Článek
Vila, kterou Hančl navrhl, má exkluzivní polohu. Vznikla mezi lety 2005 a 2008 na široké parcele na rohu mezi ulicemi Na Ostrohu a Jarní. Funkčně je velmi přehledná, logická, v tom se jasně podobá nejlepším sousedským stavbám z okolí. Nabízí to nejlepší z různých směrů a jsou z ní ty nejlepší výhledy na Prahu.
Architekt dobře využil terén
Hančl efektivně vyřešil rozdílnou výšku styku stavby a terénu a dvě dolní podlaží navzájem posunul o půl patra. Díky tomu mohl v přízemí pracovat s velkorysejší výškou velkého obytného prostoru.
Do suterénu, který do zahrady lehce vystupuje nad terénem, je odsunuto technické vybavení a garáže. Tam, kde je nad zahradou hodně místa, je posazen bazén a jeho zázemí.
Pojďte se s námi projít pražskou Babou a poznejte její funkcionalistické vily
Přízemí je především společenské, s obývací místností o délce téměř patnáct metrů, samozřejmě s maximálním prosklením, protože právě odtud je Praha jako na dlani. Nad tím jsou ložnice a šatny a vše, co k tomu v rodinném domě patří. Na samém vršku je zázemí pro střešní terasu.
Na vrcholu stavby se nachází prostorná terasa.
Dům je složen jakoby do trojúhelníku a jeho jednotlivá ramena se srážejí, prostupují, vytvářejí ve vnitřních prostorech netradiční tvary, které jsou ale dokonale logické a pohodlné a také dostatečně velkorysé.
Na straně u hlavního vstupu se k sobě jednotlivé hmoty vrstveně přisunují, až v koutě se širokým úhlem konečně setkávají tak, aby vytvořily klidné závětří, chráněnou niku vstupu.
Stavba působí jako shluk několika objektů.
Díky terasám je každé patro řešeno trochu jinak. Dům nabízí rozmanité, zajímavé pohledy a nečekanou tvarovou bohatost. Jediná stěna, která se tu dá nazvat skutečně boční, je odlišná – v ní dominuje zaoblená, jakoby dovnitř se choulící věž schodiště, nižší části pod ní hledají svou ochranu. Na nejvyšším místě je do široka rozložená zalamovaná a zaoblená střecha a markýza stínící část terasy.
Okna jsou ve směru výhledů řazena v pásech jen s minimálním dělením a s předsazenými vodorovnými slunolamy. Občas přesahují za roh, někde dokonce v pásu lícujícím se stěnou, někde se přetáhnou přes kout. A tam, kde nejde o daleké vyhlídky, jsou okna odpovídajícím způsobem menší, nasazovaná s citlivou funkcionalistickou poetikou.
Zdroj: Slavné pražské vily, Radomíra Sedláková
