Článek
Ve Slaměnce žije tesař a podnikatel Lukáš Čejna se svou ženou a synkem teprve od minulého léta. Dům ještě není omítnutý a zbývá dobudovat podkroví, část koupelny a ložnici. I tak ale návštěvník Slaměnky vnímá útulnou pohodu, kterou tento domek vyzařuje zvenku i uvnitř.
Dřevěné materiály, šátky na oknech, bongo, polštáře na zemi a rádio s CD přehrávačem. V tomto domě televize nemá místo.
Majitelé Slaměnky se při stavbě a zařizování interiéru řídili zejména svými pocity a intuicí. Do kamenných základů nechali vložit úlomky dvanácti polodrahokamů. Přesně takových, jaké podle biblického příběhu o stavbě prvního jeruzalémského chrámu nechal zabudovat král Šalamoun, který věřil magickému významu těchto kamenů.
Sláma, hlína, kámen, dřevo
Slaměnku začal Lukáš Čejna stavět svépomocí se svými spolupracovníky, rodinou a známými na podzim roku 2010, kdy položili tři základové pásy ze žulového kamene. Od té doby probíhají práce tak, jak je či není dostatek času.
Do dřevěného skeletu byly umístěny balíky slámy.
Ekodům má vnější rozměry 16x8 m, stěny jsou široké půl metru. Stavbu tvoří dřevěný skelet s balíky slámy, na které se nanášela hliněná omítka. Na skeletu přitom nenajdeme jediný hřebík nebo jiný kovový prvek. Dřevěná konstrukce je ze smrku, rámy špaletových oken z modřínu. Dřevo není nalakované, na jeho úpravu posloužily maximálně olejové impregnační nátěry. Vedle slámy stavbu izolují konopí a ovčí vlna. Střechu pokrývají rákosové došky, na hřeben přišly odolnější došky ze slámy.
Až na rákos, dovezený z Maďarska, pocházejí všechny materiály z Česka. Rákosu je sice kolem jihočeských rybníků víc než dost, ale nikdo ho v tuzemsku pro ekologické domy hromadně nesklízí ani nezpracovává. Přitom dobré zkušenosti s odolností rákosových doškových střech mají v Pobaltí i v sousedním Rakousku. Volbou přírodních materiálů dostupných v Česku chtějí Čejnovi ukázat, že alternativou pro stavbu domu mohou být materiály, které se nemusejí dovážet zdaleka a jejichž výroba může škodit životnímu prostředí.
Došková střecha z rákosu a dva vikýře připomínají stavby z klasických pohádek.
Celá stavba stála rodinu 2,5 miliónu korun, a to i s jedním stavebním unikátem - omítnutou pecí za čtvrt miliónu, kterých je v tuzemsku opravdu jen pár.
Unikátní pec v obýváku
Vchodové dveře do domu jsou orientované na sever, nejfrekventovanější místnosti pak směřují na jih a jihozápad, takže se po celý den nabízejí slunečnímu svitu.
Srdcem hlavní obývací místnosti je na zakázku postavená velká omítnutá pec vážící zhruba 6500 kg.
V chladnějších měsících se o teplo postará velká omítnutá pec z cihel, která je hřejivým srdcem hlavních obývaných místností - kuchyně a obývacího pokoje. Její sálavé teplo vyzařující do prostoru prohřeje vzduch intenzivněji než radiátory. Nadstavbou pece je také prostor, na němž se dá ležet nebo si nahřát bolavá záda.
Jídelní koutek s darovaným lampionem z Asie vybízí k posezení a příjemnému povídání.
Pec je postavená speciálně pro Slaměnku podle technologie ruských kamen Igora Kuzněcova. Výstavby se na zakázku ujalo Kamnářství Pešek z Českého Krumlova.
Celá konstrukce pece je vystavěna z červených plných cihel s hliněnou omítkou. Kamna tvoří čtyři tzv. kalpaky. Představit si je lze jako jakýsi zvon, do něhož přitékají spaliny ve spodní části a odcházejí na druhé straně, ale též ve spodní části. Spaliny procházejí z prvního do druhého hlavního kalpaku, v patře do třetího, nebo do ležení a stejně do patra. Kalpaků můžeme na sebe vršit více, tím vytápíme i několik podlaží nad sebou.
Pracovní kout a vpravo smrkové dveře vedoucí do chodby.
Ve druhém kalpaku je startovací klapka vedoucí přímo do komínového průduchu. Napojení do komína nalezneme v patře. Komín je umístěn ve hřebeni střechy a opatřen cihelnou klenutou stříškou. Má lapač jisker, ale cesta kouře do něj je natolik dlouhá, že jiskry už takřka neobsahuje. Celá kamna váží zhruba 6500 kg, jsou vysoká asi 450 cm.
Popel se vybírá jako u běžných kamen. Když venku v zimě nevládnou tuhé mrazy, stačí do pece přiložit jednou za 24 hodin, v případě velmi nízkých teplot až třikrát za den. Trvá ovšem delší dobu, než se pec celá rozehřeje.
Na peci se dá i ležet, zatím nejčastěji slouží jako přebalovací pult pro synka Čejnových.
Kvůli čištění jednotlivých prostor kamen, které se bude muset provést nejdříve za pět let, jsou v podlaze podél okrajů pece zabudovány prostory pro výklopy. Přes ně se pak kamnář se svým nářadím dostane dovnitř, aby kamna vyčistil.
Marocký štuk a teplé barvy
Protože má dům obdélníkový tvar, vytápějí ho ještě druhá, zatím provizorní kamna. Majitelé domu počítají s topením ze směru ložnice, přičemž z druhé strany kamna proniknou ještě do vedlejší koupelny.
Koupelna má atypický zešikmený tvar, stejný půdorys najdeme u kuchyně, která je za stěnou z druhé strany.
Zeď kolem vany i její ohraničení jsou opatřeny tzv. marockým štukem, vápennou omítkou upravenou tak, aby ji nepromáčela voda a nezanechávala stopu. Oblé tvary ve stěnách koupelny ji dokonale zútulňují, stejně jako výmalba v odstínech oranžové.
Vana s marockým štukem a atypicky vyklenutý sprchový kout i druhá stěna. Místnost díky barvám a oblým liniím působí pohodově.
Ostatně teplými tóny této barvy, žluté a červené, jsou vymalovány všechny stěny obývaných místností.
Na dostavbu v přízemí čeká kromě ložnice ještě chodba, ale již nyní mají majitelé Slaměnky v plánu z ní nahoru do podkroví vést točité schodiště. Jeho barevně odlišné jednotlivé schody budou ze špalků různých dřevin, aby v budoucnu i děti viděly, jak dřevo vypadá, a měly k němu blízko.
