I z obyčejné překližky lze vytvořit elegantní dekorace do domu či na chalupu

Právě ilustrace dětských knížek připomínají jeho řezbářská díla nejvíce. Není divu, jak Martin Novinkám prozradil, svůj život si bez tužky v ruce nikdy neuměl představit.

Jako dítě českých rodičů vyrostl na Krtečkovi Zdeňka Milera a ilustracích Adolfa Borna. Samozřejmě byl také častým návštěvníkem londýnského přírodopisného muzea a milovníkem dokumentárních filmů Davida Attenborougha.

Později, když vystudoval ilustraci a kreslení na Camberwellské fakultě umění, začal pracovat ve firmě vyrábějící modely, kde měl příležitost seznámit se s různými druhy materiálů a modelářskou prací obecně.

Pro jeho současnou tvorbu však měl největší význam okamžik, kdy se naučil zacházet s laserovou řezačkou. Práce s ní ho velmi okouzlila, takže se rozhodl přeorientovat svůj výtvarný zájem tímto směrem.

Významnou roli v tom sehrála i skutečnost, že po dvaceti letech neustálého kreslení a „čmárání“, jak tomu Martin s úsměvem říká, se mu začaly do permanentně přetěžované ruky opakovaně vracet bolesti, které mu souvislejší kreslení znemožňovaly.

Protože se výtvarné práce odmítl vzdát, využil možnosti vyřezávat a vytvořil si svůj vlastní charakteristický styl, pro nějž je typická veliká pestrost, spousta rostlin a postaviček z pohádkových a snových světů.

Martinova díla s organickou tematikou mají různou velikost, od drobných šperků po větší, obvykle nástěnné kusy. Všechna jsou složena a slepena z několika vrstev obarvené překližky. Jeho postup se prakticky nemění. Zahájí tím, že si obrázek nakreslí tužkou. Vytvoří dvě nebo tři verze, než je konečně spokojen.

Kresbu pak převede do počítačové podoby a připraví si překližku. Vybere pro jednotlivé vrstvy správné barvy, překližku natře a nalakuje, přičemž dbá na to, aby hrubost povrchu každé vrstvy odpovídala typu a velikosti tvaru, který z ní bude vyřezávat.

Když jsou všechny desky suché, jednotlivé části skládanky vyřeže. Na závěr vše slepí dohromady a dokončí poslední detaily.