Dům ve Valencii se vtiskl mezi okolní zástavbu a vydobyl si i prostor pro vlastní dvorek

Na pozemku z obou stran svíraném již existujícími domy si majitelé přáli mít dvoupodlažní dům s malým dvorkem. A rovněž chtěli, aby dům byl co nejvíce vizuálně i fyzicky propojený s tímto dvorkem a interiér tak získal na prostornosti.

Architekti proto celou nezastavěnou část parcely obehnali bílou zdí, která zajišťuje soukromí před okolními domy, a vytvořili tak malé nádvoří, do kterého orientovali zeď domu. Ta je na úrovni obou podlaží prakticky celá prosklená. Na úrovni přízemí pak lze exteriér a interiér díky posuvným oknům propojit.

Uspořádání domu tím pak bylo celkem logicky dané. Přízemí slouží jako denní zóna rodiny, v níž je propojena kuchyň, jídelna a obývací pokoj, to vše uloženo na půdorysu ve tvaru písmene L. Zbývající část přízemí pak zabírá garáž pro dva vozy, z níž vedou dveře do zádveří. V patře jsou tři ložnice. Hlavní má nejenom balkon směřující nad dvorek, ale také vlastní šatnu a koupelnu. O druhou koupelnu na patře se dělí zbývající dvě menší ložnice. Kromě nich je v horním patře také prádelna, která má vstup na vlastní maličkou terasu. Ta je určená k sušení prádla.

Dům, jenž na pozemku zabírá 185 m2, se směrem do ulice tváří dosti uzavřeně, což má dva důvody. Prvním je soukromí majitelů, druhým pak snaha architektů přizpůsobit se architektonickému jazyku okolní zástavby. I proto architekti dům na straně do ulice uzavřeli šikmou střechou s prejzovou krytinou a na fasádě použili čistě bílou omítku v kombinaci s kamenem. Patrně i proto nazvali projekt Casa Colón, což lze volně překládat jako Dům bílý jako chléb.

Vlastní nádvoří má hned několik funkcí. Jednak rozšiřuje interiér domu v teplých dnech, jednak umožňuje důkladné větrání, rovněž tak je zdrojem přirozeného osvětlení a zároveň díky bazénu zmírňuje teplotu venku před domem.