Článek
Dřevo je surovina, která přežila tisíciletí a nelze ji ničím plnohodnotně nahradit. I když jiné materiály jsou, zvláště v moderním interiéru obvyklé, dýha má přesto trochu navrch a průhlednou plastovou židličkou, kovem či sklem ji nikdy nenahradíme. Hodnota dýhy roste v čase, je to elegantní a krásná dáma. Používá se na výrobu kuchyňských a obývacích sestav, vřele ji doporučujeme i na dveřní křídla. Ty zaujímají v interiéru poměrně velkou plochu a podobně jako podlaha mají velký vliv na atmosféru interiéru.
Dýha pod testem
Při koupi nábytku pro nás není důležitý jen vzhled, ale i praktičnost z pohledu odolnosti a údržby. Je dobře, že zákazníci mají na nábytek stále vyšší požadavky, nespokojí se jen s laminem a žádají dýhu. I když jde o přírodní materiál, nemusíme se bát, že je choulostivý, protože dýha je na povrchu čtyřnásobně lakována a její povrch nelze snadno poničit.
Minislovníček |
---|
Dýha: Tenká vrstva dřeva tloušťky 0,2-6 mm, získaná loupáním, řezáním nebo krájením. Pro povrchy nábytku jsou převážně používány tloušťky 0,61,2 mm. Vzniklé jednotlivé listy dýhy se skládají do sesazenek tak, aby se dosáhlo požadovaného estetického vzhledu. |
Sesazenka: soubor rovně složených listů krájené nebo loupané dýhy, které jsou k sobě podélně lepeny. Tím je dosaženo zajímavé kresby dřeva. Sesazenka se lepí a lisuje na konstrukční desku (laťovka, dřevotřísková deska, apod.) |
To dokázaly i zkoušky v centru laboratorních činností Státního zdravotního ústavu, kde dýhu podrobili ataku agresivních látek, prostředků na mytí nádobí, tekutin a dokonce i ohně.
Odolala běžným nehodám
V domácnosti s malými dětmi je celkem běžné, že se na stěně, ale i nábytku objeví divoká kresba. Pastelka ještě tak nevadí, ale co třeba zvýrazňovací fix? To už se zdá jako problém. Při testování dýhy se proto nábytek pomaloval a zkusil vyčistit technickým lihem. Vše dobře dopadlo, malůvka zmizela a čisticí přípravek dýze nijak neublížil.
Stejně tak se dýha na zkoušku polila i silně barvicí limonádou a kávou. Neobarvila povrch, naopak se lehce vyčistil suchým hadříkem s trochou běžného čisticího prostředku na nádobí. Dýha dokonce vydržela i nános agresivního sava se silně bělicím a dezinfekčním účinkem, kterému vydržela odolávat při testech přes 5 hodin.
Součástí testování byla i zkouška ohněm. Dýhu po rozlití technickým lihem výzkumníci zapálili. Ani po několika vteřinách doprovázeným plameny nezačala hořet a důkaz, že ochranný UV lakovaný filtr vydrží hodně, byl na světě.
Po uhašení ohně bylo znát jen odstranění vrstvičky laku, kterou lze v praxi po jednoduchém přebroušení a nalakování nábytku zase vrátit. Jestliže se tedy dýha potká s krátkodobým plamenem, určitě to neznamená, že jsou nábytek či dveře na odpis.
Dýhu miloval i faraón
Ve Starém Egyptě uměli řemeslníci bronzovými noži vyrobit listy dýhy o tloušťce asi 2 mm a úspěšně je používali na zdobení nábytku (vnitřní část Tutanchamonova trůnu je zdobena intarziemi dýhy z ebenového dřeva a slonoviny). Přírodní materiál si našel svoji cestu ke středomořským národům (Řím, Řecko) až do Francie.
Na nejvyšší úroveň se dýhování dostalo za éry ludvíkovské Francie, ale největší rozmach a využívání dýhy proběhlo až v renesanci a baroku. V 19. století byl vynalezen horizontální stroj, který umožnil technologii dýhování.
Připraveno ve spolupráci s firmou Sapeli.