Fasáda domu připomíná tangram, ukrývá v sobě tajnou cestu od sklepa až na střechu

Když se setkala pětičlenná rodina z australského Brunswicku se svými architekty, byl to jeden z těch okamžiků, na něž ani jedni nezapomenou. Okamžitě si padli do oka, a tak nový dům, nazvaný Union House, byl doslova společným dílem všech. Pro architekty to pak byl přesně ten typ klientů, o nichž sní každý.

Přáním rodiny bylo rozšířit stávající dům, který stojí na úzkém dlouhém pozemku. Architekti proto navrhli prakticky celý nový dům, který vložili do zbytků původní stavby. Ovšem namísto snahy o chameleonské napodobování stylu originální budovy se rozhodli zcela otevřeně přiznat, která část je nová.

Původní dům je z červených cihel a právě jimi hledí do ulice, nad níž se zvedá jeho zdobný štít. Zpoza něj se ovšem ještě výše tyčí pravidelně čtvercová prosklená plocha - fasáda nové části.

Host tak z ulice vstupuje do chodby, jež má podobu rampy míjející nejprve pracovnu a poté čítárnu/hostinský pokoj. Dojde k centrálnímu ocelovému schodišti v černé barvě, které propojuje čtyři úrovně domu, tj. sklep, přízemí, patro a střechu. Jeho zajímavým detailem je perforace části každého schodu, díky čemuž schodiště propouští světlo.

Skelet stavby tvoří konstrukce z CLT panelů. Jak přiznávají architekti, sice měli původně v plánu tento materiál v domě zakrýt, jakožto konstrukční, nakonec jej ale prakticky všude nechali alespoň částečně přiznaný.

Vlastní uspořádání jednotlivých částí domu je navrženo tak, aby se funkční zóny vzájemně dotýkaly a v případě potřeby tvořily jeden celek. Právě společný život rodičů a jejich tří dospívajících synů byl hlavním aspektem návrhu řešení domu. Celá rodina si přála takový dům, ve kterém bude moci žít už napořád, bez nutnosti ho někdy přestavovat.

Základem jsou tedy čtyři soukromé pokoje (ložnice rodičů, plus tři pokoje chlapců), srdcem domova a hlavní denním prostorem je pak otevřený obývací pokoj s jídelní a kuchyňskou zónou.

Roztomilou zajímavostí tohoto místa je nenápadná úniková cesta ven pro dvojici siamských koček, které jsou součástí rodiny. Zajímavostí jsou pak do podlahy začleněné prosklené panely, které propouštějí světlo do rodinné místnosti v podzemí. Jeden lze přitom otevřít a odvážný člověk může sjet dolů po strmé skluzavce.

Architekti pojali návrh domu jako zábavné prostředí, v němž se člověk zvyklý fyzickému pohybu nebude nudit. Přestože je úzký a jeho vrstvy jsou naskládané na sebe, nikdy se v něm host necítí stísněný, protože prostory jsou navrženy tak, aby splývaly s ostatními v různých a někdy překvapivých konfiguracích.

Pomocí rozličných výšek, posuvných stěn, dutin a otvorů je objem místností rozmazaný, plynulý a pružný.

Autoři návrhu překopali i standardní uspořádání místností a chodeb. K dispozici jsou rozdělené úrovně a rampy, skryté svahy, skryté schody a stěny knihovny, které se rozdělují vedví.

Všechny čtyři úrovně propojuje již zmíněné schodiště. V hlavách členů rodiny se ovšem urodila myšlenka, že by mohla napříč domem, ze sklepa až na střechu, vést ještě jiná, alternativní cesta, která by byla mnohem zábavnější a kterou by si užívali především chlapci.

Využít tak mohou rampu, prosklené padací dveře, řadu lezeckých úchytů a sítí. Po celou dobu nemusí tak vložit nohu na něco tak přízemního, jako jsou schody.

Australští architekti v každém svém díle kladou obrovský důraz na udržitelnost stavby, kterou vytvářejí. Nejinak tomu bylo v případě domu pro rodinu se třemi chlapci.

Architekti zvolili snadno recyklovatelné CLT panely jako hlavní stavební materiál a spoustu řešení, která snižují přehřívání domu v horkých dnech. Mezi jiným zelenou střechu. Součástí projektu bylo i ukrytí velké nádrže na dešťovou vodu pod zadní částí zahrady.