Hlavní obsah

Dům ze sedmdesátých let architektky prosvětlily a rozveselily

19. 12. 2016, 6:18

Dům v brazilském São Paulu postavili na velmi úzkém pozemku v 70. letech minulého století. Současní mladí majitelé byli s jeho stylem spokojení. Uspořádání místností odpovídalo dnešním požadavkům, propojení interiéru s exteriérem také fungovalo velice hezky, ovšem stavba potřebovala rekonstrukci a ještě trochu více prosvětlit. Do práce se pustily architektky z místního studia Tria Arquitetura.

Jedna ze stěn zůstala záměrně oškrábaná až na cihlu. Působí tak jako zajímavý kontrapunkt k ostatním zdem, stropům a podlahám, které se dočkaly kompletní renovace.

Článek

Majitelé architektkám Sarah Bonannové a Marině Cardoso de Almeida sdělili, že by chtěli větší dveře u většiny místností tak, aby jimi mohlo procházet do interiéru více denního světla a zlepšila se přirozená ventilace v domě.

Hlavní předností domu, kteoru si majitelé od začátku pochvalovali, je provázanost jeho interiéru s exteriérem. Tu architektky nově ještě více podpořily.

Do domu se vstupuje z menšího soukromého dvorku rovnou do obývacího pokoje.

Čelní část domu prodělala jen minimum změn, protože rozložení jednotlivých místností majitelům plně vyhovovalo a nechtěli je měnit. Návštěvník vstupuje z menšího soukromého dvorku do obývacího pokoje, za ním následuje kuchyň s jídelnou.

V horním podlaží je dvojice ložnic, které původně doplňovala pouze jediná koupelna. Ta ovšem nyní tvoří jeden celek s hlavní ložnicí (nad obývákem) a na patře přibyla ještě druhá, samostatná, určená pro potřeby obyvatel druhé ložnice.

V domě se zajímavým způsobem doplňují staré prvky s novými.

Za kuchyní vznikl venkovní otevřený prostor určený k posezení a ke společnému stolování.

Zadní trakt prošel výraznou změnou. Tou hlavní byla demolice zadní místnosti. Na jejím místě architektky vytvořily otevřené venkovní posezení s barbecue a na ně navazující „letní” kuchyň. Společně s ní se do nově vytvořené detašované části domu vešla ještě maličká prádelna s toaletou.

Zvětšit ještě více množství světla, které už tak pronikalo do interiéru, to byl jeden z hlavních požadavků mladých maijtelů domu.

Za nenápadnými dřevěnými dveřmi zbylo místo ještě na malou prádelnu a toaletu.

Autorky návrhu využily i střechu této nové struktury a umístily na ni dvojici lehátek. Vedle nich zbyla plocha ještě pro maličký záhonek s květinami.

Dvě ložnice jsou umístěny v první poschodí.

Nové jsou v domě také všechny podlahy a také rámy oken a dveří.

Prvkem, který propojuje původní dům s jeho novou podobou, je nepřetržitá zeď v domě. Tu nechaly architektky oškrábat až na cihlu. Ostatní zdi jsou omítnuté a čistě bíle natřené. Vzniká tak zajímavý dialog mezi novým a starým. Cihly v interiéru nefungují pouze jako přiznaný materiál, ale svého druhu dekorace.