lety prověřeným materiálem neprohloupí. Specifické vrzání starých schodů je jedním z mála nedostatků, které k funkčnosti dřevěných schodů směřují.

Kovová schodiště se vyrábějí buď z povrchově upravované oceli, anebo z nerez materiálu. Ten se dnes řadí k trendově nejžádanějším. Ovšem při jeho použití je třeba sáhnout o něco hlouběji do kapsy.

Kovová schodiště jsou pevná a odolná, ale mnohdy do interiéru vnášejí až průmyslový vzhled. Proto raději konzultujeme jejich využití v interiéru s bytovým designérem.

Kombinovaná schodiště jsou kompromisem a oblíbenou volbou. Kombinuje se nejen dřevo a kov, ale i dřevo a kov se sklem. Betonová schodiště se ve velké oblibě obkládají, ať už dřevem, přírodním či umělým kamenem, nebo keramickou dlažbou.

Funkčnost – schodiště musí odpovídat využití, pro které je určeno. Interiérové schodiště rozhodně nepatří do exteriéru. A točité schodiště o šířce 60 cm určitě nevybereme do hlavních prostor interiéru.

Pohodlí – charakterizují ho dva faktory – šířka schodiště a výška nášlapu. Jednoduchou pomůckou je fakt, že by se na něm měli bez problémů vyhnout dva lidé. Běžnou standardní šířkou schodiště je 90 cm, přičemž možné míry se pohybují v rozmezí od 60 do 120 cm. Obvyklá výška nášlapu je v rozmezí 16 až 19 cm.

Tuhost – tato vlastnost je odrazem správně použitých materiálů. Pevným uchycením schodiště předchází výrobce tvarové deformaci schodů v prostoru, tzv. vlnění. Každý materiál má své přesně dané vlastnosti, na jejichž základě je připravena konstrukce konkrétního schodiště.

Odolnost – jednoznačnou volbou při výrobě schodnic (nášlapné plochy schodů) je tvrdý materiál, který snadněji odolává mechanickému opotřebení. U masivních materiálů je standardní volba tvrdého dřeva – buku, dubu, javoru, jasanu. Měkké materiály, jako jsou smrk a borovice, jsou nevhodné.

Povrchová úprava – lakováním se podpoří odolnost proti mechanickému opotřebení.

Účelnost – při volbě materiálu vždy zohledňujeme praktičnost schodiště. Třeba módní skleněné nášlapy či nerezové zábradlí nás nutí k udržování vysokého lesku. Hůře se udržují také zdobné prvky, na nichž se usazuje prach a nečistoty.

Estetika – kromě vlastního vzhledu schodů je důležitá i vhodná volba stylu schodiště. Pokud máme interiér laděný do přírodních materiálů, není vhodné použít pro schodiště průmyslový design. V moderním interiéru si můžeme dovolit třeba samonosné schodiště se skleněnými nášlapy, atypické schodiště s nerezovými prvky či ještě odvážnější řešení.

Hlučnost schodů neboli rezonance – této vlastnosti si všímáme při kotvení schodiště u stěny. Zvuk schodů se nesmí ozývat a nést se do sousední místnosti. Důležitý parametr pro majitele řadových rodinných domků.

Míry a ceny – velice podstatnou otázkou jsou finance, které můžeme do schodů investovat. Elegantní standardní schodiště si lze pořídit již za několik desítek tisíc Kč, atypické designové schodiště přijde na statisíce.

Zábradlí je oporou při výstupu i sestupu, zabraňuje pádu, ale má vliv i na celkový vzhled schodiště.

Má splňovat minimálně požadavky na výšku, pevnost a rozměry výplní. Dalším kritériem je i přístup k zábradlí.

Optimální výška je 90 až 110 cm. Tvar a povrch madla mají zaručit hladké klouzání ruky.

Je-li schodiště obezděno schodišťovou zdí, osadíme madlo tak, že prostor mezi zdí a madlem má být minimálně 40 mm. Důležitým prvkem je uchycení zábradlí na začátku a na konci schodišťového ramene.

Výplň zábradlí může být plná nebo dělená. U dělené nesmí vznikat svislé mezery širší než 13 cm.

Schody patří mezi rizikové části domu, a tak bezpečnou chůzi po schodišti ovlivňuje vedle poměru výšky a šířky stupně, počtu schodů v rameni, šířky ramene a povrchu stupnice také osvětlení, aby byly stupně dobře rozeznatelné.

Pohyb po schodech nám usnadní doplnění denního světla umělým osvětlením. Osvětlení má umožňovat bezpečnou chůzi hlavně ze schodů a co nejméně oslňovat.

Na osvětlení schodiště jedno svítidlo rozhodně nestačí, je potřeba několik světel v závislosti na délce schodiště.

Důležité je osvětlit dobře první stupeň každého úseku schodiště. Nejvhodnější pro osvětlení schodiště jsou nástěnná svítidla či LED pásky.

Pokud často chodíte po domě v noci, určitě využijete i možnost orientačních svítidel.