Dům skvěle zapadl do okolní zeleně. Jediným bodem sváru se stal plot

Investor, se kterým jsme již jeden projekt v minulosti realizovali, měl velké štěstí na koupi pozemku. Můj první vjem z tohoto místa bylo mnoho zeleně a ticho, dýchl na mě klid. Proto jsme se shodli, že dům musí být prosvětlený, prostorově otevřený a pohodlný. To byla naše společná vize, spíše než zadání.

Dostal jsem od něj volnou ruku i rozpočet, což pro mě paradoxně znamenalo mnohonásobně větší zodpovědnost. Nejsem příznivcem bezhlavého pořizování drahých věcí.

Nicméně neomezený rozpočet byl velkým plusem pro stavbu, u které jsme mohli použít nejkvalitnější materiály a v případě architektury udělat zelenou střechu, investovat do koupelen anebo použít moji oblíbenou betonovou stěrku i na fasádu domu, to vše bylo vynikajícím vstupním faktorem pro vznik zajímavého a atraktivního projektu. Jedinými požadavky ze strany investora byly garáž a bazén.

Jediným limitem byla velikost pozemku 800 m2, kam jsme původní atriový dům nemohli vtěsnat, museli jsme jít na patro a přizpůsobit mou vizi jednoduché lineární stavby utopené v okolní zeleni tak, aby splynula, nerušila, neprovokovala, a přitom si na nic nehrála, částečně do dvou pater.

Druhé podlaží domu, který jsme vystavěli do písmene L, je totiž jen nad částí půdorysu prvního podlaží.

Střechy obou částí domu jsou ploché, kaskádovitě ustupující do uličního prostoru, střecha prvního podlaží je intenzivně osázená, díky tomu nemovitost splývá s okolní zelení a stavbu opticky snižuje. Přesně tohle byl můj záměr.

Dům má dvě srdce – krb pro zimní sezonu a krytou terasu na léto. V prvním podlaží jsou umístěny pobytové místnosti jako například obývací pokoj s kuchyní, technické zázemí domu a garáž a v západní části půdorysu prvního podlaží je umístěna soukromá část pro rodiče. Jedná se o ložnici, koupelnu a šatnu.

Druhé podlaží slouží pro děti, případně pro hosty. Podlaží jsou propojena schodištěm umístěným do obývacího pokoje.

Materiálově je dům rozdělen na dvě základní hmoty. První podlaží je kombinací kovu (antracitové prvky oplechování a výplně otvorů) a betonové stěrky. Druhé podlaží je kombinací kovu a dřevěného fasádního obkladu z modřínových hranolů bez povrchové úpravy.

Celá spodní i horní fasáda domu směrem do zahrady je bohatě prosklena a v letních měsících lze díky velkoformátovým posuvným dveřím propojit interiér s exteriérem.

Poslední dobou se snažím se zákazníky toto téma diskutovat s přesvědčením ponechat dřevo bez povrchové úpravy. Má to ale tři podmínky – dřevo musí být kvalitní, musí být použité na těch částech domu, kde „přežije“, a hlavní podmínkou je, že s tím majitel souhlasí.

Na této realizaci jsme na fasádu i na exteriérové a interiérové podhledy použili masivní modřín bez povrchové úpravy a já vím, že za pár měsíců bude stříbrný – přesně tak ho ve své koncepci potřebuji.

Ale například na jiném projektu, který je právě v dokončovací fázi, jsem nechal fasádu obložit opalovaným dřevem, které má účelnou povrchovou úpravu, a přesto působí velmi přirozeně. Je to projekt od projektu, vždy ale kladu důraz na přírodní akcent.

Začal bych tím, co mohlo, nebo spíš mělo být jinak. Když jsem byl poprvé na pozemku, napadlo mě, že se pokusím alespoň náznakem vyvolat tradici vesnického sezení před domem na ulici, kde se scházeli sousedi a klábosili. Dům k tomu díky lokalitě vyloženě vybízel.

Usadil jsem tedy dům blíž k uliční čáře, obvodová zeď do ulice má tudíž pouze úzká horizontální okna umístěná vysoko a stěna domu tímto tvoří přirozenou hranici, aniž by bylo potřeba skrývat dům za každou cenu za plot, jak je u nás zvykem. Majitel tento koncept potvrdil. Já byl naprosto nadšený, že vznikne dům bez plotu.

Bohužel v průběhu stavby se změnila rodinná situace a pro nás se změnila část zadání – dodělat plot. Dodnes mám chuť plot zbourat a místo něj před dům umístit pořádnou lavici.

Ale rád bych to povídání uzavřel něčím pozitivním. Pokud pominu nadšení majitelů, které těší jistě každého autora, a pokud pominu radost z projektu bez zásadních limitů, tak je to jednoznačně již zmíněná zelená střecha, která dům noří do okolních zahrad.

A když nad tou otázkou přemýšlím dál, musím zmínit ještě jednu důležitou věc – tento dům krásně demonstruje, jaké představy o bydlení, architektuře a designu máme s mými kolegy u nás v ateliéru. Přesně tohle je Vladan Běhal Design. Půdorys do písmene L rovnoběžný s příjezdovou komunikací poskytuje možnost, aby mohla vzniknout klidová zóna v jihozápadní části pozemku. Tam je umístěn bazén a terasa – vše ukryté za vzrostlými keři.

Interiér je s exteriérem maximálně propojen pomocí prosklených otvíravých ploch i průběžného dřevěného podhledu.

„U nás v ateliéru máme štěstí, že téměř vždy můžeme navrhnout exteriér i interiér. To je obrovská výhoda – nejen pro architekta, ale pro celý projekt. Pokud u mě v ateliéru kreslíme dům, je naší filozofií nejen respektovat stavbou okolí, ale propojit venkovní část s vnitřkem, a to i materiálově. Když kreslíme půdorys a interiér bytu, bývá to vlastně téměř vždy v novostavbách, kde můžeme naši designovou linku uplatnit bez omezení, a když rekonstruujeme historický byt, je důležité dobře se rozhlédnout a dané místo zažít, aby interiér bytu souzněl s duchem architektury doby. V takových případech bývá realizace velmi podněcující,“ prozrazuje architekt přístup jeho týmu k projektům.

Na této realizaci mu pomáhali kolegové Barbora Báčová a Petr Štěpánek.

Autorka: Veronika Motyčková, www.modernibyt.cz