Článek
Dům totiž nebyl pro standardní rodinu. Jejími členy jsou kuchaři a baviči. Bylo tedy od počátku jasné, jakou podobu musí mít hlavní společné prostory. Žádný klasický obývák, ale v podstatě velká kuchyň s jídelním zázemím, kde bude možné pořádat party a kochat se vlastními výtvory.
Tato společenská zóna se tedy volně přelévá z domu ven, na terasu a zase zpět do domu. A všude se vaří a jí a lidé se u toho baví. Nechybí samozřejmě otevřený krb ani barbecue koutek na terase.
Finesou takto organizovaného domu je podzemní sklep s půlkruhovou stěnou, kterou pokrývají stojany obložené lahvemi vína. Kromě stolu pro postavení lahve a sklínek při degustaci není v této místnosti třeba žádného dalšího zařízení. Dojem, který na příchozího učiní zásoby a pestrost sbírky vína, je dostatečně velký sám o sobě.
Kromě výše uvedeného je ale samozřejmě potřeba také mít kde se vyspat, a tak architekti nezapomněli ani na ložnice. Ta hlavní, rodičovská, se nachází v přízemí. Další tři pokoje jsou umístěny v prvním poschodí.
Rozdíl mezi společenským a soukromým charakterem obou pater je viditelný i z vnějšku, provedením fasád. Zatímco přízemí člověka uvítá vlídným, teplým pískovcem, první patro, vyhrazené rodině, působí možná až mírně nevraživě kvůli geometricky strohým rysům pozinkovaných obkladů.