Článek
Architekt Václav Šmolík po dohodě s klientem vytvořil na velkém pozemku komplex, jehož centrem je obytná část, po obou stranách doplněná méně nápadnými, přesto v nadstandardu potřebnými objekty vnitřního bazénu (navrhovaném původně jako venkovní) a garáží, které spojuje částečně krytá pozemní terasa.
Obytné prostory v přízemí, které jsou ve svažitém terénu vyzdviženy na úroveň patra, jsou lemovány plochami pochůzných teras. Ty jsou stylově obehnány horizontálně členěným lodním zábradlím, charakteristickým znakem moderny od její meziválečné éry.
Díky velkým oknům je v interiéru dostatek denního světla.
Vstup do posledního patra vily s privátními pokoji je prostřednictvím rohového schodiště v otevřené jídelně, které je zároveň centrem domu. Z něj je možné přímo vstoupit na terasu, do kuchyně i obývacího pokoje, rozděleného na dvě části a doplněného krbem.
Vnitřní prostory jsou dekorovány luxusními materiály.
Dům je členěn pásovými a rohovými okny, doplněnými „funkcionalistickými“ balkóny se stejným typem zábradlí.
Sázka na přírodní tóny se v tomto případě rozhodně vyplatila.
Plná střešní markýza dokumentuje autorovu snahu o ukončení domu za pomoci elegantního motivu meziválečné avantgardy.
Velkorysá dispozice obsahuje i vyhřívaný bazén a prostornou garáž.
Vila dokumentuje tendence architektury na přelomu tisíciletí. Ilustruje vyšší nároky na obytný komfort, vytvořený řadou více méně zdařilých citací modernistické i postmodernistické éry.
