Článek
Každá z „buněk“ má svůj vlastní účel, odlišnou výšku stropu, jinak tvarované otevření bočních stěn atd. Jinými slovy, ač dům vypadá jako velká betonová housenka, každý z článků jejího „těla” je trochu jiný.
Denní prostor, zahrnující obývací pokoj s kuchyní, je v centrální části domu. V horní sekci objektu je pokoj vyhrazený pro návštěvy. Dětské místnosti jsou naopak orientovány do spodní „buňky“. Do ložnice rodičů, schované v suterénu, se sestupuje po schodišti z centrální části.
Jednotlivé bloky jsou od sebe navzájem odděleny stěnami, které ale ani na jedné straně nedosahují až ke zdi domu. Ponechávají tam vždy volný prostor k průchodu, takže dům je sice funkčně rozčleněn, ale zároveň tvoří jeden velký propojený celek.
Kostrou stavby je betonová skořepina, jež funguje mj. jako izolace snižující množství hluku ze silnice vedoucí kolem spodní strany pozemku. Zároveň dává vyniknout tvarové rozličnosti jednotlivých částí domu, protože každý „zub“ střechy má trochu jiný tvar. Velká okna eventuální těžkopádnost betonové konstrukce odlehčují a otevírají její interiér dennímu světlu.
Stavba stojí na ploše 141 m², přičemž celkový součet podlah dává i se suterénními prostorami dohromady 185 m².