Hrázděný dům ušitý na míru splňuje veškeré požadavky ekologického bydlení

V oblasti severních Čech se hrázděné stavby osvědčují již po několik staletí. Jejich životaschopnost ve spojení s moderním dispozičním konceptem dokládá i dům, který jsme navštívili. „Usiloval jsem o co nejekologičtější přístup, určitě to však bylo umění v mezích možného. V okolí se v té době dalo jen těžko o podobné problematice poučit a získat potřebné zkušenosti," říká majitel domu.

Na první pohled padnou do oka detaily, které spoluvytvářejí výraz stavby a vypovídají o využití tradičních způsobů stavění: hrázděné zdivo, nepálené cihly ze suroviny získané přímo v místě stavby, izolace z ovčí vlny, štípaná břidlice jako střešní krytina, hliněné omítky...

Hlínu, nakopanou přímo za domem, z níž byly vyrobeny tisíce cihel, analyzovali odborníci ze stavební fakulty ČVUT Praha a doporučili přídavné komponenty (písek, štěrk). Břidlici sháněl stavebník sám prostřednictvím zahraničního dodavatele, ovčí vlna, jedna z nejlepších a zároveň hygroskopických izolací, doputovala z Rakouska, dřevo dodala pila Attika. Ta je dodavatelem trámoví a díky svým zkušenostem doporučila také vhodný pracovní tým pro nejnáročnější úkol, tedy dřevěnou konstrukci celého domu.

„Desítky tun čediče jsem zvolil jako jakousi reminiscenci z dětství, na modřínu na pláštích jsme se shodli jednohlasně a bangkirai představovalo experiment pro všechny zúčastněné..." Určitý problém byl s aplikací hliněných omítek: „Míchali jsme vlastní složení a pokusů bylo nesčetně."

Členitý tvar energeticky úsporného domu s kombinovanou konstrukcí nebyl prvotním záměrem, vyšel z nepravidelného tvaru pozemku a základního požadavku oddělit privátní a firemní zónu. Dvoupodlažní kancelářská část tvoří samostatný blok na východní straně s vlastním vstupem a sociálním příslušenstvím. Její suterén je využit jako zázemí se sklepy, saunou a bazénem.

Obytná část tvoří západní „křídlo", oddělené od kanceláří garáží a schodištěm k bazénu. Dispozice je přehledně rozdělena na společnou obytnou část a ložnicovou část, v prostorném podkroví se nachází galerie a tělocvična. Kanceláře jsou díky promyšlené dispozici odizolovány nejen funkčně, ale i hlukově, a jejich návštěvník se prakticky nemůže nijak střetnout se životem rodiny.

Zahradu navrhl architekt Kiesenbauer. Majitel a investor v jedné osobě hodnotí jeho návrh jako velice citlivý, a proto příjemný, jako je prý pan architekt sám: „Z velké části se podařilo prosadit naši představu o užitkovosti zahrady: pěstujeme byliny, ovoce, některé netradiční plodiny."

Zásady ekologického zemědělství nejsou podle něj nic složitého: nehnojit hnojivy, nestříkat pesticidy, herbicidy a tak podobně, hodně pracovat rukama, recyklovat, kompostovat co se dá, shánět hnůj...

Majitel, který byl zároveň iniciátorem celé základní myšlenky tohoto projektu, otevřeně hovoří i o věcech, na kterých by dnes, po určité době užívání domu, už netrval. „Nepovedla se studna. Vrt má puklinu a voda vykazuje velmi vysokou tvrdost, není použitelná ani do bazénu," prozrazuje.

"Vodu z okapů jsme chtěli svádět do jímky a spolu se studniční vodou ji používat na splachování a zalévání. Tvrdost vody ale neumožnila vodou ani splachovat, a tak i dešťovou vodu lze používat jen na zálivku. Studna ale zůstává z ekonomického hlediska velmi důležitá. Pokud chcete pěstovat kvalitní trávník na velké ploše, potřebujete obrovské množství vody," vysvětluje majitel energeticky úsporného domu.

Vlastník domu rovněž přiznává, že si s odstupem času není příliš jist smysluplností ozeleněných střech garáže a altánu. "Každá ekologická záležitost zatím ještě něco stojí," přiznává. "Vytápění domu bylo v původním projektu řešeno rovněž ekologicky, především spalováním pilinových, případně i jiných rostlinných pelet. Nyní jsem ale zavedl plyn. Přiměly mne k tomu problémy s dodáváním a neustálou změnou kvality pelet," prozrazuje na závěr majitel.

Karel Pobříslo, Jitka Pálková, www.mujdum.cz