Článek
Vila stojí v sousedství rezidenční čtvrti Vallvidrera pyšnící se výhledem na Barcelonu a obklopené přírodním parkem Collserola. Parcela je ve velmi příkrém svahu.
Zadavatel si přál mít při hodně napnutém rozpočtu dům s největším možným prostorem, optimálně orientovaný, hodně otevřený, ale přitom dostatečně chránící soukromí obyvatel před zraky zvědavců.
Architekti Tobias Laarmann a Yolanda Yuste ze studia YLAB Arquitectos Barcelona vytvořili tedy návrh třípatrové budovy kompaktních tvarů. Aby ale nevznikl nezajímavý betonový monolit, oživují ji fasetované fasády, které českému divákovi mohou velmi vzdáleně připomínat kubistické domy v Praze pod Vyšehradem.
Autoři vysvětlují, že poněkud geometrický charakter budovy vzešel z proporcí pozemku, jemuž se snažili stavbou přizpůsobit. Celkem logicky pak místo místně tradiční sedlové střechy volili spíše šikmou a rozšířením budovy ve střední úrovni výšky získali více prostoru pro druhé podlaží.
Hladký povrch čistě bílé fasády nenarušují ani okna. Jejich skleněné tabule jsou posunuty až na úroveň zdi, aby s ní vytvářely pokud možno jednu plochu. Stejně nenápadným dojmem působí i bílé hliníkové okenice.
Hlavní vchod do domu je ve druhém podlaží, kde se také nachází pokoj, koupelna a kuchyň s jídelnou. Kuchyň svou výškou zabírá dvě patra a její dvě velká okna nabízejí výhled na údolí.
V horním patře je hlavní ložnice s přilehlou koupelnou. Okna obou místností jsou orientována do soukromí, směrem k borovému lesu.
V napůl zanořeném spodním patře je skryto technické zázemí objektu a úložné prostory. Zároveň je zde ale také obývací pokoj a ateliér, obojí s vlastním vstupem na zahradu.
Podlahy v domě a stěny v koupelnách jsou vyloženy přírodním kamenem a dveře natřeny bílou barvou v odstínu slonoviny. Dřevěné části zařízení kuchyně a jídelny jsou z tmavého jilmu a díky přesahu kuchyně do horního patra přejala jilm i ložnice prostřednictvím svých skříní.