Článek
Tvůrci z čínské společnosti Su-čou Jing-čchuang Science and Trade Development z východní provincie Ťiang-su použili skutečně obří tiskárnu, přičemž jako „inkoust“ zvolili směs pečlivě vybíraných materiálů jako písku, cementu, skleněných vláken atd. Jednotlivé vrstvy jsou vysoké zhruba jen tři centimetry a výsledný produkt je pak podle autorů pětkrát tvrdší než běžné stavební materiály.
„Části staveb jsou tištěny 3D tiskárnou vrstvu po vrstvě, které se skládají na sebe. Všechny přitom drží pevně pohromadě, nerozpadající se, nedeformují a nehroutí,“ říká Ma I-che, prezident společnosti Su-čou Jing-čchuang Science and Trade Development.
Aby společnost ukázala, že jsou její domky skutečně reálně použitelné, přestěhovala do nich už několik svých úředníků, kteří tak v Šanghaji získali nové kanceláře.
Odborníci upozorňující, že je třeba takto vystavěné budovy ještě dále testovat, než budou nabídnuty k veřejnému bydlení.
„V továrně dokážeme vytisknout najednou celé zdi, a ty pak převezeme na staveniště. Dělníci pomocí jeřábu jednotlivé díly sestaví dohromady jako stavebnici. Zdi jsou duté a ty, ve kterých mají být ocelové tyče, se vytisknou už s nimi uvnitř. Stavbaři pak jen dovnitř nalijí beton, což je už velmi jednoduché,“ vysvětluje Ma I-che.
Podle něj tato technologie stavebnictví nejenže uspoří materiál, ale zároveň může být prevencí proti rychlým a levným stavbám podezřelé kvality. Materiály připravované pro 3D tisk jsou totiž od začátku až po vlastní tisk neustále sledovány počítačem, takže není nikde žádná skulinka umožňující výrobu nějak ošidit.
Navzdory tomu, jak zajímavě a slibně čínská technologie trojrozměrného tisku domů vypadá, má na cestě k masové produkci stále ještě velký kus před sebou. Odborníci upozorňující, že je třeba takto vystavěné budovy ještě dále testovat, než budou nabídnuty k veřejnému bydlení. Zmiňují zejména testy ohnivzdornosti, trvanlivosti nebo odolnosti vnitřní struktury.
