Článek
Ke stavbám, které jsou svázány s historií Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, patří i rodinný dům architekta Bohumíra Kupky. Jeho otcem byl hrnčíř a pozdější správce nemocenské pokladny Josef Kupka.
Vzdělání architekt získal na zmíněné odborné škole a později odešel do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu. Tam pak studoval u slavného profesora Pavla Janáka, architekta a designéra.
Bohumír Kupka začal brzy uvažovat o výstavbě vlastního rodinného domu jako ukázky moderního příbytku středních vrstev. Zvolil si za staveniště dům, který patřil jeho matce Aurelii.
Interiér byl zařízen střídmě a funkčně.
V kolaudačním protokolu z 10. října 1933 se píše, že novostavba vznikla na zbořeništi objektu čp. 221. Pravda je ale taková, že architekt ze staré chalupy využil obytnou část bývalého přízemí. To dokládají v jižní straně domu tradiční okna, dveře a obytné místnosti původního stavení.
Základ konstrukce tvoří cihelné pilíře, doplněné železnými překlady nad otvory a železobetonovými stropy. Výplňové zdivo je třicet centimetrů silné.
Architektonicky pozoruhodné je vysunuté schodiště ze zvýšeného přízemí do patra v podobě železobetonové konzoly, na které nepřímo navazuje kovové schodiště na střešní terasu. Ta byla později zakryta pultovou střechou.
Stavba na archivním snímku
Kupkova inspirace nautistickými prvky, známými z lodní dopravy Le Corbusiera a jeho českých následovníků, je znát na výtvarně působivém tvaru stavby i na uplatnění schodišť, trubkového zábradlí a v dispozičním uspořádání.
Ve zvýšeném přízemí společenskému prostoru dominují pokoje do zahrady, které jsou s ní spojené venkovní terasou se schodištěm. Patro je rozděleno po vzoru dobového funkcionalistického ideálu na vagonovou chodbu s vestavěnými skříněmi a kajutové ložnice, nabízející patřičné soukromí jednotlivým členům domácnosti.
Nákres dokládá zamýšlenou podobu stavby.
Dům byl vlastně protikladem k tehdy ještě v chudších rodinách běžnému společnému bydlení i spaní.
Sám Kupka o tom v roce 1934 napsal: „Ložnice o 16 m², jak se s oblibou u nás pronajímají a zařizují, jsou zbytečně velké. Má-li mít každý člen rodiny svůj vlastní pokojík pro spaní, musí být menších rozměrů. Člověk na noc chce být nerušen, sám, neboť spánkem posiluje se pro denní práci.“
Podle Kupkových projektů se stavělo přímo ve Valašském Meziříčí i mimo něj. Rodinný dům ve Valašském Meziříčí-Krásně je kulturní památkou, památkou na Kupkovu tvorbu i život.
