Článek
Na výběr vhodného bytu si dali dostatek času a věnovali mu spoustu energie. Nakonec se jim podařilo najít prostorný 2 + kk v pražské novostavbě v lokalitě, která jim nabízí vše, co k životu potřebují.
Jaký byl hlavní požadavek na společné bydlení?
Ondřej: Výběr lokality se odvíjel od dvou požadavků. Já jsem chtěl být blízko Sparty a partnerka chtěla bydlet v Praze 5. Oba dva sportujeme a rádi trávíme čas na čerstvém vzduchu, takže blízkost tenisových kurtů a Ladronky je pro nás velmi příjemná.
Nakonec se nám podařilo najít místo, které je, co se týče občanské vybavenosti, naprosto ideální. Jsme kousek od centra, máme blízko na nákupy u Anděla, do motolské nemocnice …
Silvie: Hledali jsme také cihlovou novostavbu. Po konzultaci s developery vím, že hodně nových bytů se staví skeletových, které velmi špatně zvukově izolují. To jsme po zážitcích z panelového domu nechtěli.
Museli jste původní byt hodně upravovat?
Ondřej: Předělávali jsme tři místnosti a největší úpravy probíhaly ve vstupní chodbě, ze které vedly dveře do kuchyně. Ty jsme nechali zazdít, prohloubili jsme chodbu a tím získali větší úložný prostor. Ale jiné stavební úpravy jsme nedělali, pouze jsme se zaměřili na zařízení interiéru.
Měli jste konkrétní představu o zařízení bytu, nebo jste spoléhali na designérku?
Silvie: Měli jsme svoji představu, kterou nám Martina pomáhala zrealizovat. Jasně jsme věděli, jaké barevné ladění bytu chceme zvolit, a Martina nám pomohla s rozmístěním nábytku. Měla praktické návrhy, které by nás nenapadly.
Ondřej: Oproti původnímu bytu jsme potřebovali také větší úložný prostor. Chtěli jsme alespoň třikrát více úložného místa, a proto jsme také hledali větší 2+kk. Zatím jsme sice jen dva, ale nechtěli jsme si v bytě překážet.
Už od počátku, kdy jsme začali byt hledat, jsme si byli jisti, že chceme byt, který bude působit jednoduše, ale bude mít sílu. Volili jsme tedy světlé barvy, kombinaci bílé a světle šedé a v obývacím pokoji potom imitaci benátského štuku na čelní stěně.
Kde jste čerpali inspiraci?
Silvie: Hledali jsme hodně na internetu, co se týká třeba tapet, ale procházeli jsme i showroomy.
Ondřej: Hodně jsme komunikovali s designérkou. Měli jsme třeba nějaký nápad, ale neuměli jsme ho dobře vyjádřit a ona mu dokázala dát konkrétní podobu. Byl to přínosný dialog, při kterém obě strany přicházely s nápady, a hledalo se nejvhodnější finální řešení.
Jak jste se vy dva dohodli mezi sebou?
Ondřej: Kdybychom vám řekli, že jsme o tom nevedli žádné diskuze, tak nám neuvěříte. My jsme už před koupí bytu víceméně žili bydlením. Než jsme našli tohle místo, stálo nás to spoustu energie a samozřejmě i času. Chtěli jsme se pevně rozhodnout a být si jisti, že byt je přesně to, co hledáme.
Protože já hodně pracuju, z 90 % je zařízení Silviiným nápadem a na těch zbývajících 10 % jsme se shodli. Já jsem měl někdy trošku jinou představu, která byla většinou akceptována.