Hned po státnicích se rozhodli stavět, ale nikdo je nebral vážně. Za pět měsíců bydleli

Proč jste se rozhodli postavit vlastní dům?

Monika: Bydleli jsme v Brně v malém bytě, který měl jeden pokoj. Věděli jsme, že je to na přechodnou dobu, protože jsme chtěli něco vlastního. Nechtělo se nám z Brna, byli jsme na něj zvyklí. Ondra tam má rodinu, takže jsme chtěli zůstat. Ale okolí Brna pro nás bylo z hlediska cen nesplnitelné.

Ondra: A tak už nám přišlo jedno, jestli bydlíme někde na jihu Moravy u Rakouska nebo někde jinde v republice. A Monča už měla pozemek nedaleko Hradce, tak jsme rozhodli přesunout.

Byli jste od začátku rozhodnutí pro dřevostavbu nebo jste zvažovali i zděný dům?

Ondra: Zvažovali jsme všechny možnosti, ale v tom roce, kdy jsme začínali, byl problém s cihlami. Tak jsme si řekli, že se podíváme na dřevostavby. Uvažovali jsme dokonce i o ocelovém domě, který je na hodně podobném principu, jen nosné sloupky a trámy jsou z oceli místo ze dřeva.

Monika: Zvažovali jsme i dům z kontejneru, ale na ten člověk nedostane hypotéku. Stran užitku různých domů nám nikdo nedokázal říct výhody a nevýhody, všichni tvrdili to svoje a my v tom neviděli rozdíl. Tak jsme se nakonec rozhodli pro dřevostavbu.

Ondra: Do dřevostavby jsme šli nakonec hlavně kvůli rychlosti výstavby. Dalším krokem bylo prohlížení katalogů. Měli jsme na dům pár požadavků, které nám připadaly úplně normální, ale zjistili jsme, že asi nejsou a že se nepotkávají s realitou. Takže jsme se nakonec rozhodli pro individuální projekt. Od prvního nákresu jsme bydleli asi za rok a půl, šlo to opravdu rychle.

Co patřilo mezi vaše hlavní požadavky při návrhu půdorysu?

Ondra: Prošli jsme celkově asi 2000 projektů a stejně jsme nakonec skončili u vlastních nákresů vhodných přímo na náš pozemek. V podstatě jsme si projekt vymysleli a firma nám ho pak překreslila.

Monika: Přála jsem si spíž, prádelnu, šatnu (tu jsme vyřešili příčkou v ložnici), dvě WC a garáž. Chtěli jsme, aby pokoje měly minimálně 15 m2 a aby byl pokoj pro hosty zvlášť. Dále jsme chtěli, aby dětský pokoj nebyl hned vedle ložnice, což snad všechny typové projekty nesplňovaly. S půdou jsme nic dělat nechtěli, to je vyloženě jen úložný prostor.

Ondra: V garáži máme kompletně nachystané sítě – elektřinu, anténu, internet i vodu s odpadem. Do budoucna je možné ji předělat i na obytnou místnost.

Jak to tady bylo s přípojkami?

Monika: Nebyly tady vůbec žádné přípojky, všechno jsme si museli zajistit. Překvapily nás ceny za některé úkony, ale časově nám to vyšlo celkem dobře, vyřízení a realizace trvaly asi 4 měsíce. Začínali jsme hodně dopředu, takže byly přípojky nachystané včas. Plyn nemáme, jen elektřinu, vodu a čistírnu odpadních vod, protože tady není kanalizace a vsakování nefunguje kvůli jílu. Čistírna odpadních vod zatím funguje dobře. Nesmrdí to a je to slyšet jen malinko, když je člověk cca 2 metry blízko. Musí se jednou za čas pročistit a doplnit bakterie, což je v naší správě, ale existují na to i firmy.

Ondra: Na výkopy jsme si najali místního bagristu a vodu nám sem natáhl Mončin bratr. Antoníčka jsme si udělali sami, kabely pak už tahali elektrikáři z naší realizační firmy. Ještě máme na pozemku i sedmikubíkovou retenční nádrž na dešťovou vodu.

Monika: Měli jsme to rozdělené, já jsem zařizovala všechny přípojky a vjezd a Ondra mezitím dělal průzkum firem na trhu.

Kdo vám zařizoval stavební povolení?

Monika: Všechno zajišťovala firma. S projektem jsme sice obíhali sousedy pro podpis, ale bylo to spíše vstřícné gesto, protože jsme to k povolení nepotřebovali. Ale říkali jsme si, že bude dobré je o svolení požádat.

Ondra: Bylo to absolutně nejlépe investovaných 10 000 Kč. My jsme vůbec netušili, jak na to, a oni nám vše zařídili a vyběhali. Do tří měsíců jsme měli povolení v ruce.

Jak dlouho trvala stavba na klíč včetně základové desky?

Ondra: Firma nám stavěla dům kompletně na klíč, 21. července kopli do země a 15. prosince jsme si dům přebírali. A mezitím se stihlo úplně všechno, maximálně nám chybí ještě lustry. Byl to intenzivní rok. Pár měsíců předtím jsme měli svatbu a Monča zrovna dodělala státnice.

Dělala firma i kompletní interiéry?

Monika: Podlahy, elektřinu, světla a koupelny nám zajišťovali, ale kuchyň a šatnu nám dělala jiná regionální firma.

Ondra: Ještě nám dělali garážová vrata, LED osvětlení, klimatizaci, sítě do oken a sanitu. Nakonec jsme si vybrali jimi doporučenou firmu na koupelny, ale byly s nimi komplikace a už bychom si je znovu nevybrali. U WC máme posunuté splachování jinak, než mělo být. Pak nám přišel úplně jiný dekor dlaždic, nakonec poslali správné dlaždice, ale ty měly jinou tloušťku, přišla nám i proražená vana, ale to nám naštěstí nakonec vyreklamovali.

Monika: Taky mě překvapilo, jak těžké je zařídit interiér. Nemáme na to ani jeden myšlení a nenapadá nás to, takže ladit barvy, funkčnost a to, aby to vydrželo, je dost těžké. Nechtěli jsme interiérového designéra, tak si to tady „lepíme“ a vymýšlíme a je to těžší, než se zdá.

Ondra: Chceme hlavně, aby byl interiér pro nás a podle nás a ne že se my musíme pasovat do něj. Sterilní a neosobní prostor, ve kterém si není kam pohodlně sednout, to není nic moc pro nás. Postupně to tady všechno nějak vzniká.

Máte krásnou kuchyni, kdo vám ji navrhoval?

Ondra: Kuchyni nám dělala místní firma podle návrhu jedné mladé kreativní slečny z kuchyňského studia, na kterou jsme naštěstí natrefili po několika neúspěšných pokusech. Náš požadavek byl hlavně takový, abychom vůbec neměli horní skříňky. Oba jsme totiž menšího vzrůstu. V návrhu jsme pak dělali jen drobné úpravy, například změnu dekorů, rozmístění šuplíků a podobně. Nejvíce si cením vyvýšené myčky – to je geniální nápad, člověk se u toho nemusí vůbec ohýbat. Stejně tak máme vyvýšenou troubu. S tímto měla některá studia docela problém se popasovat, upozorňovali nás, že to bude stát o dost více peněz, ale nakonec to klaplo.

Bylo něco v rámci stavby, co jste museli reklamovat nebo předělávat?

Ondra: Nějaké drobné reklamace jsme měli později od předání. Objevila se nějaká výrobní vada na bojleru. Odešel zrovna v době, kdy bylo přes den –10 °C a v noci –20 °C. Ale co nám naprosto vyrazilo dech, bylo, že jsme firmu v neděli večer kontaktovali s tím, že je bojler rozbitý, a v pondělí v 9 ráno tady byli a vše opravili.

Monika: Potom nám ještě dodělávali silikon na parapetech, protože tam trošku zatékalo.

Ondra: A na záchodě u odvětrání radonu na jedné stěně to kondenzovalo, v jednom místě špatně doléhala prolepovací fólie na parotěsnou zábranu, takže to kapalo na sádrokarton. Ale ke všemu, co se muselo řešit, i když to byly drobnosti, se postavili opravdu zodpovědně.

Jak máte řešené vytápění, chlazení a ohřevy vody?

Monika: Máme tři systémy vytápění – krb, podlahové topení s odporovými topnými kabely a čerpadlo vzduch-vzduch.

Ondra: Topnou sezonu jsme měli hodně krátkou, tuto zimu jsme začali topit těsně před Vánoci a vypínali jsme to na konci ledna. Přes den stačí, aby zasvítilo sluníčko, a hned tady je teplo. Když bylo třeba, přitopili jsme si v krbu pár polínky. Je to krbová vložka, která sice není nikde rozvedená, ale tím, že je krb skoro ve středu domu, je schopný vyhřát celý dům. Když náhodou v noci opravdu přituhlo a bylo hodně pod nulou, pustili jsme si ráno na půl hodiny čerpadlo a bylo teplo. Čerpadlem v létě i chladíme.

Ondra: Do budoucna bychom chtěli ještě fotovoltaiku. Zatím ji nemáme, ale je to jednoduše proveditelné. Jednak proto, že největší část střechy je orientovaná tak, jak potřebujeme (na jih), a tím, jak je udělaná půda, stačí svést kabely jedním otvorem do technické místnosti, kde můžeme mít baterii, prostor tam na to je.

Máte spočítané náklady na vytápění?

Ondra: To se teď hodně mění, protože jsme se stěhovali v době, kdy se začínalo poměrně divoce zdražovat. A stěhovali jsme se v topné sezoně. Spotřebu za první rok, ve kterém se i stavělo a kdy jsme museli topit i kvůli vysoušení podlah, jsme měli 10 MWh. Jsme téměř nonstop na home officu, myslím si, že se budeme běžně pohybovat okolo 5–7 MWh. Jsme tady hodně, neustále jedou počítače, monitory, kávovar, trouba, prostě všechno.

Jak je to v létě s přehříváním domu?

Monika: Když máme zavřená okna a zatažené rolety, je to v pohodě.

Ondra: A je to hodně subjektivní, jsme oba docela „chladomilové“, takže při 25 °C pouštíme klimatizaci.

Máte nějaké stínění?

Monika: Nabízeli nám vestavěné rolety, ale nelíbily se nám, tak jsme řekli ne. Ale zjišťujeme, že to byla asi chyba. Teď jsme nainstalovali dodatečně alespoň vnitřní rolety.

Ondra: Trošku jsme počítali s tím, že cenu, kterou firma řekla, nedodrží. A potřebovali jsme se vlézt do našeho rozpočtu. Takže jsme některé věci škrtali nebo jsme si říkali, že to nemůže být taková věda, abychom to nedodělali potom. Počítali jsme s tím, že to bude v té škále, ve které se stavba prodraží, ale ono to tak nebylo. Jediné, co bylo vlastně přes rozpočet, byly hlubší základy, se kterými se původně nepočítalo. Takže ze strachu a opatrnosti, abychom se finančně neztratili, jsme si rolety dát nenechali.

Jak vnímáte hlučnost v domě?

Monika: Když tady máme hosty, vůbec o nich nevíme. Nemůžu si stěžovat.

Ondra: Když to porovnám se zděným domem kamaráda, který má i vnitřní příčky dělané z cihel, které mají uvnitř izolaci, tak opravdu je tam ticho větší. Ale v porovnání s běžným domem je to stejné. Měli jsme z toho trochu strach, protože nás strašili, ale nakonec to vůbec nepoznáme.

Budete do budoucna něco dodělávat?

Monika: Oplocení pozemku, přístěnek, terasu a přemýšlíme o bazénu.

Ondra: Postupně budeme dodělávat spoustu věcí, chtěli jsme se držet v nějakých rozumných mezích, abychom se finančně neuvařili. Takže z hypotéky je dům a zbytek už platíme z vlastních zdrojů.

S čím jste tady nejvíce spokojeni?

Monika: Pro mě je nejlepší určitě ta lokalita a klid. Oproti městu je tu opravdu ticho, mám vlastní zahradu, kde si můžu kdykoli dělat, co chci.

Ondra: Člověk nemusí v pátek přemýšlet, kam uteče z města. Až budeme mít bazén, budeme tady vlastně pořád jako na dovolené. Snažíme se to tady udělat tak pěkné, abychom z domu nemuseli utíkat, ale naopak abychom se domů těšili.

Doporučili byste dřevostavbu?

Ondra: Kdybych si měl znovu vybírat mezi dřevem a cihlou, znovu zvolím dřevo.

Co byste poradili lidem, kteří se chystají stavět?

Ondra: Dát čas přípravě a hodně si promyslet, jak bude fungovat půdorys domu. Změřit si to ve stávajícím bydlení, uvědomit si, jestli je to dost prostoru nebo málo. A dát hodně na výběr firmy.

Monika: Investovat do stavebního dozoru. I když jsme měli obrovské štěstí na firmu, je to taková pojistka. Je to někdo mimo firmu, je tady pro vás. Nehrát si na hrdinu typu „táta je zedník, on na to koukne“. Důležité je taky nehroutit se ze změn. Nefunguje to tak, že si to člověk nalinkuje a přes to nejede vlak, je potřeba být flexibilní a nechat si poradit. V průběhu se spousta věcí může změnit, a to i na poslední chvíli. A rozhodně bych ještě doporučila, ať si nechají zařídit stavební povolení. To, že si úřady obíhala sama firma, byla nejlepší investice ze všeho.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz