Článek
Co vás poutá k této části Prahy?
Bydlet na Vinohradech byl můj sen už od mládí. Když se mi v roce 1998 dostal na stůl propagační materiál o připravovaném rezidenčním bydlení právě tady, bylo rozhodnuto. Jako jedna z prvních uchazečů o koupi bytu jsem si s ohledem na veškeré své představy o bydlení a životní styl vybrala dva byty, které jsou dnes spojeny v jeden. Byt je 121 m² velký, rohový a hodně členitý. Dokola ho obepíná víc než 180 m² zahrádky, kterou jsem i s bytem a garážovým stáním koupila do osobního vlastnictví.
Co jste od nového bytu očekávala?
Asi to, co očekává každý. Abych se v něm cítila dobře, a především aby každá věc měla své místo. Dříve byl tento interiér zařízen ve španělském stylu. Náklonnost ke španělskému venkovu a Středomoří jsem pak vyřešila koupí domu ve Španělsku a městský interiér pražského bytu převlékla do moderní podoby. Dnes preferuji styl minimalistický. Je to o pocitech. Takto to v posledních několika letech cítím. Mám velmi ráda pořádek, někdy až sterilní, co možná nejméně nábytku, vše účelné a z doplňků pouze věci, které mi dělají radost a vzbuzují dobré pocity.
Vím, že jste oslovila architekta Petra Slavíčka.
Dostala jsem na něj doporučení v souvislosti s jiným projektem, ale znám ho déle. Od první chvíle se mi s ním vždy velmi dobře jednalo. Je sympatický, bezprostřední, srší z něj pozitivní energie a především nápady. Umí najít řešení, je to profesionál a také zdatný obchodník.
A jak probíhala rekonstrukce?
Neměla jsem výrazné problémy. Věděla jsem naprosto přesně, co chci, a v tom duchu probíhala jednání s architektem i se stavební firmou. Všeobecně asi bývá největším problémem plnění termínů dodavatelských firem. To ale znám z praxe, proto jsem se tomu snažila předejít harmonogramem prací celé rekonstrukce včetně zařizování. S ohledem na tuto skutečnost byl skluz pouhých deset dní.
Podle čeho jste si vybírala jednotlivé kusy vybavení?
Věděla jsem přesně, co chci. Architekt Slavíček mi předložil katalogy, vzorky, fotografie a další materiály, z kterých nebyl problém si vybrat. Minimálně polovina vybavení však byla vyrobena na zakázku přesně podle předložených výkresů.
Co vám zde nesmělo chybět?
Je to velmi paradoxní, protože vařím, pouze když zde mám vnoučata, ale postrádala bych velkou, prostornou a kvalitní kuchyň.
Interiér působí jednoduše, ale přitom útulně a jsou zde velmi zajímavé prvky. Také jsem si všimla zajímavých obrazů.
Vzhledem k členitosti nebylo vůbec jednoduché vyřešit dnešní podobu otevřeného a funkčního bytu. Díky návrhu architekta Slavíčka je byt využíván stoprocentně. Zajímavostí je „dálnice“ – dřevěný pruh podlahy po délce celého bytu a nad ní ve stejném provedení pruh ve stropu se zabudovanými zářivkami.
Ze starých obrazů jsem sem umístila pouze jeden, můj oblíbený. Jinak jsem koupila nové, také originály od mladých nadějných umělců Písaříka a Kalába. Z doplňků jsem pyšná na svou zatím malou sbírku italského porcelánu, váz – hlav značky Fornasetti, kterou jsem zakoupila jako i mnoho dalších doplňků v showroomu Prague Kabinet na Žižkově u paní Gabriely Pecičové.
Jak vnímáte svůj byt, co pro vás znamená?
Nyní po rekonstrukci vnímám svůj byt jako velmi příjemný, tichý, světlý a vzdušný azyl – domov, kde je mi dobře.
Existuje něco, co se nepovedlo nebo co byste dnes řešila jinak?
Ne, nemyslím.
Splnily se vaše představy?
Ano, jsem spokojená.