Hlavní obsah

Dům pro dvojčata nabízí identické, jen zrcadlově obrácené byty

15. 9. 2014, 6:12

O dvojčatech se někdy říká, že se po celý život od sebe ve skutečnosti nikdy úplně neodloučí. Tohoto pravidla se zřejmě drží i dvojice stejně narozených sourozenců, kteří se rozhodli, že když mohli společně vyrůstat, mohou spolu bydlet v jednom domě i jako dospělí, nyní už se svými rodinami. Od architektů z norského ateliéru Jarmund/Vigsnæs AS Arkitekter MNAL si proto v rezidenční čtvrti Osla nechali postavit společný dům - Dům pro dvojčata.

V prostředním patře má každý byt svou společenskou zónu sestávající z kuchyně, jídelny a obývacího pokoje.

Článek

Parcela rozkládající se v příkrém svahu bývala původně součástí staré ovocné zahrady. Její velkou předností je nádherný výhled na Oslofjord. Zde tedy, zhruba ve středu pozemku, dům s celkovou užitnou plochou podlah 370 m2 vznikl a rozdělil jej na dvě části, horní a spodní.

Předností pozemku je nádherný výhled na Oslofjord.

Čtyřpodlažní stavba je vertikálně rozdělena na dva téměř identické, zrcadlově obrácené byty. Suterén budovy je vyčleněn pro technické zázemí, v přízemní části je na každé straně vstup do domu.

Po straně vstupu, směrem ke svahu za domem, je koupelna. Na opačné straně, s výhledem na fjord, je dvojice pokojů. Přímo proti vstupu se nachází hala s točitým schodištěm. Po něm návštěvník – ať již na jedné, nebo na druhé straně – vystoupá do prvního patra, kde má každá rodina svůj vlastní velký společenský prostor spojující kuchyň, jídelnu a obývák.

Po schodištích lze pak pokračovat do nejvyššího patra, kde jedna rodina má ještě další ložnici, zatímco druhá má stejný prostor upravený jako pracovnu. Oba byty jsou zde propojeny společným obývacím pokojem, z nějž se vychází i na terasu. Dostatek světla v interiéru domu zajišťují dva rozměrné světlíky ve střeše umístěné přímo nad točitá schodiště. Právě díky nim se sluneční paprsky dostanou i do spodních pater.

Jedinou odlišností obou bytů je místnost v nejvyšším poschodí, která na jedné straně slouží jako další pokoj, zatímco na druhé funguje jako pracovna.

Dům má dřevěnou konstrukci, jež je zakotvena do betonové desky. Jednotlivá patra uzavírají ničím nezakrývané vlnité plechy z pozinkované oceli. Konstrukce je velmi flexibilní, aby bylo možné dům kdykoli upravit podle aktuálních potřeb jeho obyvatel.

Místem, kde se oba oddělené byty spojují, je obývací pokoj v nejvyšším patře.

Právě s ohledem na maximální flexibilitu stavby architekti navrhli modulární konstrukci, která českému divákovi může na první pohled připomínat známou stavebnici seva.

Napomáhá tomu v jistém smyslu i poněkud průmyslový vzhled, který je patrný hlavně při pohledu na místa, kde se stýká trámová kostra se stropy.

Dům vyrostl na místě, kdy bývala stará ovocná zahrada.

Fasády domu, jejichž nápadným prvkem jsou obnažené dřevěné trámy, jsou obloženy HPL panely (panely z vysokotlakých laminátů), jež doplňují velké prosklené plochy. Na zadní straně domu velké nosníky rámují vstup do objektu, zatímco na přední straně na nich spočívá terasa.